Vynikající tradice karlovarských filmových znělek letos zdegenerovala do pornografie a ostře trapné obscénnosti

22. 7. 2016 / Jan Čulík

Sedí v americkém taxíku na zadním sedadle a vedle sebe má v pouzdře cenu z Karlových Varů. Indický taxíkář s nenapodobitelným přízvukem se s ním dává do řeči "You are back from Cannes?" (Vracíte se z CanneS? - vyslovuje to s tím "s") - "Ne, z Karlových Varů, v České republice," odpovídá znuděně Malkovich. "A dostal jste cenu za nejlepšího herce? Nejlepší režii?" - "Lifetime achievement" (Cenu za celoživotní práci), odpoví znuděně Malkovich. Taxíkář: "Aha." - Na což Malkovich reaguje podrážděně: "A co jako má znamenat to vaše 'Aha?' Vaše zatracená kariéra skončila?" - Indický taxikář je šokován: "Nic zlého jsem tím nemyslel, lifetime achievement znamená, že jste toho v životě dosáhl hodně. Taxíkářům se nedávají žádné ceny. Byl bych moc rád, kdyby se dávaly, ale nic takového není." Scénka zábavně zaznamenává vnitřní nejistotu celebrity, která se vydala na obskurní festival v neznámé zemi:

Moc pěkná je znělka s Andym Garciou, který dorazí z Karlových Varů přímo do Los Angeles k domu svých známých, ale nemá klíče, tak použije ceny z Karlových Varů jako bucharu, jímž vyvrátí zámek - jenže vloupání sleduje policista:

Jemně ironizuje nepraktičnost režisérky i znělka o Věře Chytilové, jíž cena z Karlových Varů upadla, skleněná koule se rozbila a Chytilová se ji marně snaží slepit lepidlem Superglue - jenže "to neteče", tak střepy nakonec slepí izolepou:

Znělky o českých filmových režisérech - mužích, jsou jiné. Ve všech je hlavním tématem stárnutí, jenže motiv má sestupný vývoj - a v případě letošní znělky o Zdeňkovi Svěrákovi věc zdegenerovala v opravdu trapnou obscénnost.

Ve znělce o Miloši Formanovi je zatím ironizováno jen to stáří: V jeho americkém domově, s americkou vlajkou na zahradě (není Miloš Forman snad Čech? není to s tou vlajkou trochu přehnané? že by právě proto, že Forman není "pravý Američan", tak má na zahradě americkou vlajku?) o Miloše Formana k stáru pečuje zdravotní sestra. Ta mu kvečeru připraví koktejl pilulek, které Forman musí konzumovat. Použije cenu z Karlových Varů jako bucharu jímž pilulky rozdrtí na prach, než jej shrne do dlaně, spolkne a zapije: "Fujtajbl!" Stáří je hnusná věc:

U znělky s Jiřím Menzelem se motiv neodvratného, nezadržitelného stárnutí, který se objevil ve znělce o Formanovi, objevuje spolu s touhou - nyní pravděpodobně nepříliš splnitelnou, a proto ironizovanou - po sexu s mladými partnerkami. Zajímavé je, že tato "slizkost" - jak ji charakterizoval filmový kritik Kamil Fila - se objevuje jen v karlovarských znělkách o českých "celebritách" - představa, že by se takové téma mohlo objevit ve znělce s Johnem Malkovichem či Andym Garcíou je absurdní - zcela jistě by americké celebrity na české tvůrce v takovém případě jen vytřeštily oči.

To obsedantní téma posedlosti mužů těsně před senilitou možností sexu s mladými dívkami je obzvlášť ponižující, nejen pro ty dívky, ale i pro ty muže. Přitom je známo, že příroda je relativně milostivá a sedmdesátiletý režisér bude jen velmi nepravděpodobně mít takovou potřebu intenzivního sexu jako když byl pětadvacetiletý kluk. Je tedy s podivem, že se tento motiv vůbec v souvislosti se starci tematizuje. Je to snad jakási úlitba dnešní české veřejné sféře, kde je údajně všechno podřízeno komerci?

Zde je nutno podotknout, že některé karlovarské znělky obsahují docela složité intertextové vazby na nejvýznamnější díla tvůrců, jimž je znělka věnována. Nejinak je to i v případě znělky věnované Jiřímu Menzelovi, která se víceméně nese ve znamení pocty Ostře sledovaným vlakům - což bylo hrabalovské dílo, koneckonců posedlé skrznaskrz sexem. Kromě toho je objektifikace mladého ženského těla v této znělce ještě víceméně mírná a je ironizována - stejně tak jako Menzelova posedlá sexuální touha, za niž je po zásluze potrestán.

Ve znělce poklízí v Menzelově bytě mladá uklízečka. Menzel ji sleduje zpoza svého psacího stolu, a žádá ji, aby se natáhla nahoru nad knihovnu: "Eliško, ještě je tam taková pavučinka, nahoře, na těch hodinách". Eliška má krátkou sukénku a Jiří Menzel plánuje si zvětšovacím sklem skleněného glóbusu ceny z Karlových Varů podrobně prohlédnout její zadek, který si představuje jen ve spodních kalhotkách. Trest následuje okamžitě, protože se Menzel - stejně jako výpravčí Hubička v Ostře sledovaných vlacích - naklání na židli tak daleko, že za zvuků hudby z Ostře sledovaných vlaků spadne a natluče si. Lehká ironie dílka způsobuje, že posedlost "starobním sexem" není v tomto traileru tak odporná jako v letošní Svěrákově znělce:

Opravdu mi vrtá hlavou, jak je možné, že Zdeněk Svěrák a Daniela Kolářová neprojevili jedinou známku soudnosti a neuvědomili si, že hrají v opravdu trapné pornografii.

Letošní znělka o Zdeňku Svěrákovi vychází z filmu jeho syna Jana Svěráka Vratné lahve (2007), o problémech soužití dvojice stárnoucích manželů. Poloautobiografická postava učitele češtiny Josefa Tkalouna může Zdeňka Svěráka   do určité míry připomínat: je to nepřizpůsobivý, konzervativní, vzdělaný a senilnějící muž, který nedokáže přijmout odporné změny, které přinesl vznik komerční postkomunistické mafiánské éry: Namísto zrušené knihovny je na jejím místě dnes služba bělení zubů. Tkaloun demonstrativně odejde do důchodu - přestává učit, když ho ředitelka nutí, aby se omluvil zbohatlickému otci grázla žáka, protože žákův otec je mocný a financuje školní zařízení.

Jak říká komentář Martina Růžka v Jasného Všech dobrých rodácích - "tahle doba už není jeho" - určitě není Tkalounova. Manželka Eliška ho sleduje s obavami, protože kromě vzdoru vůči nové mafiánské společnosti její manžel také senilní - projeví se to například tím, že v bytě umístí elektrickou konvici na čaj na plynový sporák a zapálí pod ní hořák.

Karlovarská znělka o Zdeňku Svěrákovi převzala z Vratných lahví nejen manželku Elišku (kterou zosobňuje i zde Daniela Kolářová), ale i obsedantní posedlnost starého Josefa Tkalouna nemanželským sexem. Domluví si na odpoledne s přítelkyní rande v jejím bytě. Přijde však ve špatný den, protože si v senilitě už nedokáže řádně pamatovat datum. Chce používat viagru, ale jeho zeť lékař ho po vyšetření varuje, že to nemůže, protože má špatné srdce.

Tak Tkalounovi a Svěrákovi nakonec jeho syn režisér Jan Svěrák povolí v závěru filmu, po smíření s manželkou Eliškou, nerealistickou sexuální fantazii. Stárnoucí Tkaloun je uzavřen ve vlakovém kupé s mladými jako prostitutky vypadajícími konduktérkami v době "kdy vlak nebude dlouho zastavovat".

Ten motiv obsedantní, poslední stařecké touhy po sexu se v pornograficky explicitní podobě objevil ve znělce věnované letos v Karlových Varech Zdeňku Svěrákovi.

Karlovarská znělka o Svěrákovi silně využívá Vratných lahví. Ustaraná "manželka" Daniela Kolářová pracuje na zahradě, zalévá z hadice keře, a každou druhou minutu kontroluje svého senilnějícího manžela: "Co tam děláš? Ty nepíšeš?"

Manžel dětinsky používá ohnisko slunečních paprsků, spojených lupou skleněného glóbusu karlovarské ceny, k pokusu podpálit obálku sešitu nadepsaného Mé nápady. "Ono to funguje," říká překvapeně Svěrák, když sešit začne doutnat. Má to být metafora Svěrákovy nejen sexuální, ale i tvůrčí impotence? Proč se takhle ponižovat?

Manželka ze zahrady Svěráka nabádá, aby uklízel, luxoval a utíral prach. "Cídím," odpovídá Svěrák a věnuje se, aspoň v myšlenkách, tak jako Tkaloun ve Vratných lahvích, mimomanželskému sexu. Vlastní manželka je otravná. Tentokrát je to ale opravdu ubohé, protože obětí objektifikace mladého těla je už jen kovová soška ženské postavy v ceně z Karlových Var. Na nic jiného Tkaloun/Svěrák už nemá. Mačká ji hadrem prsa a pak - a to je nejtrapnější scéna z celé znělky - jí strká zezadu do rozkroku vatičku na špejli. Tu pak vystaví slunečním paprskům a vatička na špejli chytne plamenem - metafora!! Svěrák je potěšen, že - mimořádně -  dostal erekci! "Už mi to začíná pálit."

Nejvíce deprimující bylo, že se část publika této znělce při promítání v Karlových Varech smála a tleskala. Je pro ně slizkost novou kulturní normou?

Dovedete si představit, že by v něčem tak hnusném zahrál třeba Jude Law?