To, co by Evropu mělo znepokojovat nejvíce, je špatná demografie

31. 5. 2019

V eurovolbách z minulého týdne byla žhavým tématem migrace. Avšak budoucnost regionu a ekonomický blahobyt určují hlubší demografické problémy, napsal Stéphane Lauer.

Nacionalistické síly a jejich alarmistická, demagogická posedlost migrací se staly středobodem evropské volební kampaně. Výsledky tedy ukázaly, že strategie krajní pravice - zahrávat si se strachem, že Evropa bude převálcována hordami cizáků - je nadále účinná.

V šumu ovšem zanikly dva jiné demografické trendy, které potichu tvarují Evropu zítřka trvalým a strukturálním způsobem: Stárnutí populace a emigrace z jedné země EU do druhé.

Během méně jak 30 let 20 % Rumunů, 12 % Bulharů a 7 % Poláků odjelo pracovat do jiných evropských zemí, uvádí údaje Eurostatu. Tyto vlny odjezdů znamenají demografický rozklad, s mnoha důsledky pro stabilitu EU. Nejprve exodus primárně zahrnul lidi ze Střední a Východní Evropy po pádu berlínské zdi. Ale dosáhl úplně jiného rozměru po finanční krizi z roku 2008 a dále zrychlil s dluhovou krizí roku 2011.

Kolaps Jižní Evropy přinutil statisíce Portugalců, Španělů, Řeků a Italů opustit své země a hledat práci primárně v Německu a Británii. Od roku 2008 opustily svou zemi také dva miliony mladých Italů.

V Portugalsku tempo odjezdů dosáhlo v roce 2012 rozsahu 10 000 osob měsíčně, což je srovnatelné s tím, k čemu došlo v 60. letech za vojenského režimu Antonia Salazara. Ve skutečnosti v posledních 10 letech se 5 % obyvatel Portugalska rozhodlo odjet. Na druhé straně ve stejném období Německo přivítalo 2,7 milionu evropských občanů, uvádí německé oficiální statistiky. To je více než počet uprchlíků, kteří v roce 2015 žádali v Evropě o azyl.

Nemělo by tedy šokovat, že v Maďarsku Viktora Orbána nebo v Itálii Mattea Salviniho se obyvatelstvo dnes více zabývá emigrací než imigrací, jak ukazuje rozsáhlý průzkum veřejného mínění společnosti YouGov provedený pro Evropskou radu pro zahraniční vztahy a publikovaný 1. dubna v Le Monde.

V protikladu k exodům, jichž jsme byli svědky počátkem 20. století nebo v 60. letech, tyto pohyby obyvatelstva zahrnují mladé a vzdělané migranty, jejichž odjezd snižuje velikost pracujícího obyvatelstva a v důsledku toho i produktivitu v zemi původu.

Fenomén také implikuje spektakulární transfer bohatství. V článku pro Project Syndicate ze 17. května novinář Federico Fubini odhaduje, že mezi lety 2009-2017 východní a jižní Evropa - vzděláváním a vyučením mladých lidí, které pak ztratila emigrací - přispěla německé ekonomice částkou vyšší než 200 miliard eur.

Ironií je, jak váhavá je Severní Evropa, pokud jde o pomoc s krytím nákladů ekonomicky zkoušenějších členských států. Německo, se svým obchodním a rozpočtovým přebytkem, je největším profitérem měnové unie. A nejen to, dokázalo přitáhnout velký počet produktivních lidí z těch samých zemí, které tolik zápolí s nezbytným přizpůsobením za účelem integrace do EU. Pro tyto země je to dvojnásobný trest.

A pak je tu otázka stárnutí a úbytku obyvatelstva. Vzhledem k poklesu porodnosti obyvatelstva EU jako celku začne ubývat v polovině století. A když k tomu dojde, potřeby a struktura takzvaného "největšího trhu světa" se převrátí vzhůru nohama. Otázka financování penzí je pouze jedním z problémů na obzoru a bude vyžadovat koordinovanou akci na evropské úrovni.

Pro státy, které ztrácejí lidi emigrací, jsou obě otázky dvěma stranami téže mince. Poté co migrací ztratila tolik kvalifikovaných pracovníků, jižní Evropa a většina zemí střední a východní Evropy čelí ještě větší výzvě, když se snaží udržet v provozu penzijní systémy.

Situace však není všude stejná. Střední a východní Evropa, která nyní má stabilní růst, začíná trpět nedostatkem pracovní síly, ale není dost velký na to, aby zvedl mzdy natolik, že by zajistily ekonomickou konvergenci se západem a severem. Vlády těchto zemí mají větší zájem o přilákání investorů než o vytvoření střední třídy s kupní silou srovnatelnou se Západem. Exodus jen tak neskončí a o otázka, kdo zaplatí penze, zůstává nezodpovězena.

Na druhé straně Itálie trpí anémickým růstem, který s ohledem na nedostatek patřičně kvalifikované pracovní síly bude zřejmě pokračovat, což činí návrat k vyrovnanému rozpočtu takřka nemožným. Naneštěstí žádné z těchto témat během volební kampaně nepřitáhlo větší pozornost voličů. A přece demografické změny jsou skutečné i naléhavé a v dalších letech se ukážou jako zásadně důležité.

Podrobnosti ve francouzštině: ZDE

0
Vytisknout
5870

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2019