Haaretz: 100 000 mrtvých: Co víme o skutečném počtu obětí v Gaze

27. 6. 2025

 
Izraelští mluvčí, novináři a vlivní lidé automaticky odmítají údaje palestinského ministerstva zdravotnictví a tvrdí, že jsou nadsazené a přehnané. Stále více mezinárodních odborníků však tvrdí, že tento seznam se všemi hrůzami, které obsahuje, je nejen spolehlivý, ale ve srovnání se skutečností možná dokonce velmi konzervativní.

Profesor Michael Spagat, ekonom z Holloway College na Londýnské univerzitě, je světově uznávaným odborníkem na úmrtnost v násilných konfliktech. Napsal desítky článků o válkách v Iráku, Sýrii a Kosovu. Tento týden spolu s týmem výzkumníků publikoval dosud nejkomplexnější studii na téma úmrtnosti v pásmu Gazy.

S pomocí palestinského politologa Dr. Khalila Shikakiho tým oslovil 2 000 domácností v Gaze, které zahrnovaly téměř 10 000 lidí. Došli k závěru, že do ledna 2025 zemřelo v Gaze během války násilnou smrtí asi 75 200 lidí, z nichž drtivá většina byla zabita izraelskou municí.

V té době ministerstvo zdravotnictví v pásmu Gazy odhadovalo počet zabitých od začátku války na 45 660. Jinými slovy, údaje ministerstva zdravotnictví podhodnocovaly skutečný počet o přibližně 40 procent.

Studie ještě neprošla odborným posouzením – byla zveřejněna jako „předběžná verze“ –, ale její výsledky jsou velmi podobné výsledkům studie provedené zcela odlišnými metodami a zveřejněné v lednu letošního roku výzkumníky z London School of Hygiene and Tropical Medicine. Tato skupina také odhadla rozdíl mezi údaji ministerstva zdravotnictví a skutečnými čísly na přibližně 40 procent.

Další zpráva, kterou tento týden zveřejnil Matthew Ghobrial Cockerill, doktorand historie na London School of Economics, vypracovaná pro organizaci Action on Armed Violence, také uvádí vyšší počty než ministerstvo zdravotnictví v Gaze. Cockerill a jeho tým prozkoumali jména 1 000 dětí z 3 000, které ministerstvo zdravotnictví vymazalo ze svých seznamů, a dospěli k závěru, že i přes vymazání existují spolehlivé důkazy o tom, že většina těchto dětí byla zabita.

Studie Spagata a jeho kolegů se také poprvé pokouší odpovědět na otázku nadměrné úmrtnosti v pásmu Gazy. Jinými slovy, kolik lidí zemřelo na nepřímé následky války: hlad, chlad, nemoci, které nebylo možné léčit kvůli zničení zdravotního systému, a další faktory.

Během prvního roku války zveřejnili vědci a lékaři různé odhady nadměrné úmrtnosti, z nichž většina se ukázala jako značně přehnaná. Podle nového průzkumu činil počet nadměrných úmrtí do ledna 8540. To je podle jakýchkoli měřítek obrovské číslo, ale nízké ve srovnání s odhady, že v Gaze zemřou desítky tisíc lidí hladem a nemocemi.

Haaretz hovořil s řadou odborníků na toto téma. Obvyklá odpověď zní, že před válkou byl zdravotní stav obyvatel Gazy a stav tamního zdravotního systému relativně dobrý, rozhodně ve srovnání s jinými místy sužovanými pokračujícími konflikty, jako je Afrika nebo Jemen. Například míra proočkovanosti v Gaze byla velmi vysoká, částečně díky mnohaletému úsilí UNRWA, agentury OSN pro uprchlíky.

Dalším vysvětlením relativně nízké nadměrné úmrtnosti, které vědci nabízejí, je sociální a komunitní struktura Gazy. Rodinné podpůrné sítě prokázaly svou účinnost v době hladu a strádání a zřejmě zachránily mnoho obyvatel Gazy před smrtí. Spagat také kladně hodnotí činnost OSN a dalších humanitárních organizací, které během prvního roku války úspěšně zajišťovaly obyvatelstvu potraviny a péči o jeho zdraví.

Data řadí válku v Gaze mezi nejkrvavější konflikty 21. století. Gaza je na prvním místě v poměru zabitých bojovníků k neozbrojeným osobám i v poměru úmrtnosti k počtu obyvatel.

Spagat však zdůrazňuje, že všechna tato ochranná opatření byla účinná pouze během prvního roku. Během uplynulého půl roku bylo zřejmé, že obyvatelstvo Gazy stále více ztrácí schopnost chránit se před nadměrnou úmrtností.

Jedním z důvodů je vysídlení 90 % obyvatel pásma a kolaps zdravotního systému, které vedly k poklesu očkovacího pokrytí. Navíc vystavení chladu, horku, nehodám, přeplněnosti a nemocem v provizorních táborech, kde nyní žije většina obyvatel Gazy, je činí stále zranitelnějšími.

Nedostatek potravin a neutralizace velké části činnosti OSN v Gaze v důsledku 78denní úplné blokády (2. března – 19. května) a částečné blokády, která od té doby trvá již více než měsíc, způsobují nedostatek vitamínů, minerálů a bílkovin, což má dopad na imunitní systém obyvatel Gazy. Pokračující ničení nemocnic a zbytku zdravotnické infrastruktury v pásmu se od obnovení nepřátelských akcí značně zintenzivnilo.

Z těchto vývojů vyplývá, že je velmi pravděpodobné, že Gaza bude v blízké budoucnosti i nadále čelit vlnám nadměrné úmrtnosti. „Odhaduji, že poměr nenásilných a násilných úmrtí od [lednové studie] vzrostl,“ říká Spagat.

V „africké lize“

Mezitím, i bez očekávaných budoucích vln nadměrné úmrtnosti, vedla kombinace obětí násilí a těch, kteří zemřeli na nemoci a hlad, k úmrtí 83 740 lidí před lednem, s přihlédnutím k průzkumu a nadměrné úmrtnosti. Od té doby bylo podle ministerstva zdravotnictví v Gaze zabito více než 10 000 lidí, a to nezahrnuje osoby v kategorii nadměrné úmrtnosti. Výsledkem je, že i když válka ještě nepřekročila hranici 100 000 mrtvých, je velmi blízko.

Tyto údaje podle profesora Spagata řadí válku v pásmu Gazy mezi nejkrvavější konflikty 21. století. I když celkový počet obětí války v Sýrii, na Ukrajině a v Súdánu je v každém případě vyšší, Gaza je zjevně na prvním místě, pokud jde o poměr zabitých bojovníků k neozbrojeným osobám, jakož i o poměr úmrtí k počtu obyvatel.

Podle údajů průzkumu, které jsou v souladu s údaji palestinského ministerstva zdravotnictví, bylo 56 procent zabitých buď děti do 18 let, nebo ženy. To je výjimečné číslo ve srovnání s téměř všemi ostatními konflikty od druhé světové války.

Údaje shromážděné a zveřejněné Spagatem ukazují, že podíl žen a dětí zabitých násilnou smrtí v Gaze je více než dvojnásobný ve srovnání s téměř všemi ostatními nedávnými konflikty, včetně například občanských válek v Kosovu (20 procent), severní Etiopii (9 procent), Sýrii (20 procent), Kolumbii (21 procent), Iráku (17 procent) a Súdánu (23 procent).

Dalším extrémním údajem uvedeným ve studii je podíl zabitých osob v poměru k počtu obyvatel. „Myslím, že jsme pravděpodobně na úrovni asi 4 procent zabitých obyvatel,“ říká Spagat a dodává: „Nejsem si jistý, zda existuje v 21. století jiný případ, který by dosáhl tak vysoké hodnoty.

„Měl bych se znovu podívat na nové údaje ze Súdánu a existují také kontroverze ohledně Demokratické republiky Kongo. Ale jsme v lize Afriky, ne Blízkého východu.“ To není dobrá společnost.

Navzdory těmto číslům Spagat nespěchá s použitím termínu „genocida“, který přijala velká část mezinárodní komunity výzkumníků zabývajících se válkou v Gaze. „Nemyslím si, že tento průzkum může v této otázce vynést verdikt,“ říká. Dodává, že je stále nutné prokázat úmysl Izraele spáchat genocidu, ale „myslím, že Jihoafrická republika přednesla před Mezinárodním soudním dvorem docela silné argumenty“.

Nejlepší scénář podle něj je, že to, co se děje v Gaze, je „pouze“ etnická čistka.

V kontrastu s bohatými údaji, které poskytují oficiální seznamy ministerstva a výzkumné studie potvrzující čísla ministerstva zdravotnictví v Gaze, je pozoruhodné mlčení oficiálních izraelských mluvčích o počtu zabitých. Válka ze 7. října je první, ve které izraelské obranné síly neposkytly odhady počtu zabitých civilistů nepřítele.

Jediným číslem, které opakuje mluvčí IDF a další oficiální izraelští mluvčí, je 20 000 zabitých teroristů z Hamásu a dalších organizací. Toto číslo není podloženo seznamem jmen ani jinými důkazy či zdroji.

Podle Spagata se pokusili spočítat počet jmen teroristů, která zveřejnil Izrael. Jeho tým se dostal na několik stovek, ale podle něj je obtížné sestavit seznam i tisícovek.

Cockerill rovněž tvrdí, že tento počet není věrohodný. „Na základě převážně konzistentního historického vzorce víme, že [obecně] je zraněno nejméně dvakrát tolik bojovníků, kolik jich je zabito. Pokud tedy Izrael uvádí, že bylo zabito 20 000 lidí, předpokládáme, že nejméně 40 000 bylo zraněno, a nedává smysl, že by Hamás měl 60 000 militantů.“

Cockerill říká, že Izrael „manipuluje počtem bojovníků“ dvěma hlavními způsoby. „Jedním z nich je předefinování civilistů, kteří pracují pro vládu, jako bojovníky, druhým jsou ‚zóny smrti‘, ve kterých je každý zabitý považován za bojovníka.“

Nedávný výzkum vyvolává otázku: Pokud je počet mrtvých skutečně výrazně vyšší, než uvádí ministerstvo zdravotnictví v Gaze, kde jsou těla? Záznamy ministerstva vycházejí především z těl, která byla přivezena do nemocničních márnic.

Spagat a další výzkumníci se domnívají, že pod troskami desítek tisíc budov v pásmu Gazy jsou stále pohřbeny tisíce lidí, a proto se jejich jména na seznamech neobjevují. Někteří lidé byli blízko epicentra výbuchů a nezbylo po nich nic. To však nemůže plně vysvětlit rozpor mezi údaji ministerstva zdravotnictví a průzkumem.

Dalším vysvětlením, které navrhuje Spagat, je, že rodiny, které ztratily své blízké, je prostě pohřbily, aniž by těla přivezly do nemocnic a nahlásily úmrtí ministerstvu zdravotnictví. „Některé rodiny to prostě nechtějí nahlásit nebo nejsou schopny to nahlásit,“ tvrdí Cockerill. „Možná zemřeli rodiče i děti a zůstalo jen osmileté dítě. Jak to má osmileté dítě nahlásit?“

„Můžu umřít, prosím?“

V Násirově nemocnici ve městě Khan Yunis statistiky nabývají reálné podoby. „Každý den se potýkáte s případy traumat, zraněními způsobenými výbuchy a střepinami,“ říká Dr. Goher Rahbour, britský chirurg, který se minulý týden vrátil domů po měsíčním pobytu v nemocnici v Gaze. „Každé dva nebo tři dny došlo k hromadnému neštěstí a pak byla pohotovost úplně zaplavená, úplný chaos.“

Jeden případ, který se Rahbourovi nesmazatelně vryl do paměti, je případ patnáctiletého chlapce, jehož celá rodina byla zabita a který byl sám zraněn a ochrnul. „Má střepiny v míše, takže je paraplegik, což znamená, že nemá cit od pasu dolů.

Žije v Gaze 15 let, ví, co ho čeká, co čeká v Gaze patnáctiletého chlapce na vozíku. Žádná rodina, žádná fyzioterapie, všechny ty věci, které my považujeme za samozřejmé.

Je v nemocnici a říká nám: ‚Můžu umřít, prosím?‘“

I přesto, že Izrael v uplynulém měsíci povolil vstup do Gazy omezeným dodávkám potravin prostřednictvím OSN a izraelsko-americké humanitární nadace Gaza Humanitarian Foundation, situace v oblasti výživy v pásmu se nadále zhoršuje. Podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí bylo minulý měsíc hospitalizováno 5 452 dětí kvůli těžké podvýživě.

„Lidé jsou prostě vyhublí,“ říká Rahabour. „Vidíte jim kosti v obličeji, jsou shrbení, mají vystouplé čelisti. Už měsíc jsem tu neviděl ovoce, zeleninu, maso ani ryby.

„Mají umělou výživu, kterou mohou dávat dětem od šesti měsíců do pěti let. Zeptal jsem se, co se stane, když přijde hladové dítě ve věku sedmi let. Odpověděli mi, že se s ním musí rozloučit a poslat ho domů umřít.“

Dr. Rahabour a další lékaři v pásmu Gazy říkají, že celkový zdravotní stav obyvatelstva se kvůli hladu a vysídlení neustále zhoršuje. „Vidíte, že tělo nemá schopnost hojit rány,“ říká britská chirurgka Dr. Victoria Rose, která až do před třemi týdny působila jako dobrovolnice v pásmu Gazy.

„Jednou z prvních věcí, které při podvýživě ztrácíte, je schopnost bojovat s infekcemi,“ dodává. „Děti mají velmi malou schopnost hojení a žijí ve stanech. Nejsou tam žádné hygienické podmínky, není tam kanalizace ani nic podobného. Vše bylo zničeno a dochází čistá voda. To vše dohromady znamená, že nemůžete nic vyčistit, takže se rány nemohou hojit bez infekce.“

Jako by hlad sám o sobě nestačil, v posledních týdnech byly stovky lidí zabity izraelskou střelbou, když se vydaly pro jídlo do distribučních center.

Dva týdny po příjezdu Gohera Rahaboura do Násirovy nemocnice 1. června, si všiml, že se profil zranění změnil. Místo zranění způsobených výbuchem a detonací začalo přicházet mnohem více lidí s kulkami v těle poté, co izraelské jednotky zahájily palbu na vyhladovělý dav.

Vzpomíná si, že první den dorazilo 150 až 200 zraněných a 30 mrtvých. „U některých z nich bylo vidět, že byli zastřeleni, když leželi na zemi a snažili se uniknout střelbě. Většina z nich byli mladí muži, ale byla tam i jedna žena ve věku kolem 30 let, která byla ve 24. týdnu těhotenství. Kulka prošla plodem. Přežila, ale musela podstoupit hysterektomii, takže už nebude moci mít děti. Když jsme otevřeli břicho, viděli jsme ruku a zformovanou nohu mrtvého plodu.

Jen jsem zíral a říkal si, co se to sakra děje, ale [palestinský] anesteziolog, gynekolog a operační sestra pokračovali, jako by to bylo normální. Je to proto, že to viděli už mnohokrát. Člověk na to prostě otupí.