"Peklo se všemi svými démony." Jak se vazební středisko pro teenagery v Taganrogu změnilo v mučící tábor pro ukrajinské vězně

10. 1. 2025

Bývalí vězni se začali vracet do vazební věznice v Taganrogu na podzim a v zimě 2024, kdy byla většina Ukrajinců rozptýlena v jiných vazebních střediscích v Rostovské oblasti s mírnějšími podmínkami zadržení. Ale ruské bezpečnostní síly stále zastrašují ty nejnepoddajnější a vyhrožují, že je pošlou zpět do Taganrogu. Mediazona vypráví, jak bylo běžné ruské vazební středisko během války přeměněno v mučírnu.

"Mučení probíhalo následovně. Zavázali mi oči, ruce a nohy páskou. Pověsili mě hlavou dolů za nohy, omotali mi kolem prstů holé dráty a připojili proud v časovém intervalu 5-7 sekund," řekl ukrajinský voják Alexandr Maksymčuk při slyšení u soudu jižního obvodu v Rostově na Donu. "Poté, co byl zastaven přívod proudu, dali mi na hlavu něco, co považuji za vakuový sáček a přivedli mě do stavu blízkého udušení, přičemž mě zároveň bili pěstmi do břicha a žeber."

Podle Alexandra byl znovu mučen 11. září 2024 ve vazební věznici 2 v Taganrogu, kam začali být o dva roky dříve převáženi ukrajinští váleční zajatci. Jak dlouho mučení ten den trvalo, si Maksymčuk nepamatuje: několikrát ztratil vědomí. Pak byl přiveden k vědomí pomocí studené vody a čpavku.

Stráže, které zbily třicetiletého Ukrajince, požadovaly, aby se u soudu přiznal v případech účasti v teroristické komunitě a absolvování výcviku za účelem teroristických aktivit. Ruská strana vznesla taková obvinění proti Alexandrovi, protože sloužil ve speciálních jednotkách Azov, které jsou v Rusku uznávány jako teroristická organizace.

V rámci roty bránil desátník Maksymčuk Azovstal v Mariupolu. V květnu 2022 spolu s dalšími ukrajinskými vojáky opustil továrnu obléhanou ruskými silami. Postupem času začala být proti zajatým Ukrajincům z pluku Azov – a byli mezi nimi nejen vojákům, ale i kuchařům a dělníkům – zahajována trestní řízení na základě teroristických článků. Mnoho Ukrajinců, stejně jako Maksymčuk, čekalo na soud ve vazební věznici v Taganrogu.

Po vypuknutí války bylo toto izolační oddělení v podstatě přeměněno v zajatecký tábor. Vyšetřovací vazební středisko si velmi brzy získalo pověst mučírny, kde se násilí proti Ukrajincům stalo každodenní praxí. Vězni, kteří je navštívili, uvedli, že byli neustále biti a mučeni elektrickými šoky.

Alexandr Maksymčuk je jedním z mála, kteří ve vězení veřejně promluvili o nesnesitelných podmínkách ve vazební věznici 2 a nesouhlasili s obviněními. Na začátku prosince 2024 byl odsouzen k 20 letům vězení.

"Ve skutečnosti nemám co ztratit," řekl Maksymčuk po vynesení rozsudku korespondentovi Mediazony. "Jsem ve vězení více než dva a půl roku, jsem na to tak zvyklý, že si ani nedokážu představit, jaké to je být svobodným člověkem, jít po ulici."

Celý text v ruštině: ZDE