Jsme dnes ve stejné situaci jako před začátkem první světové války v létě 1914?

16. 10. 2018

čas čtení 4 minuty
Moderátor rozhlasu BBC: Německá kancléřka Angela Merkelová doporučila svým ministrům, aby si přečetli knihu Sleepwalkers, Somnambulisté, o tom, jak Evropa šla roku 1914 do války. Emmanuel Macron se letos také o této knize zmínil. Řekl: "Nechci patřit ke generaci somnambulistů". Nikdo samozřejmě nesrovnává odchod Británie z Evropské unie s hrůzami první světové války, avšak, existuje z toho poučení? Hovořil jsem s Christopherem Clarkem, autorem této knihy, a zeptal jsem se ho, jak došlo k událostem roku 1914:

Christopher Clark: No, došlo k tomu, protože i když nikdo tu válku nechtěl, nikdo nechtěl mír dostatečně intenzivně natolik, aby té válce zabránil. To je nejkratší možná odpověď na tuto otázku.

 

Moderátor: Když čtete vaši knihu, získáte z toho také dojem, že si lidé navzájem nerozuměli. Špatně předvídali, jak budou jiní vedoucí politikové reagovat.

Christopher Clark: Ano, to je pravda. A všichni dávali přednost výlučně zájmům a prestiži vlastní země. A zájem míru pro ně byl až vedlejší. Existoval problém národního, nebo státního sobectví.  Tím se provinili všichni aktéři, kteří se podíleli na dramatu léta roku 1914.

Moderátor: Jiným procesem, který popisujete, je způsob, jímž se stala myšlenka války postupně přijatelná, byla normalizována. Že lidé o tom začali uvažovat jako o něčem docela nevyhnutelném a možná ne tak strašném.

Christopher Clark:  Ano, to je pravda. Devatenácté století, alespoň na evropském kontinentě, bylo nesmírně mírovým stoletím, i když pár válek bylo. Ve srovnání s předchozími třemi nebo čtyřmi staletími. A lidi jaksi začali být unaveni mírem.  Začali zapomínat, o kolik lepší je mír než válka. Skutečně jste svědkem militarizace narativu. Od skautského hnutí až po tisk. Kamkoliv se podíváte, nacházíte rostoucí ochotu přijmout alespoň možnost války jako něčeho tvůrčího, něčeho očistného, něčeho, co přinese lepší budoucnost.

Moderátor: Angela Merkelová říká lidem, že by si měli přečíst vaši knihu. Aby si uvědomili obdoby, jaké existují s vyjednáváním o odchodu Británie z Evropské unie. Myslíte si, že ty obdoby skutečně existují?

Christopher Clark: Jsou reálné v tom smyslu, že ta kniha je o tom, jak došlo k něčemu, co nikdo nechtěl. Došlo k tomu jako důsledek mnoha nejrůznějších činů. Dnes také jsme svědky nikoliv procesu, který by byl důsledkem dlouhodobého plánování, ale jsme v situaci, kdy všichni jednají jen krátkodobě. Každý den přicházejí nové zprávy o brexitu. Vypadá to, jako že o ničem se nebude rozhodovat  až do poslední chvíle. A tenhle pocit, že to, o co jde, jsou tyto každodenní oscilace, postoje frakcí, individuální politické hlasy, to je velmi podobné situaci před začátkem první světové války v roce 1914. Širší obraz je ztracen. Co platí, je dopad každého neustále se měnícího okamžiku.

Moderátor: Lidé zapomínají, kam je to může dovést. Že se mohou octnout u strašlivého cíle, někde, kam vůbec neměli v úmyslu jít.

Christopher Clark: Ano, absolutně. No, myslím, že existují určití lidé, kteří tento cíl chtějí, vypadnutí z EU bez dohody, někteří lidé skutečně z ideologických důvodů chtějí vypadnout z EU bez dohody, ale myslím si, že to je jen menšina. A je zajímavé, že většina spolupracuje s rozhodovacím procesem, který riskuje, že vznikne ten důsledek, který chce jen malá menšina.

Moderátor: Zminil jste se o tom, že myšlenka na válku začala být postupně ve společnosti normalizována, přijímána. Vidíte podobný proces, co se týče vypadnutí Británie z EU bez dohody?

Christopher Clark: No, nejpřekvapivější je, že drtivá většina společnosti mlčí. Nevěřím, že drtivá většina společnosti podporuje vypadnutí Británie z EU bez dohody. Ale na druhé straně nejsme svědkem masových demonstrací, ani pro takové řešení, ani proti němu. Kolem toho zoufalého mlácení se kolem této věci existuje jen tupé ticho. Národ je pozoruhodně zticha. Takže společnost svou pasivitou s tímto důsledkem kolaboruje.

Moderátor: Měli by si britští ministři vaši knihu přečíst? Poučili by se z ní?

Christopher Clark: (Smích) No, na tom záleží. Někteří by se z ní poučili, jiní ne.

Zdroj v angličtině (Audio) ZDE (od minuty 39.37)



0
Vytisknout
13892

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2018