Degenerativní společenská porucha: volíme bezohledné zbabělce

Chtělo by to více přívětivých psychopatů v čele

26. 9. 2019 / Bohumil Kartous


V roce 2010 provedli psychologové Scott Lilienfeld, Steven Rubenzer and Thomas Faschingbauer zajímavý výzkum (krátce rozebírá psycholog Kevin Dutton, k dispozici je i celá studie). Na základě biografických informací srovnali americké prezidenty od George Washingtona po George W. Bushe na škále v průniku dvou charakteristik, jež jsou připisovány psychopatii: míra neohroženosti bez ohledu na důsledky (fearless dominance) a míra bezohlednosti vůči právům a nárokům ostatních (impulsive antisociality). Ukazuje se vcelku přirozeně, že minimálně v charakteristice neohroženosti se lidé v čele často vymykají průměru populace. Problém je, že když se vymykají i v charakteristice bezohlednosti vůči ostatním. A největší problém je, když v čele stojí bezohlední zbabělci...
Bylo by nepochybně velmi zajímavé podívat se podobnou diagnostickou metodou na současného amerického prezidenta Trumpa. Je možné, že by historie psychopatů v americké politice měla nového, bezkonkurenčně nejvýraznějšího jedince. Anebo možná také ne. Na rozdíl od takového JFK, který si vydobyl během druhé světové války pověst hrdiny, současný americký prezident se vyhnul nasazení ve válce celkem pětkrát. Chvástání a snaha vypadat jako macho tak pravděpodobně pramení z nedostatku sebevědomí než z nějaké nadprůměrné neohroženosti. Ochota provést cokoliv bez ohledu na dopady (bezohlednost) nemusí být nutně asociována s neohrožeností. Stejně tak může být jejím zdrojem pocit dostatečného bezpečí za vysokou zdí peněz a politické moci.

Psycholog Radkin Honzák v talkshow Operitiv (Opero, 24. 10. 2019) například poukazoval na to, že smýšlet o Miloši Zemanovi jako o psychopatovi může být chybné, minimálně s ohledem na jeho "nebojácnost". Ilustroval to na události, kdy Zemana ve volební místnosti překvapila polonahá aktivistka, obviňující Zemana z patolízalství vůči Vladimiru Putinovi. Jak poukázal Honzák, Zeman se v tom okamžiku tvářil jako "vyděšený králík", což poměrně dobře dokazuje obrazový materiál.

Honzák v další charakteristice současného prezidenta nezacházel nijak daleko a vzhledem k formátu diskuse můžeme považovat jeho slova spíše za vtipný postřeh, nikoliv za forenzní analýzu. Je ale škoda, že se nezamyslel nad tou druhou charakteristikou Zemana coby psychopata. V kategorii bezohlednosti je totiž současný prezident, alespoň podle dostupných referencí, vyvinut velmi výrazně. Nejlépe to lze ilustrovat na jeho evidentní ochotě těžit z neštěstí svých vlastních voličů prostřednictvím spolupracovníků typu kancléře Mynáře nebo sponzorů Spolku přátel Miloše Zemana. Zeman velmi zbaběle využívá lidí, kteří na základě legálního, nicméně zlodějského exekučního schématu ožebračují jeho vlastní voliče. A vlastním voličům předkládá prezident tezi, že "je nutno platit dluhy, nikoliv je odpouštět". Na škále bezohlednosti těžko najít vyšší příčku, zároveň je ale patrné, že není spojena s žádným velkým hrdinstvím. Vyděšený králík s psychopatickými sklony musí najít bezpečnou cestu, která ho nevystaví do pozice ohrožení. Zeman ji našel.

Podobným prizmatem lze pohlížet i na premiéra Andreje Babiše. Žádný velký hrdina to není, podobně jako Trump vyrostl v exkluzivním prostředí komunistické diplomatické prominence, ochotně se přizpůsobil režimu a donášel StB, aniž by k tomu byl donucen čímkoliv jiným než sobeckou ambicí uspět za jakýchkoliv okolností. Ze své předlistopadové kariéry a napojení na obdobně smýšlející členy nomenklatury následně vytěžil kontakty, jež mu umožnily převzít Petrimex a za doposud nejasných finančních injekcí jej transformovat v Agrofert. O Babišově zbabělosti, dobře vykreslené ve výše odkazovaném článku časopisu Reportér, kolují různé anekdotální historky: lže neustále, nedodrží slovo, je ochoten podrazit v podstatě každého, pokud mu to přinese nějaký prospěch.

Podobně bychom mohli stopovat další charaktery v české politice. Otázkou je, proč společnost, ta česká obvzlášť, tak často volí do svého čela místo neohrožených jedinců obhajujících zájem společnosti, byť za cenu sklonu k heroismu či příliš velkému riziku, bezohledné zbabělce, jejichž jedinou kvalitou je touha po osobním úspěchu, pro kterou jsou ochotni obětovat cokoliv a kohokoliv. Podle všeho jde o sebedestruktivní proces, v němž rozhodující role získávají lidé, kteří společnost zrazují a podvádějí. To ale nemůže - přirozeně - dopadnout dobře. 

Nemyslím si, že by si to významná část české společnosti neuvědomovala. Její odhodlání ale bude muset nabrat mnohem větší intenzity, protesty v ulicích nestačí. Proti bezohledným zbabělcům je nutné postavit se čelem. Vyděšený králík rád uhne, jen se mu musí někdo postavit čelem...
0
Vytisknout
5645

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2019