31. 5. 2019 / Jan Paul
Dva generačně odlišní umělci malíř Tomáš Smetana (1960) a sochař Matouš Háša (1992) vystavují v Galerii Art Chrudim do 18. června 2019 svá díla. Oba spojuje pouze studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Galeristé Světlana a Luboš Jelínkovi postavili koncepci výstavy oborově odlišných umělců na konfrontaci dvou různých přístupů k tvorbě, na jedné straně velmi subtilní, ba téměř křehká ukázka imaginace kreslířské a grafické formy, na straně druhé prezentace tektoniky sochařského objemu hmoty.
Konfrontace obou umělců ovšem nespočívá jen v odlišnosti formy, ale i v pojetí témat, a vyjádřených obsahů. Na umělecké scéně již usazený solitér Smetana směřuje dlouhodobě metodou kresebné procesuální trpělivosti k vyjádření duchovního prožívání reality, zatímco teprve uměleckou karieru začínající Háša se snaží ve svých plastikách o psychologizaci post-moderního člověka. Na jedné straně tvorba vnitřní povahy, na straně druhé tvorba jako reakce na současné kulturní a sociální dění. Oba od sebe dělí nejen rozpětí třiceti let.
Tomáš Smetana vystavuje v horních prostorách galerie grafiky a koláže, které vznikají pomalu, přičemž právě pomalost je klíčem k pochopení povahy jeho tvořivé práce, ať už je námětem portrét, zátiší, či volná fantasijní kompozice. Smetanův přístup je imaginativní, jde o hru s představivostí, ale také o proces meditace, o vnitřní očišťování. Na druhé straně autor ví, či alespoň tuší co a proč chce zpodobnit, klade důraz na kompoziční uspořádání obrazu, v němž komponuje budoucí obraz pomocí předmětů, které aranžuje jako předlohu.
Tou může být cokoliv, ovšem za podmínky obsahového významu, k němuž se váže buď vzpomínka, či jiná vnitřní zkušenost. Bota, květináč, hračka, nebo zrcadlo, v němž se opět předměty zrcadlí. Světlo je výrazným vizuálním a obsahovým prvkem, které se magicky zjevuje v odlescích předmětů, a zpětně zrcadlí ve strukturách tvarů. Z hlediska způsobu, jakým autor o díle přemýšlí, jde o analýzu, dekonstrukci, o rozložení a zkoumání reality, kterou v obraze, složeným z různých fragmentů reality, znovu rekonstruuje v realitu novou.
Analytické výtvarné myšlení, provázené snahou redukovat realitu na co nejjednodušší geometrické prvky, dovádí autora v některých dílech až ke konstruktivistickému zjednodušení obrazu. Tomáš Smetana sice vytvořil v těchto technikách svůj nezaměnitelný výraz, nicméně neustálý reprint podobných námětů ho může svést na cestu formálního opakování, a obsahového sebe-vyprázdnění. Každopádně je autorem originálním, jehož tvorba zasluhuje zvýšenou pozornost.
Také Háša, vystavující v dolních prostorách galerie, ovládnul své řemeslo, formálně těží z klasiků jako byl Michelangelo nebo Rodin, i když u Rodina zřejmě ne zcela pochopil význam světla v textuře sochařské hmoty. Autor se hlásí k osobnímu pokračování v tradici západního sochařství, jenomže to bylo vždy založeno na vyjádření emocí, především na výrazu tváře a mimiky. Háša ale hlavy svým sochám zakrývá, a to v přesvědčení, že tím nabourává klasickou formu, která se tak stane znepokojivou, jenomže proč?
Podle vlastních slov se v těchto plastikách zabývá otázkou identity člověka, jíž současnost připravila o tajemství a soukromí. To je sice zajímavé téma, nicméně identita člověka nespočívá jen v tom, jak je člověk reflektován z vnějšku, důležité v umění může být i to, co soudí o člověku sám umělec bez tohoto zkreslení, v tomto případě nadějný mladý sochař. Jestliže Háša zakrývá hlavy soch, aby symbolicky vyjádřil nemožnost vidět pravou tvář věcí, pak se na tom paradoxně sám podílí neochotou zjevovat úplnou pravdu svého díla.
Vždyť pod maskou může být nejen trpící člověk, ale může tam být i ono tajemství, o kterém informační zdroje mlčí. Řečeno v nadsázce: Háša chce modelovat jako Michelangelo, ale Hášou bude proto, protože sochu „narušuje současným vizuálním prvkem“. To se mi zdá opravdu prvoplánové, přestože to je možná dobrý rozpoznávací prvek: „Aha, to je ten umělec, který zakrývá sochám hlavy“. Tvůrčí potenciál Háši je ale jistě hlubší, což prozrazují některé sochy, jako například „Ďábel v mých žilách“ nebo „Sama“.
Výstava je v Galerii Art, Resslovo náměstí 12, Chrudim k vidění do 18. 6. 2019
Otevřeno Po - Pá: 14.00 -17.30 ; So: 9.00 – 11.30
Diskuse