Věznice Sednája: Továrna na smrt a "mizení" režimních oponentů v Sýrii

13. 11. 2019

čas čtení 4 minuty
Sdružení vězněných a zmizelých z věznice Sednája (Association of Detainees and The Missing in Sednaya Prison, ADMSP) ve své první zprávě uvádí, že "syrský režim nadále používá věznici Sednája jako hlavní centrum věznění a nuceného mizení politických vězňů, kterým upírá kontakt s vnějším světem a nutí je žít v ubohých podmínkách, které jim často způsobují smrt". Zpráva se zabývá monitoringem procedur a důsledků věznění v tomto klíčovém zařízení Asadova režimu.


Zpráva je založena na 400 přímých rozhovorech s bývalými vězni Sednáji a poskytuje informace o změnách v postavení politických vězňů v Sýrii a obecných politických a sociálních podmínkách s věznicí spojených. Vysvětluje také, jak bezpečnostní instituce režimu dospěly ke svým praktikám zacházení s vězni a jak tyto praktiky používají při věznění, mučení a eliminaci ve věznicích, kromě toho, že jich využívají jako prostředků terorizování a podmanění celé společnosti, což přispívá k hlubšímu pochopení bezpečnostních struktur syrského režimu.

Šedesátistránková zpráva předkládá odhad počtu vězněných, kteří prošli věznicí Sednája od jejího otevření v roce 1987 do začátku roku 2019. Ukazuje, jak se tempo zatýkání po roce 2011 výrazně zrychlilo a potvrzuje, že je velmi obtížné získat přesnou statistiku ohledně počtu zde vězněných. Zpráva uvádí, že syrský režim sám není schopen vydávat přesné seznamy počtu zadržovaných kvůli četným mimosoudním popravám, mučení, hladovění, deprivacím, úplné absenci lékařské péče a přístupu k vnějšímu světu vůbec.

Sdružení ve zprávě stopuje bezpečnostní služby, které představovaly a dosud představují vstupní bránu věznice Sednája. Sdružení jasně ukazuje rozsah zatýkání vyvolaný každým z bezpečnostních aparátů, který posílá lidi do této věznice a dále hovoří o mučení ve vazebních zařízeních a uvnitř věznice Sednája. Dospívá k závěru, že existuje značný nárůst využití všech typů fyzického, psychologického a sexuálního mučení po roce 2011, jehož smyslem je "zanechat viditelné fyzické účinky provázející zadržované dlouho po propuštění, aby v rebelujících komunitách šířily zděšení".

Zpráva věnuje celou kapitolu procesům z vězněnými ve věznici Sednája. Ilustruje, jak se syrský režim po roce 2011 spoléhá na vojenské polní soudy a ukazuje, jak se počet zadržovaných v Sednáji dramaticky zvýšil z 24,3 % před rokem 2011 na 87,6 % po tomto datu. Vojenské polní soudy nesplňují ani minimální požadavky na spravedlivý proces, když vězněným není umožněn přístup k právníkovi ani žádný kontakt s vnějším světem. Zpráva dále tvrdí, že jen asi 6,5 % zadržovaných bylo postaveno před soud pro teroristy. Dále podíl vězněných, jejichž majetek byl zabaven soudem, je po roce 2011 výrazně vyšší než dříve. Sdružení to připisuje státnímu rozhodnutí směřujícímu k "zabavení a konfiskování majetku zadržovaných poté, co byli připraveni o svobodu".

Zpráva dále monitoruje zdravotní, sociální a ekonomické dopady věznění na život zadržovaných a poskytuje zřetelný obrázek rozsahu škod utrpěných v důsledku zatčení a mučení, které je doprovází. Kromě toho zpráva tvrdí, že existuje rozsáhlá síť úředníků a vlivných osob režimu, které spolu s některými soudci a právníky vymáhají na rodinách zadržovaných a nuceně zmizelých osob úplatky kvůli zajištění návštěv nebo slibům ohledně propuštění. To podporuje hypotézu sdružení ohledně existence státního rozhodnutí olupovat zadržované, zejména po roce 2011.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6954

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2019