Prezydent přetrhdílů

1. 7. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
Před rokem 2016 zejména američtí velitelé z Centrálního velitelství (CENTCOMu) nechápali, jak může prezident Obama jednat s Íránem, zatímco íránské Revoluční gardy organizují teroristické útoky na jeho vojáky. - Poté si ozbrojené síly nějakou dobu myslely, že výměna prezidenta proběhla přinejmenším pro ně zčásti k lepšímu - dokud nevyšlo najevo, že si Trump uchoval vřelý vztah k Putinovi i poté, co byl informován, že Kreml nabídl afghánskému Talibánu odměny za zabité Američany. - Dva po sobě následující prezidenti, kteří byli v určitém ohledu k nepříteli loajálnější než k vlastním vojákům, sami představují jedny z nejzjevnějších symptomů probíhajícího úpadku mezinárodního postavení USA.


Trump věděl o ruském angažmá ve prospěch Talibánu přinejmenším od počátku roku 2019 ZDE ZDE, ale neudělal nic. Jednotky obdržely varování před ruskými aktivitami, ale tím věc usnula ZDE.

Kromě toho, že Obama i Trump v touze "zazářit" v doméně mezinárodní politiky, o niž se před nástupem do Bílého domu ani průměrně nezajímali, oba hodili přes palubu vlastní vojáky, můžeme sledovat i další paralely mezi "protichůdnými" populistickými politiky. Jednou z nich je prolhanost a zaslepenost, když jejich osobní ambiciózní zahraničněpolitický projekt (v Obamově případě JCPOA s Íránem, v Trumpově námluvy s KLDR, Čínou nebo Ruskem), zaplavený nepříznivými fakty, začal polykat andělíčky. - A ovšem, Obama také dlouho věděl, že se Kreml usilovně snaží ovlivnit americké prezidentské volby. Až téměř do poslední chvíle ale neudělal nic. Není tomu tedy tak, že by se zaslepenost obou prezidentů týkala pokaždé nějaké jiné bezpečnostní hrozby. Nikoliv: Byli oba srovnatelně slepí i vůči týmž hrozbám.

Pochopitelně musíme narazit kromě shod také na neshody. Například Obama Putinův režim nikdy veřejně nevychvaloval tak jako Trump, ani mu kvůli osobnímu bankrotu nedlužil laskavost za záchranu vlastního finančního zadku ZDE.

Přesto by bylo chybou přeceňovat rozdíly mezi oběma populistickými prezidenty. Jeden se snažil o širší konsensus se spojenci a druhý je bezprecedentní unilateralista, nicméně nechat vlastní vojáky umírat rukama "prestižního" nepřítele, se kterým se poplácávám u jednacího stolu, neměl problém žádný z nich.

První prezydent přetrhdílů (PP) je tedy neprávem stavěn do zásadní opozice vůči PP II.

Oběma bylo nakonec jedno, že své nedomyšlené a skrznaskrz amatérské diplomatické iniciativy, jejichž účelem bylo jen a jen vystavit na chvíli vlastní osobu ve světle reflektorů, realizují za cenu zbytečného prolévání krve svých vojáků - a to bez nějakého výsledku, který by stál za řeč.

0
Vytisknout
8711

Diskuse

Obsah vydání | 7. 7. 2020