Corbynova reakce na Bolívíi ukazuje, jak levice dál fetišizuje socialismus v Latinské Americe

13. 11. 2019

čas čtení 5 minut
Krajní levice se zdá často být na Kubě, ve Venezuele a v Bolívii spokojena s podmínkami, kterých by se v jiných zemích děsila, všímá si Harriet Marsdenová. Jde přitom o více než jen o pokrytectví - je v tom obsažena arogance a představa o nadřazenosti Západu.


Špatné chápání Latinské Ameriky na levici je jako injekce: Víte že to přijde, ale stejně to bodne. A stejné to bylo, když po týdnech nepokojů a násilných protestů ohledně sporných říjnových voleb konečně rezignoval bolívijský prezident Evo Morales.

Takřka okamžitou reakcí labouristické platformy Momentum bylo toto: "Imperialistický převrat proti němu je třeba odsoudit. Plná solidarita v bolivijským lidem v jeho boji za suverenitu, spravedlnost a demokracii."

A Jeremy Corbyn? "Vidět @evoespueblo, který spolu s mocným hnutím přinesl tolik sociálního pokroku sesazeného z funkce armádou je děsivé. Odsuzuji tento převrat proti bolívijskému lidu a spolu s ním se stavím za demokracii, sociální spravedlnost a nezávislost."

Je jistě pravda, že od té doby, co Morales v roce 2006 nastoupil do úřadu, bývalý pěstitel koky a první domorodý bolivijský lídr přinesl bezprecedentní sociální a ekonomický pokrok - v neposlední řadě pro kmen Ajmarů a dělnickou třídu. (Jeho voličská základna se pak začala obracet proti němu kvůli rapidnímu rozšiřování agrobyznysu a jeho schválení silnice přes národní park Tipnis, což mnozí považovali za zradu.)

Je také pravda, že v roce 2016 se Morales rozhodl obejít ústavu, aby kandidoval na bezprecedentní čtvrté funkční období, přičemž vypsal referendum - v němž 52 % voličů hlasovalo proti němu. Jeho strana ho stejně zvolila za prezidentského kandidáta a v předvečer voleb začalo přibývat nepokojů.

Pak přišly devastující požáry po celé zemi a v Amazonii, z nichž mnozí environmentalisté vinili Moralesovo schvalování praktik vypalování pralesa. To spolu s jeho performativním odmítnutím mezinárodní pomoci pomohlo vyvolat revoltu.

A v neděli Organizace amerických států (OAS) ohlásila "vážné nesrovnalosti" a "jasnou manipulaci" během říjnových voleb, o nichž Morales prohlásil, že v nich porazil lídra opozice Carlose Mesu ještě předtím, než byly zveřejněny výsledky. Přišly zprávy o volebních podvodech, ničení lístků a mrtvých duších. To je sotva ideální, pokud se oháníte demokracií.

Zapojení armády do politiky je vždy třeba se obávat, zejména v Latinské Americe, kde má tak krvavou historii. A v tomto případě roli, kterou sehrála armáda při sesazení Moralese, nelze zlehčovat. A OAS také není přísně neutrálním hráčem.

Ale snažit se to vydávat za "pravicový imperialistický puč" je prostě nepřijatelné. A nejen to, tento narativ přilévá oleje do ohně v Bolívii - a především ve Venezuele - kde je používán k udržení lídra u moci za hranicemi demokracie.

Mohu jen předpokládat, že Corbyn nerozumí španělsky, protože pokud by věnoval pár chvil tomu, aby se před tvítováním vzdělal, mohl by si všimnout jisté ironie ve formulaci "Morales es pueblo" - Morales je lid. A lid si přál, aby odešel.

Představte si na vteřinu, že Boris Johnson by si hrál s ústavou kvůli své vlastní moci, vsadil reputaci na referendum a spojil se s hnutím obviňovaným z ilegální aktivity. (Jistě, to je nemyslitelné.) Corbyn by ho odsoudil jako první.

Nezapomínejme, že bolívijské odbory COB také vyzvaly Moralese k odstoupení. Když jsem to kontrolovala naposledy, odbory se těšily u labouristů značné váze.

Jistě, záměrná dezinterpretace nebo překrucování faktů a využívání ignorance sloužící propagandě nejsou v politice ničím novým. Nicméně existuje zvláštní tendence levice fetišizovat socialismus v Latinské Americe, která sahá nazpět až k Che Guevarovi a 70. letům - k době, kdy, jak se zdá, Corbynův pohled na svět zkostnatěl.

Zdá se, že krajní levice je na Kubě, ve Venezuele a v Bolívii spokojena s podmínkami, jichž by se ve vlastních zemích děsila. Je v tom více než jen pokrytectví - je v tom arogance a pocit západní nadřazenosti, cosi jako: "No jo, tam v džungli je to pro ně dost dobré." Pokud chcete, marxismus se tu potkává s magickým realismem.

Jenže Latinská Amerika zná až příliš dobře cenu rozpadu populistické levice, stejně jako zná cenu autoritářské pravice, která často zaujímá její místo. Bolívie hraničí s Argentinou, která zůstává posedlá duchy těch, kdo zmizeli za Peróna. Latinská Amerika lépe než kdo jiný vycítí vojenský převrat podporovaný USA na sto honů. Bolivijci nepotřebují Corbyna nebo lidi jeho druhu, aby je o tom školili.

Neměli bychom však brát vyjádření labouristů k Latinské Americe na lehkou váhu. Při tom všem jak jsou propagandističtí, pokrytečtí a ignorantští, jsou zároveň také vysvětlující. Samozřejmě že se dozvíte mnohem více o platformě Momentum než o Moralesovi.

A pokud jde o rychlost, s jakou Corbyn nadhazuje zahraničněpolitické analýzy tématu, kterému buď nerozumí, nebo to přinejmenším předstírá, a jeho dychtivost veřejně se připojit k lídrovi, který pošlapal univerzální pravidla demokracie, jen aby se udržel u moci? To by vám mělo hodně říci o muži, který by mohl stát v čele země.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6529

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2019