Whistleblower podal proti Trumpovi dobře zdůvodněnou stížnost

30. 9. 2019

Zpravodajský materiál proti Trumpovi si vede dobře, píše Amy Zegartová. Autor pečlivě vysvětluje, odkud informace pocházejí - a zanechává vyšetřovatelům řadu konkrétních vodítek.

Strávila jsem 20 let čtením zpravodajských hlášení a výzkumem americké zpravodajské komunity. A nemám sklon automaticky věřit nejhorším podezřením ohledně kterékoliv administrativy: Každý měl agendu a pohnutky k odhalení informací, někteří vznešenější než jiní. Trump a jeho spojenci zprávu odmítli coby pomluvu a obvinili whistleblowera, že jednal na základě politických motivů. Ale bližší zkoumání dlouhého dokumentu, který obviňuje Trumpa z "užití moci svého úřadu k zajištění vměšování cizí země do amerických voleb v roce 2020" obsahuje řadu konkrétních vodítek, která mohou vyšetřovatelé sledovat.

Zde jsou tři věci, které jsem zjistila:

Whistleblower zní jako zkušený zpravodajský analytik a zpráva se zdá důvěryhodná. Protože zpravodajci jsou cvičeni k veliké opatrnosti ohledně toho, co říkají a to co vynechají, čtení jejich zpráv je určitým uměním. Musíte se ptát: Je autor jednoznačný v tom, odkud informace pocházejí a chrání starostlivě důvěrné zdroje a metody sběru informací? Pochází informace z jediného zdroje nebo z více zdrojů a jaký je kontext, který umožňuje hodnotit její důvěryhodnost? Naznačuje celkový tón, že autor provádí vendettu, vybírá si účelově fakta, vyhýbá se opačným důkazům, nebo zachází v závěrech dále, než umožňují důkazy? Zvážil jiná, neškodnější vysvětlení pro daný vzorec fakt?

Ze všech zmíněných hledisek je na tom whistleblowerova zpráva dobře. Autor výslovně uznává meze svého vědění a také poměřuje soudobé verze z veřejných zdrojů soukromými informacemi, které údajně získal. Plná zpráva také starostlivě poukazuje na to, které informace se objevily v tisku, včetně informací od ukrajinské vlády; které informace pocházejí z privátních zdrojů; a které jsou potenciálně tajné. Whistleblower také starostlivě odlišuje, které informace jsou známy a které dosud nikoliv - jako proč prezident Trump údajně v červenci nařídil, aby byla pozastavena takřka 400 milionová vojenská pomoc Ukrajině.

Stojí za zaznamenání, že zpráva není založena na přímých poznatcích. Informace z druhé ruky je samozřejmě méně důvěryhodná než přímá zkušenost. Ale zpravodajské informace často pocházejí z druhé ruky. Pokud by zpravodajská hlášení zahrnovala jen informace těch, kdo byli doslova v místnosti, když vznikala jaderná zbraň, neexistovalo by právě mnoho zpravodajských hlášení.

Je důležité, že whistleblower objasňuje hned na první straně: "Nebyl jsem přímým svědkem popisovaných událostí". Pak uvádí: "Shledávám popis těchto události od mých kolegů důvěryhodným, protože takřka ve všech případech si několik představitelů pamatuje faktické vzorce, které jsou navzájem konzistentní. Navíc řada informací konzistentních s těmito privátními popisy byla veřejně oznámena."

V následujících dnech bude důležité zjistit, zda dosud existuje doslovný přepis rozhovoru z 25. července. Pokud ano, získá ho Kongres nebo Atkinsonův úřad (úřad generálního inspektora zpravodajské komunity - pozn. red.)? A proč by Bílý dům publikoval shrnutí místo upravené verze doslovného přepisu, pokud doslovný přepis neposkytuje informaci, která by administrativě více uškodila?

Mohlo dojít ke zneužití systémů utajování. Whistleblower tvrdí, že představitelé Bílého domu byli "řízeni" právníky Bílého domu, když odstranili doslovný přepis z počítačového systému, kde jsou přepisy telefonátů obvykle ukládány. Místo toho byl "nahrán do separátního elektronického systému, který je jinak využíván ke skladování a zpracování utajovaných informací zvlášť citlivého charakteru." Pokud je to pravda, jde o mnohem větší kauzu, než se může zdát. Využití utajování k ochraně informací, které jsou nepohodlné nebo politicky citlivé, je protizákonné. Kongresové zpravodajské výbory zřejmě prozkoumají, zda údajné zneužití systémů utajování znamená zločin a zda se týká i dalších dokumentů.

Tváří v tvář těmto odhalením existuje pokušení přehánět. Analýza ze staré školy je důležitější než kdy jindy. Kongresové zpravodajské výbory se musejí soustředit na to základní. Musejí se tázat: Co přesně víme? Jak je to důvěryhodné? Co nevíme? A jak můžeme zaplnit bílá místa?

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2359

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2019