Ukrajinský prezident Zelenskyj, který je dnes v Londýně na setkání s britským králem i premiérem, opět vyzýval k větší pomoci v boji proti ruským útokům. Útoky na energetickou infrastrukturu způsobily rozsáhlé výpadky proudu a při útocích na bytové domy a obchod s potravinami zahynulo několik lidí. K tomu dochází uprostřed zhoršujících se vztahů mezi prezidentem Trumpem a prezidentem Zelenským a ztráty zásadních zpravodajských informací ze strany USA, jak informuje náš politický redaktor Gary Gibbon.

Reportér: Ruské balistické rakety v noci opět zasáhly Kyjev. Tentokrát však Ukrajina zřejmě neměla k dispozici americké zpravodajské informace, které by ji včas varovaly. Sirény nezazněly. 

Dnes došlo k dalším útokům, mimo jiné na Lutsk na západě Ukrajiny. Dosud bylo hlášeno šest mrtvých. 

Ukrajině se daří mnohem hůře zastavovat podobné útoky dronů, protože omezení satelitních služeb ze strany USA znamená, že nemůže provozovat své vlastní obranné drony. 

Prezident Zelenskyj přijel do Londýna v naději, že Andy Burnham dokáže Donalda Trumpa přivést zpět na stranu Ukrajiny. V Dolní sněmovně však těsně před jejich setkáním premiér odmítl zopakovat slova lídra liberálních demokratů, který označil jednání prezidenta Trumpa za zradu Ukrajiny.

Burnham:  „Moje úloha spočívá v tom, že se musím pokusit obnovit vztahy, aby se podpora vrátila. A proto bych v tuto chvíli měl být opatrný, pokud jde o přípravu půdy pro sblížení lidí. To je role, kterou hodlám hrát.“ 

Malá čestná stráž zaujala své pozice, aby přivítala prezidenta Zelenského při jeho první návštěvě Downing Street od doby, co se Andy Burnham stal premiérem. Britská podpora podtržená vojenskou přítomností, která se obvykle vyhražuje pro slavnostní příležitosti v Horse Guards nebo v královských palácích. 

Úředníci na přestávce na kávu jásali, program byl nabitý ukrajinskými požadavky na více raket, více peněz, ale především na naléhavou pomoc. 

Hluboká panika vyvolaná tím, že USA ochladly ve své podpoře Ukrajiny a následně zaujaly v konfliktu neutrální postoj, by mohla směřovat k úplnému přechodu na druhou stranu. 

Jak moc se obáváte, že by Amerika mohla změnit strany? 

Ukrajinka: "Bohužel v dnešní době nemůžeme vyloučit nejhorší scénář. A je to velmi znepokojivé. Je to velmi zneklidňující. Nemáme však právo to ignorovat."

Ukrajinec: "Opravdu jsem si nemyslel, že USA budou stát na druhé straně této války. Zároveň si ale teď dělám velké starosti, protože tu nejde o emoce. Jde o činy a stále více informací, které dostáváme o tajných rozhovorech a jednáních mezi Washingtonem a Moskvou, je opravdu znepokojujících – a to především proto, že chápeme, že Rusko si získává přízeň v Oválné pracovně. Navrhují přesně to, co by americký tým rád slyšel ohledně dohody."

Nová omezení týkající se satelitního systému Star Shield, který je pod kontrolou americké vlády, hrozí oslabit ukrajinské útočné a obranné operace, stejně jako to, co prezident Zelenskyj v Downing Street popsal jako zastavení sdílení zpravodajských informací.

Zelenskyj: Dnes čelíme masivním útokům a je pravda, že jsme také měli určité potíže. Chci s Andym diskutovat o Starlinku a o zpravodajských informacích, protože se vyskytuje spousta různých překvapení, s nimiž se při skutečném partnerství nedá počítat. A my spoléháme na partnerství se Spojenými státy. Chceme být prostě velmi upřímní, velmi jasní a být silnými partnery. Bohužel jsme z Ruska zaznamenali další útoky na kritickou národní infrastrukturu na Ukrajině. Svět má opět jasno v tom, kdo je v tomto konfliktu agresorem."

Dříve se prezident Zelenskyj setkal s králem v Buckinghamském paláci a ještě před svými oficiálními schůzkami poskytl rozhovor Piersu Morganovi, v němž uvedl, že se cítí zrazen nedávnými kroky prezidenta Trumpa vůči Rusku, a hovořil o lítosti a bolesti ze ztráty podpory Ameriky, země, která již nestojí na správné straně dějin.

Na frontové linii války na území Ukrajiny okupovaném Ruskem leží město Olešky. Jeho 2 000 zbývajících obyvatel je prakticky odříznuto v zemi nikoho, kde pomalu hladoví a mrznou. Jejich tíživá situace se pro Ukrajince stala symbolem útrap okupace. V tmto pořadu jsme exkluzivně hovořili s lidmi, kterým se podařilo uniknout pěšky, přičemž museli překonat nástrahy min a dronů, než se přes Rusko a Bělorusko dostali zpět na samotné území Ukrajiny. Náš zahraniční korespondent Porick O’Brien přináší tento příběh:

Ksenja: Zítra plánujete dostat ven 12 lidí. Máte strach.Vyhazují lidi do povětří  téměř každý den.

A pokud se vám podaří dostat se ven živí, držte se navzájem pevně.

"Neopouštějte nás." 

Reportér: Ksenja Archapová se chystá setkat s lidmi, kterým právě pomohla s evakuací z okupovaného města Olešky do bezpečí tady na severu Ukrajiny. Je to bývalá obyvatelka, bývalá policistka, tvrdá jako málokdo a s odpovídající slovní zásobou.

Ksenja: Teď už to vidím jasně. Tohle je osobní. Každý můj spoluobčan z Olešek, který odchází, je pro mě osobní záležitost. Je to malé městečko, takže i když se neznáme jménem, všichni se navzájem známe.

Je známá jako hlas Olešek a pracuje pro charitativní organizaci Save Ukraine. Jednou rukou drží volant, druhou telefon, a koordinuje tajné úniky, o některých detailech  slibujeme, že je nevysíláme.

"Jeďte ke kontrolnímu stanovišti. (...) Požádáme dobrovolníky, aby nám pomohli. Nic ale neslibuji, ano? Děkuji."

Ksenja je na cestě za dalším evakuovaným, kterému se právě podařilo dostat ven. Jmenuje se Sergej.

"Rusové ho zbili ve sklepech v Oleškách. Bál se odejít. Měl spoustu zlomenin." 

V Oleškách je nyní uvězněno asi 2 000 lidí. Leží na jihu Ukrajiny, naproti Chersonu, na levém břehu řeky Dněpr. Rusové je obsadili na začátku plnohodnotné invaze, ale na rozdíl od Chersonu se stále nachází v okupované části země. Ukrajinci je chtějí zpět. Rusové se obávají protiútoku. Silnice je zablokovaná a oblohu ovládají drony. Ti, kteří zůstali, jsou uvězněni a docházejí jim zásoby jídla. Sergej Mazelon právě unikl díky Kseni. Znali se už dříve, než zhubl více než třetinu své tělesné hmotnosti.

"Proboha. Sakra, jak ty vypadáš? Sergeji, sakra, jak se máš?"

Zůstal v Oleškách, aby se staral o svou starou matku. Když zemřela, odešel. Vypráví, co viděl podél silnice. Hrůza v tichých slovech.

"Ti, kteří riskovali a vydali se ven sami, tam nakonec zůstali ležet na dálnici. Leželo tam tělo, vedle něj kolo."

"Dědeček, babička?"

"Muž. Psi mu okusovali nohy."

Pane, teď bydlí u své sestry. Ksenja, která mu pomohla uprchnout, nemusí klepat.

"Velké, velké poděkování všem, kteří se na tom podíleli."

Uvnitř, u jablečného koláče, příběhy o hladovění za okupace.

"Jedli jsme třeba trávu, z plevele jsme si dělali salát. Někdo si smažil, jako by to byla polévka, protože prostě nebylo z čeho ji uvařit. Někteří lidé z nutnosti vařili hlemýždě.  Mnozí o tom nemluví, protože i když o tom mluví mezi sebou, no, je to trochu ... ponižující."

Ukrajinská armáda shazovala jídlo a zásoby pomocí dronů. Rusové tvrdí, že jim bylo zabráněno v tom, aby udělali totéž. Sporné město, sporný výklad událostí. Co však sporné není, jsou podmínky uvnitř a to, jak těžké je se odtud dostat. 

Takhle to zvládli lidé jako Sergej. 24 kilometrů pěšky po zaminované silnici do Radensku na okupovaném území Ukrajiny. Poté cesta autem na Krym nebo přímo na východ do míst jako Novoazovsk, notoricky známé kontrolní stanoviště a ruské filtrační centrum, kde jsou lidé vyslýcháni. 

Jakmile se skupiny dostanou do samotného Ruska, pomáhá jim tajná síť cestovat na sever do Běloruska a zpět na Ukrajinu. Cesta dlouhá přes 1 500 kilometrů, kterou Alla a Anatolij právě absolvovali. Pár nyní musí začít nový život v dočasném ubytování a tam nám vyprávějí o své večerní rutině v Oleškách. Než šli spát, loučili se navzájem pro případ, že by noc nepřežili.

"Každý večer jsme se loučili, když jsme si mysleli, že se ráno už neuvidíme."

"Mluvili jsme o tom, že si navzájem vykopeme hroby, ale než zamrzla půda, bylo ještě teplo."

Minulý týden před zimou společně opustili Olešky a počítali kroky, aby se navzájem povzbuzovali k pokračování.

"Počítala jsem po 30 krocích. To jsem si stanovila za úkol. On mi řekl, že dokud ještě dýcháme, zvládneme to. A já mu na to řekla: A co když tuhle vzdálenost budeme muset ujít znovu?“

Je těžké si představit, jak to v Olškácha okolních městech opravdu vypadá. Lidé obvykle mažou videa ze svých telefonů, aby se vyhnuli odhalení Rusy. Několik nám jich ale poslali. Místní škola, kostel, silnice s mrtvými v dálce.


Snad nejživější obraz tamější hrůzy nepochází z fotografie, ale z úlevy z útěku. Okamžik, kdy se Alla a Anatolij setkávají s Ksenií, ženou, která jim pomohla dostat se pryč.

"On taky pláče. Je to těžké. Jak silní a stateční lidé jste. Neopouštěj nás, má drahá. Neodcházej. "

Strach z opuštění, který se v jejich případě potvrzuje mezinárodní nečinností vůči jejich tíživé situaci. 

Moderátor: Mluvil jsem s Johnem Foremanem, bývalým vojenským atašé Spojeného království v Kyjevě a Moskvě, jehož předchozí vojenská kariéra zahrnovala velení válečným lodím Královského námořnictva. Zeptal jsem se ho, kdo pravděpodobně stojí za rozhodnutím omezit přístup Ukrajiny k americkým satelitům.  

John Foreman: Pokud tomu dobře rozumím, jsou tu dvě části.. Je tu taková civilní stránka, a to systém Starlink, který ovládá SpaceX. A pak je tu něco, čemu se říká Star Shield, což je služba, za kterou platí americké Ministerstvo obrany a která umožňuje kvalitu na vojenské úrovni. Nikdo si tedy není zcela jistý, zda to spadá pod Ministerstvo války nebo Ministerstvo obrany pod vedením Petera Hegsetha – což by bylo typické pro něj – nebo zda to spadá pod Elona Muska. A myslím, že jak někdo řekl, v tuto chvíli se kolem toho točí spousta emocí. Myslím, že je důležité zjistit fakta o tom, co se stalo, a to jak ohledně Starlinku, tak i ohledně obvinění, že Ukrajině jsou zadržovány zpravodajské informace.  

Moderátor: To jsem právě chtěl říct. Ať tak či onak, zní to neupřímně tvrdit, že Spojené státy nezačaly omezovat poskytování zpravodajských informací Ukrajině, protože dopad vypnutí Starlinku je v podstatě stejný.  

Moderátor: Pokud budou Američané pokračovat touto cestou, mohla by Evropa zasáhnout a zaplnit některé z těchto mezer? Myslím tím, existuje nějaký srovnatelný systém?  

John Foreman: Myslím, že pokud jde o Starlink, tak ne. Existuje jakýsi evropský systém pod společností Marsat, ale ten je mnohem menší a neposkytuje stejný přísun dat. Pokud jde o zpravodajské informace, myslím, že zejména Britové a Francouzi vyvíjeli úsilí, aby se pokusili některé z těchto mezer zaplnit. Bohužel však, navzdory chvástání pana Macrona, si myslím, že americké schopnosti jsou tak mimořádné, jak jsme viděli před válkou, že je nedokážeme nahradit. A to zejména ve dvou ohledech: zaprvé jde o odpalování, tedy varování před ruskými odpaly raket a dronů z hlubokého vnitrozemí Ruska. A zadruhé jde o záměr – mám na mysli, pokud si vzpomenete na období před invazí v roce 2022, jak hluboký vhled měli Američané do toho, co se dělo uvnitř Kremlu a jinde v armádě, nemůžeme to, myslím, sami nahradit. A přerušení přísunu zpravodajských informací by Ukrajinu zanechalo slepou, podobně jako kdyby se dříve pokoušela bojovat v bitvě o Británii bez jakýchkoli radarů.  

Moderátor: Myslíte si, že by takováto omezení mohla rozhodnout o vítězství či porážce ve válce?  

John Foreman: Ne, nemyslím si to. Myslím tím, že jsme za posledních 4,5 roku viděli, jak vynalézavá Ukrajina byla a jak se dokázala přizpůsobit. Myslím, že existují i jiné způsoby, jak tyto drony ovládat bez Starlinku. Jsem si jistý, že zejména Velká Británie a další spojenci mohou přimět odborníky, aby se o tom poradili a zjistili, jak tuto mezeru zaplnit. Myslím, že jsme za posledních 4,5 roku viděli, že evropské obranné firmy, jsou-li k tomu motivovány, mohou Ukrajině pomoci se bránit. Ukrajina má nyní sama o sobě obrovský obranný průmysl. Za posledních 4,5 roku se počet firem zvýšil z 10 na 1 500. Nemyslím si, že by to byl ze strany Američanů pro Ukrajinu rozhodující úder, ale domnívám se, že to způsobuje hluboké škody jak v oblasti obrany, tak i psychologicky na ukrajinských civilistech.  

Moderátor: Kdybyste byl stále britským diplomatem pro obranné záležitosti, jakou radu byste dal panu Zelenskému?  

John Foreman: Řekl bych: zachovejte klid. Myslím, že dnešní schůzka je velmi důležitá. Domnívám se, že Evropané do jisté míry zintenzivnili své úsilí, ale myslím si, že můžeme jít ještě mnohem dál. Myslím, že kdybych byl dnes panem Zelenským a mluvil s panem Burnhamem v Downing Street č. 10, řekl bych: „To, co nepotřebujeme, pane Burnhame, jsou další myšlenky a modlitby. A dokud budou zaznívat takovéto prohlášení, potřebujeme konkrétní kroky k obraně našeho vzdušného prostoru, k zajištění bezpečnosti našich ukrajinských civilistů a také ke zvýšení nákladů pro Rusko.“ Pokud Amerika nebude Ukrajinu plně podporovat, je na Evropě, aby převzala zodpovědnost a postarala se o to sama. V posledních čtyřech či pěti letech jsme dostali spoustu – a to je varovný signál, budíček pro Evropu. Myslím, že je to opravdu důležité, a to jak pro Ukrajinu v krátkodobém horizontu, tak i pro evropskou obranu a bezpečnost v dlouhodobém horizontu.  

Vytisknout