Rusko: "Imperiální matrjoška" se stala národním prokletím

13. 11. 2019

Hlavním prokletím Ruska je archaické vědomí jeho obyvatel, píše moskevská psychoanalytička Jelena Kadyrovová. Revoluce v letech 1917 a 1991 s ním nic nenadělaly. Tento přežitek je symbolizován klasickou ruskou hračkou, panenkou matrjoška.

Toto vědomí má svůj původ v mongolsko-tatarské porobě. Jde o kolektivistické vědomí Hordy, které bylo jednoduše transformováno do dnešní formy ruského imperiálního vědomí, jehož podstatou je kolektivní podřízenost.

Jistě, vždy existovali lidé, kteří měli individuální vědomí a byli subjekty, ale na rozdíl od Evropy a Ameriky, kde takoví dlouho dominují, v Rusku jich bylo málo, byli marginalizováni a potlačováni.

Nejzřejmějším odlišujícím znakem ruského imperiálního vědomí je touha obsadit a pohltit cizí území. Ale to je jen špička ledovce a není to nic specificky ruského. Ruské je, že jde o jedinou možnou akci, pokud je obyvatelstvo zcela podřízeno státní moci.

Matrjoška představuje extrémně zajímavou analogii kolektivní podřízenosti. Takové panenky mají různé části a existují ve dvou stavech, složené a rozložené. Všechny prvky systému musejí splňovat tři podmínky: Musejí mít stejnou formu, musejí být přísně hierarchické - a co je nejdůležitější, musejí být uvnitř prázdné, aby dokázaly pojmout menší kousky.

Jedinou přípustnou individualitu představují vnější barvy a i ty musejí odpovídat celkové ideologii.

Když je matrjoška rozložena, vypadá jako soubor oddělených součástek, které jsou docela sympatické a pestré. Ale jejich autonomie je zavádějící, protože podléhají výše zmíněným omezením a protože život částí mimo systém ztrácí význam s smysl.

Největší panenka v sadě je jediná, která má kontakt s vnějším světem bez zprostředkování. Zbytek hledí na svět jejíma očima, v našem případě přes obrazovky státem řízené televize. A to má důležitý důsledek.

Čím hlouběji se matrjoška nachází a čím je menší, tím více zkreslený signál zvnějšku dostává a tím méně je slyšet - kvůli hierarchii v systému.

Největší matrjoška představuje tělo impéria a jeho kolektivní mozek personifikovaný ve formě moci lídra či cara. Taková matrjoška kombinuje mateřské a otcovské vlastnosti. A to vysvětluje její sílu i to, proč když dojde k rozložení hračky, součástky se snaží opět dosáhnout složení.

Tato touha přehlušuje všechny ostatní vazby, které lidé mají, a vysvětluje, proč je ruská historie tak cyklická. Lidé si přejí vrátit se k podřízenosti a ve výsledku osobně nerostou. Jde o uzavřený systém, v němž je vývoj nemožný.

Pro Rusko to ovšem není problém, protože to má jiný úkol než vyvíjet se - totiž zachovat sebe sama jako matrjošku, což je pro jeho obyvatele jediná vytoužená forma sociálního života.

Když se SSSR rozložil, miliony malých matrjošek se ocitly uprostřed chaosu života a nevěděly, co si počít. A není vůbec jasné, co by se stalo, kdyby se nezopakovalo to, co již tolikrát - opětovné složení matrjošek do navyklé hierarchie.

Jedinou reálnou nadějí pro budoucnost je, že v určitém bodě se menší matrjošky ukáží jako vitálnější a samostatnější než ty větší. Ale dosud ještě k tomu nedošlo.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
5815

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2019