Tyto volby byly totální zradou mladé generace

22. 10. 2021

čas čtení 14 minut


Jan Čulík:

Mnozí lidé v těchto dnech možná velmi oprávněně se zabývají hlavně tím, že pan prezident Zeman v nemocnici velmi pravděpodobně v bezvědomí podepisuje nejrůznější zákony a akty. Je to důležité se tím zabývat, ale myslím si, že jsou trošku ještě důležitější věci, a to je výsledek nedávných všeobecných voleb. A povšiml jsem si výroku jednoho komentátora, který řekl něco v tom smyslu, jsme v té české politice natolik v háji, že musíme být vděční, že se do vlády vrací devadesátková pravice. No já nevím, je tomu skutečně tak? V dnešním rozhovoru Britských listů máme, vážení televizní diváci, pana Ondřeje Slačálka, politologa a ten hovoří něco o jakémsi generačním sporu nebo možná generační revoluci a potom, že ten nepoměr je 190 křesel vůči čtyřem. Pane, Slačálku, co tím myslíte?

 

Ondřej Slačálek:

Tak o generační revoluci nehovořím jenom já. Vlastně tohohle aspektu si všimli třeba politologové Ivan Krastev a Stephen Holmes, když analyzovali brexit a volbu Trumpa a mluvili o tom, že to je částečné vysvětlení, ale že část toho procesu lze vysvětlit jako vzpouru starších generací proti těm mladším, s kterými nenacházejí společnou řeč.

Jan Čulík:

Motivací té vzpoury trošku je to, že ta starší generace ztrácí porozumění tomu rychlému vývoji světa, rychlé změně světa a tak se jakýmsi neartikulovaným způsobem snaží bojovat proti globalizaci, třeba proti naší propojenosti. Podívejte se, mluvíme spolu přes dva tisíce kilometrů, nikomu to dneska nevadí.

Ondřej Slačálek:

To, co je velmi zajímavé, je změna vztahu k Západu. Západ byl vzor, Západ se měl napodobit, "návrat do Evropy",  a pak, kolem roku 2015 a kolem uprchlické krize -  ale ideje, které to připravovaly, byly v oběhu samozřejmě dříve -  se ve významných částech české společnosti ten vztah úplně otočil.  Ze stereotypních pozitivních obrázků Západu se staly stereotypní negativní obrázky Západu, obrázky hořících měst, no-go zón toho jako nezvládnutelného -  

Jan Čulík:

Víme velmi dobře, že po dlouhá léta mainstreamový tisk a politikové prostě horovali pro Západ a prostě Západ byl dokonalým vzorem. Byla to naprostá stereotypizace, protože ve skutečnosti tomu tak nebylo, protože oni nechápali, že Západ není jednolitá ideologie, ale že to  jsou  společnosti založené na diskusi a kontroverzi, no a potom se to kolem toho roku 2015 úplně obrátilo. A to je taky naprostá konstrukci, žádné no-go zóny v západní Evropě nejsou. Jak je to možné. Proč se to stalo?

Ondřej Slačálek:

Ta konstrukce je především ten Západ. Ten Západ je koláž, která vznikla tím, že se vzalo 30% ze Spojených států amerických, 40% z Británie, 10% Francie a úplně se třeba opomněla zkušenost jihoevropské semiperiferie. A to, k čemu pak došlo, je relativně úspěšná integrace do toho Západu, ovšem v relativně podřízeném závislém postavení jako ta středo-východoevropská semiperiferie.Jednak,  ten cíl byl naplněn. Ale zároveň se ukázalo, že nemá tak ideální kontury.

Druhá věc je, že prostě proces globalizace skutečně změnil ten Západ a třetí věc je nějaký zlom v generační socializaci. V českém prostředí a myslím si, že do značné míry i v západních zemích přece jenom starší generace byla dominantní, socializovaná do nějaké národní kultury. O dnešní mladší, nejmladší generaci to neplatí vůbec. Když jsem se setkal s jedním svým kolegou, americkým historikem, tak jsme přesně chápali, že jsme jako z trochu jiné kultury a viděli jsme ty odlišnosti. Naše tehdy pětileté děti byly domorodci jedné a téže stejné kultury. Ačkoli vyrůstaly v Americe a to druhé v Česku a to platí už i prostě o těch náctiletých a možná dvacetiletých do značné míry, že je ovlivňují stejné kulturní vzory, a to samozřejmě přináší nějakou paniku, nejenom že zmizel ten Západ. Ale že už úplně nerozumíme tomu Západu, o kterém jsme snili jo, takové to heslo, které se pořád opakuje, mráz tehdy přicházel z Kremlu, teď přichází ty levicové šílenosti ze Západu. Vůbec ten diskurs je "šílený", "šílenství". Všechno je dneska šílené,  feministky, ekologové. Ten obraz šílenství zachvacuje svět, který je jiným vyjádřením. Proto neporozumění.

Jan Čulík:

Tohle mimochodem je daleko silnější v Polsku a v Maďarsku. Já jsem vždycky doufal, že v České republice tohle ještě tak silné není, ale samozřejmě ty hlasy zejména na sociálních sítích slyšíte.

Ondřej Slačálek:

Dokonce podle některých statistik jsme euroskeptičtější národ než Poláci a Maďaři, protože v Polsku a Maďarsku je to taky hluboce polarizováno. Poláci mnohem lépe umí počítat,  co by odchod z Evropské unie znamenal, takže si myslím, že řada těch předpokladů, byť nemají tu otevřenou konzervativně nacionalistickou artikulaci, tady funguje. A Václav Klaus toho svého takového posledního pozdně prezidentského a poprezidentského období, kdy teda rozvíjel kulturní válku a odboj proti Evropské unii, byl sice vysmívanou figurou, ale zároveň se stal do jisté míry prorokem. A dneska? Dneska jsme v situaci, kdy tak na jedné straně byl Andrej babiš, který od takového proteovského populismu, kdy říkal, můžu být čímkoliv, přešel k otevřené obraně národních zájmů proti Bruselu, proti Evropské unii. No a na druhé straně je ten hlavní zachránce demokracie Petr Fiala a jeho ODS, která sedí v Evropském parlamentu s polským  Právem a spravedlností. Takže jinými slovy -

Jan Čulík:

Je to pořád stejné.

Ondřej Slačálek:

Českými zachránci před populismem je de facto sesterská organizace polského PiSu, jsou to nejlepší čeští přátelé Jaroslava Kaczynského, což je přece tak neuvěřitelná a absurdní situace.

Jan Čulík:

Někteří poukazovali na to, že v devadesátkách se k moci v České republice dostala generace možná tehdá třicátníků, kteří v podstatě na to vůbec neměli a dostali obrovské možnosti. A ti lidi nebyli příliš kvalitní. A teď je jim kolem šedesáti a snaží se na svá místa dát své děti a ve skutečnosti tím vyšachovali tu mladou a trošku pozdější generaci. Ten šéf pirátů je považován za mladého, ale je mu tedy přes čtyřicet, což teda zrovna není dvacátník nebo třicátník. Ale pane Slačálku, vy tady kritizujete ODS velmi oprávněně, že má své hluboké kořeny nezměněné v devadesátkách. Ovšem česká mladá generace není zrovna levicová, že ano?

Ondřej Slačálek:

Není levicová tak taky tady máme třicetiletou masáž proti všemu levicovému. To je první část pravdy. Druhá část pravdy je, že levice hrála roli vzpoury proti transformaci už vlastně od první Zemanovy úspěšné mobilizace. Vždycky její sociální role byla: My budeme korigovat transformaci, a tím pádem logicky mluvila především ve jménu starší generace a  ohrožených skupin a v obou dvou případech, tedy komunistická strana, ta byla nejkonzervativnější nacionalističtější strana vůbec. Měla výrazné představitele, kteří těžko mohli větší část mladší generace zaujmout. Vzpomeňme na Paroubka.

Takže mladá generace v levici nenašla nějakou reprezentaci, ale co si myslím, že je jasné a jednoznačné, jsou tři témata, jsou to tři věci. Zaprvé  mladá generace cítí velmi intenzivně význam klimatické krize. Samozřejmě mluvíme o nějaké kritické mase, ale ta existuje. Dneska by Klaus se svými výroky o zeleném terorismu u této generace neuspěl.

Jan Čulík:

Nicméně ty strany, které v těch volbách vyhrály, tu klimatickou krizi neberou vážně a hovoří o zeleném šílenství, že?

Ondřej Slačálek:

Ano. Proto je ta  generace disreprezentována. Já jsem si ten poměr 196 ku 4 nevymyslel. Já jsem navázal na pravicového komentátora Martina Schmarze, který se před pár lety pasoval do role mluvčího této generace. Tvářil se, že je to ušlápnutá generace, což mi přišlo i vzhledem k životu -

Jan Čulík:

Myslíte těch padesátníků?

Ondřej Slačálek:

Padesátníků až šedesátníků, že teda oni jako ve skutečnosti ty příležitosti neměli, nejdřív tam byli ti starší a pak už je předehnali ti mladší, což je taková klasická klasická generační výpověď člověka, který byl v klíčových pozicích a pak pracoval pro premiéra jako poradce poněkud roztomilá, ale on právě říkal už před dvěma lety, že ta střední generace, která je  páteří společnosti, si musí vzít zemi zpět. Byl takový hodně generačně šovinistický manifest a rozdělil politické strany podle generálního klíče a řekl, vlastně ty pravicové strany jako ODS TOP 09 a KDU reprezentují střední generaci. Levicové strany a Ano reprezentují starší generaci a piráti reprezentují tu mladou generaci. A z hlediska tohohle jeho klíče je to najednou tak, že tu mladou generaci tedy podle něj reprezentují čtyři poslanci, já bych dodal.

Ondřej Slačálek:

Že vlastně tím, jak tady byla zmiňovaná levice, tak tady máme krajní pravici, populistickou stranu a konzervativní blok a starosty a nezávislé, kteří tehdy kandidovali s piráty, ale vlastně byli jejich konzervativnější alternativa. A to, že to kroužkování asi bylo do jisté míry taky projevem vzpoury proti nějaké přílišné liberálnosti těch pirátů. Takže tady vlastně máme 196 mandátů, které jsou tak či onak motivované hodnotovým konzervatismem nebo přinejmenším reakci na nějakou domnělou -

Jan Čulík:

Přílišnou liberálnost. Ale zase ti ti piráti, i když asi máte pravdu, že že reprezentují teda mladší generaci, nejmladší generaci, oni nejsou zase tak levicoví. Kromě toho já bych si dovolil říci, že v Čechách vlastně levice není a nikdy nebyla, protože ta KSČM a vlastně i ti Paroubkovi  sociální demokrati se teda překlopili. Vždycky měli tendenci vlastně k ultrapravici a v posledních pěti šesti letech se pěkně do této pravice překlopili, viz jejich islamofobie a tak dále.  

Vy jste se zmínil zaprvé o tom, že ta mladá generace velmi vážně bere to globální oteplování. Jaké další hodnoty má ta mladá generace?

Ondřej Slačálek:

Velmi vypovídající je, že feminismus je v tomhle kontextu a v kontextu téhle generace relevantní proud v diskuzi. My jsme zažili devadesátá léta, kdy byl feminismus na úplném okraji. Zažili jsme nultá léta, když se obtížně mainstreamizoval. Popravdě řečeno, hlavně díky pomoci Evropské unie a byl vnímán a jako i potom v té následující reakci  vyčleňován z diskuze jako něco cizího. Ale nyní tady máme feminismus jako respektovaný názorový proud, který vznáší námitky, které jsou brány vážně.

Když Bartoš a Rakušan vystoupili s těmi lídry kandidátky na zahájení volební kampaně a byla tam jediná žena, tak nejenom, že byli několik dní velmi výrazně kritizováni, ale pak se ukázalo, že ta reklamka, která jim to připravovala, je varovala měsíc dopředu, ať to nedělají, že senzitivita ve společnosti se změnila a že to bude vnímáno negativně.  To, že oni to odmávli, je jednou z mnoha chyb, které udělali, ale...

Takže to je jedna věc, protože vlastně pro velkou část té generace je naprostou samozřejmostí, že by měla existovat manželství pro všechny. Tak to je taky nějaký výrazný hodnotový posun. No a samozřejmě ta generace naráží na kapitalismus v čisté podobě v  bytové otázce. Někdy čtete ty nářky, Markéty Šichtařové, jak je to strašné, že byty jsou jednou z mála smysluplných investic v této zemi a jak je teďka někdo chce omezit a to je  jako přímá lekce z konfliktu mezi užitnou a směnnou hodnotou. Marx by myslím lepší nevymyslel. Až bude tahle lekce mladou generací jednou přečtená, tak se možná ještě bude  ta současná sněmovna divit.

Jan Čulík:

Dobře, tak velmi krátce v závěru: vy argumentujete docela přesvědčivě, že s tím poměrem 196 poslanců vůči 4 byla ta mladá generace z české politiky vlastně vyšachována, možná na delší dobu a tak, co se teď stane? Ona se s tím smíří, nebo bude dělat nějakou rebelii? Mladí lidé taky nechodí k volbám. Závěrem stručně, co bude teď?

Ondřej Slačálek:

Tak mladí lidé chodí méně k volbám, ale zas  více chodí na demonstrace a prostě není to jenom otázka mladých lidí. Ano, tady je nezastoupená levice, je tady rekordní množství propadlých hlasů a bohužel připravovaná vláda zatím dává najevo, že její opatření budou bolet, ona asi opatření každé vlády by v této situaci bolela, ale tahle opatření se bojím, že budou bolet nespravedlivě, že pokud tedy nedojde k spravedlivé daňové reformě, tak můžou být můžou mít  jakákoliv jiná opatření velmi drastické dopady na velké skupiny lidí a tom případě lze asi očekávat protesty těch nezastoupených. Jak budou potom kvasit a přetavovat se do  stranické politiky, je už druhá otázka.

Jan Čulík:

Děkuji vám, vážení televizní diváci, děkujeme vám za pozornost, na shledanou.

Ondřej Slačálek:

Děkuji za pozvání na shledanou.

0
Vytisknout
2954

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2021