Laskavý hlas nad Berounkou

2. 7. 2020 / Pavlína Antošová

čas čtení 2 minuty

 

Tvorba Oty Pavla (u něhož si 2. července 2020 připomínáme 90 let narození) se nejlépe dá rozdělit podle témat; zcela jednoduše na povídky se sportovní tematikou a obecnější vzpomínkové. Ty druhé bývají stavěny o něco výš. Jestliže se však sejdou dva příznivci, z nichž každý dává přednost jiné oblasti, a pokud vyzkoušejí soutěžní čtení, nejspíš dospějí k remíze. Prozaické texty jako „Smrt krásných srnců" nebo „Kapři pro Wehrmacht," ale i ty s poválečnými náměty – například „Veliký vodní tulák" –, už dávno patří k české literární klasice. Avšak příběh kanoisty Alfréda Jindry, zápasícího s ochrnutím, nebo sonda do pozdějšího života fotbalisty Rudolfa Kučery – mimořádně talentovaného, jenže vyřazeného po soupeřově faulu s následným zraněním hlavy (povídka „Haló, taxi") –, se jim zevrubností a hloubkou vyrovnají. Stejně tak třeba literární holdy někdejším ikonám Závodu míru – Janu Veselému („Omyl") a Janu Kubrovi („Prokletý cyklista")... Pokračovat by se dalo velmi dlouho.

 

V dobách komunistické cenzury čtenáře těšila filmová zpracování. Už během pozdních osmdesátých let se k hereckému výkonu Karla Heřmánka (nádherně podtrhujícímu velmi nezvyklý dialog: „Geheime Staatspolizei!" „No servus Kaiser!") přidal pozoruhodný kontext: Tým Karla Kachyni si troufl ukázat, že „česká bysta," již musel povedený tatínek Leo při domovní prohlídce rozdrtit, byla bustou T. G. Masaryka; všechny takové detaily měly tehdy nezměrnou cenu.

Na scéně pražské Violy po několik sezón přitahoval obecenstvo Petr Haničinec, jehož pásmo z autorových povídek se rychle zařadilo k legendárním představením. Tentýž herec se ale zároveň každý rok statečně účastnil akce, o níž se mluvit nesmělo. Komorního předčítání povídky „Běh Prahou," kterou ideologičtí dohližitelé roku 1971 ze slavné povídkové knížky vyřadili.

Ota Pavel se v nových společenských podmínkách dostal mezi kanonické autory druhé poloviny 20. století, probírané v hodinách literatury. Vždy samozřejmě zůstává otázkou, nakolik spisovatelovu odkazu takový posun uškodí. U tohoto novináře a prozaika se však nabízí vazba na prostředí. Nad jeho milovanou Berounkou – ke všem, kdo přijíždějí rybařit, psát, kreslit nebo jenom v tichu posedět – může snáz promluvit laskavý hlas, přinášející na skutečných příbězích důkazy o lidské nezlomnosti.

1
Vytisknout
6661

Diskuse

Obsah vydání | 7. 7. 2020