Muslimské země se neodváží kritizovat masové věznění a sterilizaci uighurských muslimů v Číně

4. 7. 2020

Foto: Koncentrační tábor pro uighurské muslimy v Číně


Muslimské státy, které se prezentují jako obránci islámské víry, se neodváží pozvednout hlas proti koncentračním táborům pro muslimy v Číně


Když Čína  v roce 2010 uvalila obchodní sankce na Norsko za to, že udělilo Nobelovu cenu míru uvězněnému disidentu Liu Xiaobo, použila slovo, na které jsme u propagandistů ateistického komunistického režimu nebyli zvyklí, ale měli bychom si na to zvyknout teď. "Je to rouhání," řekl čínský stranický propagandista.

Takže se kritika největší diktatury na světě nyní stala svatokrádežnou.
 

Čína nyní projevuje neskrývanou a nezastavitelnou moc. V mnoha zemích světa je nyní kritika Číny novým rouháním. Nikde jinde se moc Číny nejeví otevřeněji než v postojích zemí s muslimskou většinou. Kdysi se snažily zavraždit "rouhačského" spisovatele Salmána Rushdieho za jeho román Satanské verše a křičely, že chtějí hájit proroka Mohammeda před tou nejmenší urážkou. Dnes ustupují a mlčí, zatímco Čína provádí vůči muslimskému uighurskému obyvatelstvu západní Číny neuvěřitelná zvěrstva.

Čína nám před očima páchá jeden z největších zločinů jednadvacátého století. Vidíme to, ale neregistrujeme to. Komunisté nutí uighurské ženy ke sterilizaci. Pokud se proti tomu brání, posílají je do koncentračních táborů. Investigace BBC zjistila, že Čína odděluje děti od rodičů, aby vyrostli bez porozumění islámu.

Máme-li být mírní, mlčení světa nad touto brutalitou lze částečně vysvětlit logistickými obtížemi. Reportéři - zatím - mají právo informovat o potlačení demokracie v Hongkongu. Nedostanou se ale do Xinjiangu. Neexistují záběry utrpení Uighurů, a miliony tak trpí, aniž by o tom svět věděl.

Avšak hlavním důvodem, proč muslimové trpí a nikdo proti tomu nic nedělá, že to, že státy s většinovým muslimským obyvatelstvem, které zuřily proti Rushdiemu, dánskému periodiku Jyllands-Posten, když otiskl karikaturu proroka Mohameda, a francouzskému časopisu Charlie Hebdo, se rozhodly ohledně útlaku uighurských muslimů mlčet. Používají ideu muslimské solidarity, jen když se jim to hodí.

V červenci 2019 blokovaly Pákistán, Saúdská Arábie, Egypt, Spojené arabské emiráty, Alžírsko a další státy s muslimskou většinou, které se stylizují do role obránců muslimské víry, západní rezoluci v OSN, která požadovala, aby Čína vpustila do regionu Xinjiang nezávislé pozorovatele. Írán Čínu občas kritizuje, ale potřebuje čínskou podporu ve svém boji proti Trumpovi, a tak si na Čínu stěžuje jen zakódovaně a nepřímo. Pokrytectví muslimských zemí je skoro komické, pokud máte rádi černý humor. Írán, Egypt, Sýrie a desítky dalších muslimských zemí, které nedokázaly snést román magického realismu od Salmana Rushdieho, nyní nic nenamítají proti masové sterilizaci muslimských žen. Koncentrační tábory pro muslimy v Číně spiklenecky s mrknutím oka schválí, ale karikatura v dánském časopise je nepřijatelná.

Mnoho těchto muslimských zemí Čína zkorumpovala. Čína je nyní aktivnějším a vlivnějším hlasem v OSN, protože tolik zemí má prospěch z miliard dolarů čínských investic prostřednictvím jejího infrastrukturního programu "Pás a silnice". A tak, jak to v roce 2010 zjistilo Norsko, a Austrálie letos, když požádala o mezinárodní vyšetřování původu COVIDU-19, ti, kdo spáchají rouhání proti Číně, čelí kybernetickým útokům a sankcím. Lepší je přijmout od Číny odměny a vyhnout se jejím trestům.

Pokud se necháváte zkorumpovat čínskými penězi, vede to do slepé uličky. V analýze rostoucí moci Číny upozornil týdeník Economist, že v důsledku růstu čínské moci dochází k posilování diktatur po celém světě. Recep Tayyip Erdoğan, například, vystupuje pro své konzervativní voliče v Turecku jako ostentativně islámský silák. Avšak ani on neodsuzuje útlak muslimů v Číně, vzhledem k tomu, že obdobně utlačuje on sám v Turecku svou opozici. Čínský světový pořádek uspokojuje sadisty bránící se publicitě. Když vy nebudete poukazovat na to, jak my mučíme své občany, my nebudeme poukazovat na to, co vy děláte svým.

Čína nyní proměňuje kritiku své katastrofální historie inkubace COVIDU-19 i svých zvěrstev, páchaných proti své muslimské menšině, v zločiny, a muslimské státy, které by měly protestovat nejhlasitěji, sklánějí svou hlavu v uctivém mlčení.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
3588

Diskuse

Obsah vydání | 10. 7. 2020