Babišův pád zásadní problémy české společnosti nevyřeší

6. 6. 2019 / Daniel Veselý

Naprosto souhlasím s tvrzením Borise Cveka v článku Babiš je jen symptom, že v české politice se nyní nebojuje za zastavení skandálních rozkrádaček evropských fondů, nýbrž o to, kdo bude moci beztrestně krást. Tato teze plně vystihuje bídnou úroveň polistopadové politiky, jakož i chronickou apatii a znechucení z ní – a nezáleží na tom, zda je u vesla nominálně demokratický politik či populistický oligarcha. Je to globální trend, a je jedno, zda má tradičně nespravedlivá správa věcí veřejných elegantní háv anebo směšný oranžový příčesek.

Ten, kdo se před několika lety domníval, že byznysmen Babišova ranku vstupuje do vysoké politiky pouze z čirého altruismu, žil sice v bludu, nicméně měl k podpoře politické divize Agrofertu své důvody. Mnozí lidé, vyčerpaní neustálými skandály, korupcí, asociálními zákony, exekučními pastmi - tedy standardními excesy české demokracie, jednoduše uvěřili, že systém bude funkční, pokud se dostane do rukou někomu, kdo nemá důvod krást a kdo má puzení vymést Augiášův chlév na české politické scéně.

To je však velká mýlka, neboť stávající politický systém je zkorumpovaný až na půdu a každý, kdo do něj vstupuje s ideály, jím bude dříve nebo později semlet. A samotný premiér čistě náhodou po vstupu do vysoké politiky ještě více zbohatl, což de facto potvrzuje i předběžná zpráva Evropské komise o Babišově střetu zájmů. Jen naiva mohl uvěřit báchorce o solidárním miliardáři, který má na srdci veřejné blaho. Na druhou stranu tato skutečnost smutně ilustruje apatii až nihilismus značné části české veřejnosti, jež se – znechucena tradičními demokraty - nechá obalamutit laciným reklamním trikem. A skutečnost, že s Babišovým elektorátem premiérovy skandály prakticky ani nehnou, je otřesnou vizitkou i tradiční politické gardy.

Takže i demokratický tábor, spolky typu Milion chvilek pro demokracii nevyjímaje, setrvává v iluzi, že pohne kolem dějin - když se domnívá, že Babišovou demisí se věci zákonitě pohnou k lepšímu. Mladí aktivisté sice mají povědomí o chronických neduzích české společnosti - ale proč tedy sdílejí stejné pódium se zdiskreditovanými politiky, kteří se na tomto neblahém stavu podíleli? Nelze pouze poukazovat na nespravedlivé ekonomické výhody Agrofertu, ale je zapotřebí zdůraznit širší kontext, který charakterizuje značný vliv korporací na chod Evropské unie. Velký byznys a demokracie, to prostě nejde dohromady, přičemž Agrofert je jen jednou z mnoha privilegovaných entit. Nicméně je pravda, že úterní demonstrace se na rozdíl od těch předchozích nesla ve znamení hlubší názorové inkluze.

Je však absurdní vykreslovat „babišismus“ za nějakou aberaci chybujícího, leč jinak fungujícího demokratického systému reminiscencemi na předchozí režim a nostalgií po Václavu Havlovi. Je totiž jeho ošklivou součástí. Bylo by naivní se domnívat, že odstraněním Babiše a Zemana z české politiky vyřešíme své největší problémy. Mají snad premiérovi odpůrci ucelený politický program, jehož prostřednictvím by oligarchu porazili, anebo se shodnou pouze na tom, že musí odejít? Hrozí naopak nesebekritický návrat ke statu quo, který vedl ke vzestupu Babišova politického populismu. Koneckonců předběžná zpráva Evropské komise ukazuje, že problém je nejen ve zneužívání evropských dotací, ale i v nastavení dotačního mechanismu.  

Jistě, Babišovo impérium se podle všeho dopouští dotačních podvodů, dochází k nepřijatelnému střetu zájmů, premiér se snaží ovládnout justici a nadto hrozí, že daňoví poplatníci do Bruselu vysolí stovky milionů korun. Jenže jak můžeme brát vážně snahy Babišových kritiků, když mlčeli v případě jiných excesů a skandálů. Jestliže jsou mnozí k premiérovi kritičtí novináři nějakým způsobem spojení se jménem Zdeňka Bakaly, který se svými společníky připravil OKD o desítky miliard korun a vyvedl je do daňových rájů, nikdo je přece nemůže brát vážně. Pokud tedy antibabišovskému hnutí leží na srdci osud české demokracie, mělo by se vyvarovat jakýchkoliv kontaktů se zdiskreditovanými politiky a pochopit, že český premiér je skutečně jen symptomem hluboce zkorumpovaného polistopadového režimu. 

 

0
Vytisknout
4853

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2019