Trump to tento týden zkusil znovu a našel několik způsobů, jak prohlásit, že ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou není žádným zprostředkovatelem ani mírovým vyjednavačem, ale partnerem Vladimira Putina. Abychom byli spravedliví, americký prezident toto prohlášení hlasitě vyslovil již několik týdnů po svém návratu do Bílého domu, když v únoru 2025 v Oválné pracovně před kamerami pokáral Volodymyra Zelenského a snažil se ukrajinského lídra ponížit slovy „nemáte v ruce žádné trumfy“, zatímco JD Vance požadoval, aby jejich host projevil vděčnost. To mělo Trumpův postoj dostatečně objasnit, ale v posledních několika dnech ho prakticky vyvěsil na vývěsní štít.

Na začátku tohoto týdne ukrajinské síly zjistily, že klíčová součást výbavy – verze systému Starlink Elona Muska, kterou Kyjev používá k navádění svých dronů – již nefunguje při rychlostech vyšších než 160 km/h. To znamenalo nejen náhlé omezení schopnosti Ukrajiny útočit za frontovou linií, ale také ochromení systému protivzdušné obrany, který je zásadní pro ochranu hlavního města před ruskými drony s tryskovým pohonem. Nešlo o žádnou technickou závadu. Starshield, vojenská verze systému Starlink, je ve vlastnictví a pod kontrolou vlády USA – a, jak informovala agentura Reuters, příkaz k omezení jeho používání na Ukrajině přišel z Bílého domu. Zjednodušeně řečeno, Trump aktivně zasáhl do války, aby oslabil schopnost Ukrajiny bránit se. „Toto rozhodnutí přinese mnoho lidských ztrát,“ řekl Zelenskyj Piersi Morganovi. „Samozřejmě, že lidé zemřou.“

Trumpův krok nebyl nijak nečekaný. Téhož týdne Ukrajina snášela nejméně dvě noci ruského bombardování bez obvyklých předběžných varování ze strany USA o tom, kdy a kde se Moskva chystá zaútočit. Trump popřel, že by přerušil dlouhodobě zavedenou výměnu zpravodajských informací s Kyjevem, ale přesně tak to vypadalo.

To vše následovalo po rozhodnutí amerického prezidenta porušit režim mezinárodních sankcí vůči Moskvě tím, že souhlasil s nákupem ruské nafty v hodnotě 4 miliard dolarů. Tento objem sotva způsobí rozruch na americkém trhu, kde vysoké ceny nafty ohrožují šance republikánů v mezivolebních volbách v několika venkovských státech, které jsou na této surovině závislé, ale pro Putinovu válečnou mašinerii to bude vítaná finanční injekce. Právě když se vojenská pozice Ruska jevila jako nejistá, přijel na pomoc Donald Trump. Přidejte k tomu pozvání USA adresované Putinovi k účasti na prosincovém zasedání G20 v jednom z Trumpových golfových klubů na Floridě a máte amerického prezidenta, který by svou podporu Rusku a zradu Ukrajiny mohl rovnou napsat na oblohu.

Během Trumpova prvního funkčního období se vynaložilo mnoho energie na snahu zjistit, jaké temné tajemství se skrývá za touto zjevnou spřízněností s Moskvou. Přikláním se k názoru, který zastává můj odborný kolega Luke Harding, jenž na otázku, zda je Trump nástrojem ruských zpravodajských služeb, odpovídá vlastní otázkou: kdyby byl Trump ruským agentem, v čem by se choval jinak, než jak se chová nyní?

Ať už je motiv jakýkoli, nebo zda se, jak naznačuje Harding, jedná o nějakou kombinaci chamtivosti, ideologie, závisti vůči diktátorům a kompromatu, fakta jsou nesporná. Nejmocnější člen západní aliance je v nejlepším případě nespolehlivým partnerem a v nejhorším případě je ve spolčení s hlavním nepřítelem aliance. Proč je to důležité, by nemělo být třeba vysvětlovat, už vůbec ne v týdnu, kdy šéf MI5 označil Rusko za „agresora číslo jedna“. Kreml již řadu let prokazuje svou ochotu útočit na členské státy NATO, obvykle formou hybridních operací nebo operací v „šedé zóně“, které nejsou otevřenými válečnými činy, ale jsou naopak zahaleny rouškou popíratelnosti. Jedna studie zjistila, že v Evropě došlo v období od února 2022 do února 2026 k ne méně než „151 potvrzeným případům průmyslové sabotáže řízené Ruskem“, zatímco minulý víkend se objevily důvěryhodné zprávy o ruském záměru zavraždit vedoucí pracovníky klíčových evropských obranných firem.

Co by měli bývalí spojenci USA dělat s touto novou realitou? Prvním úkolem je pokračovat v podpoře Ukrajiny, a to o to energičtěji, že Washington v podstatě změnil strany. Druhým úkolem je vyvarovat se chyby, která se rýsuje na obzoru. Očekává se, že střednědobé volby, které se konají za necelé dva týdny, přinesou demokratům velké zisky a Trumpovi zasadí těžkou ránu. Pokud demokraté znovu získají jednu nebo obě komory Kongresu, mnoho evropských lídrů bude v pokušení si hluboce vydechnout, dojít k závěru, že oranžová bouře pominula a že se brzy obnoví normální transatlantické vztahy. To by byla vážná chyba.

Zaprvé, ačkoli americký prezident nebyl po většinu posledních dvou let svázán omezeními ze strany Kongresu, není jisté, že omezený Trump bude i zkroceným Trumpem. Naopak, jeden washingtonský zasvěcenec varuje, že by se mohl stát „zahnaným zvířetem“, které bude ještě extrémnější v oblasti, kde má prezident největší volnost jednání, a to v zahraniční politice. Samozřejmě, Trump nakonec odejde, ale i v tom spočívá nebezpečí falešného pocitu bezpečí. „Tato změna je trvalá,“ říká mi jeden bývalý britský ministr. Trump přinejmenším dokázal, že Trump a trumpismus jsou možné: nyní víme, že západní aliance není ani zaručená, ani neotřesitelná, ale zranitelná vůči změnám v politickém klimatu USA.

To vše znamená, že žijeme v novém, nebezpečném světě. Svědčí o tom i hojně recenzovaná nová kniha War is Interested in You od Gideona Rachmana, která odhaluje, jak vážně vedoucí politici hodnotí riziko třetí světové války. Je to doba, ve které se již nemůžeme spoléhat na to, že nás budou bránit ostatní. Mrazivým ponaučením z epizody se Starlinkem pro ty, kdo jsou závislí na americkém hardwaru či softwaru, je to, že USA si vždy ponechávají možnost vše vypnout. Jinými slovy, Británie a zbytek Evropy musí být schopny se bránit samy, vlastními armádami a vlastními zbraněmi.

Nejvhodnější okamžik, kdy vlády měly tento argument předložit, byla loňská noc, kdy došlo k té šokující scéně v Oválné pracovně se Zelenským. Druhý nejvhodnější okamžik je však právě teď. Až britský ministr financí John Healey 28. října předloží svůj první rozpočet, právě tento argument musí předložit. Jako bývalý ministr obrany má k tomu obzvláště dobré předpoklady. Manifest Labouristické strany z roku 2024 byl sepsán před Trumpovým znovuzvolením, ještě než kdokoli tušil, že ve velkém střetu naší doby se USA chystají postavit na stranu autoritářství proti demokracii. Situace se změnila a tento dokument již nelze považovat za svaté písmo. Budeme muset vynaložit cokoli bude třeba, abychom se ochránili v tomto změněném a nebezpečném světě. Trump nám to sděluje hrubým a hlasitým hlasem. Musíme naslouchat.

Zdroj v angličtině ZDE