Rozhovor Britských listů 699. Rusko na Ukrajině postupuje. Evropa se chová indolentně

5. 1. 2025

Bohumil Kartous: Situace na Ukrajině se zdá být velmi nejistá. S nástupem nové americké administrativy, vážení diváci Rozhovorů Britských listů, přijde nepochybně k nějakým novým impulsům, které avizoval budoucí prezident, staronový prezident Spojených států Donald Trump. Zároveň situace na frontě je dlouhodobě tíživá. Ukrajina trpí na nedostatek munice, nedostatek zbraní a zejména nedostatek lidí v té válečné zóně. Je to samozřejmě společnost, která je vysoce unavená válkou a zároveň mi je tam zřejmá stále, podle vlastní zkušenosti, velká míra rezistence a neochoty vzdát se agresorovi. My máme v jednom z dalších rozhovorů, jako už jsme měli tu čest několikrát Adama Syberu, dobrý den.

Adam Sybera: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Bohumil Kartous: To je, jenom bych, doplnil analytik Kiev independent, významného ukrajinského média, které publikuje v angličtině a zároveň znalec místních poměrů. Protože dlouhodobě žijete v Ukrajině, ještě jednou děkuju za to, že jste přijal pozvání. Jaký je váš pohled na současnou situaci, když to zhodnotíte a nějak krátce, pokud to samozřejmě jde.

Adam Sybera: Já si myslím, že jak Ukrajina, tak Rusko se snaží oba dva dostat před řekněme zraky světa do co nejsilnější pozice před nástupem roku, což vzhledem k velikosti a možnostem Ruska se víc daří Rusku, protože v posledních měsících se opravdu soustředí na to, aby Ukrajinu decimovala po všech způsobech, ať už jsou to útoky na civilní infrastrukturu a na města nebo zvýšené mechanizované útoky podél celé fronty. Ale Ukrajina odolává. Sice přichází o území nejrychlejším tempem od začátku války. To je nutné říct, ale zároveň přináší Rusku ohromné ztráty, ať už na zničené technice, nebo na životech jejich vojáků. No a správně jste řekl v tom, že velký impuls nebo impuls - zvolení Donalda Trumpa v Americe, kdy Trump měl ten svůj předvolební příslib, kde tvrdil, že dokáže válku ukončit rychle, a tak se čeká hodně na tu lednovou inauguraci. A myslím si, že spousta ukrajinských představitelů i na základě prostě toho vyčerpání nebo míry škody, kterou už jim ta válka přivedla, tak opatrně doufají, že by Trump mohl vyvinout tlak na Putina, aby tu válku zastavil, a zároveň se silně obávají rizik uspěchané mírové dohody.

Ukazují se nám takové řekněme čtyři scénáře se, kterými se pracuje. Jeden je zajištěný mír, což je , pokud by došlo na nějaké mírové dohody, tak zřejmě asi nejlepší možný výsledek pro Ukrajinu, který zahrnuje ukončení války a bezpečnostní záruky v podobě třeba členství v NATO, které by odstrašily budoucí agresi. Tam je ale nutné podotknout, že klíčoví členové NATO, ať už jsou to USA pod Trumpem nebo Německo, tak se dali do zcela - řekněme vydávají signály, že okamžité přijetí Ukrajiny do NATO není na pořadu dne. Takže se dostáváme spíš do těch dalších scénářů, které jsou takové nejisté. Příměří které vznikne bez bezpečnostních opatření by dávalo Rusku v budoucnu větší nebo lepší výchozí pozici k tomu znovu zaútočit. Pak je další scénář, takzvaný kompromisní mír a to je, že Ukrajina už bude tak oslabená na bojišti anebo diplomaticky izolovaná od spojenců, že by byla donucena přijmout mírovou dohodu s výraznými ústupky Rusku. A pak takový čtvrtý scénář a to je pokračující válka. A to je, že ani jedna strana nebude schopná té druhé nabídnout nic, na co ona přistoupí a válka prostě bude pokračovat a jak se k tomu postaví spojenci, to se dozvíme v budoucnosti, ale já si myslím, že tohle jako za sebe si myslím, že tohleto je dokonce ten nejrealističtější scénář. Protože když se podíváme na poslední prohlášení, ať už ukrajinských představitelů nebo ruských, tak ta ukrajinská pozice, že na mír přistoupí na jakékoliv územní ústupky, by přistoupili pouze za výměnu za členství v NATO a to jsme před chvílí řekli, že se NATO moc netváří, takže Ukrajina nemá nějakou velkou jako intenci o tom jednat a zároveň vidíme z druhé strany, že Moskva nepovažuje za přijatelné nic jiného, než zabrání všech těch pěti území nebo oblastí, které si už zapsala do své ústavy.

Takže z mého pohledu není na stole nic, na co by přistoupila jedna či druhá strana. Když všechno půjde dál, že nebude nějaký extremní omezení té pomoci, tak Ukrajina takhle může bojovat další rok, řekněme. A zatímco Rusko zase z jejich pohledu nemá důvod couvat, protože se jim, co se týče územních zisků, tak se jim daří. Takže já ze svého pohledu opravdu bych nevylučoval vůbec, že kdybych to měl přirovnat třeba k tomu, co víme o Donaldovi Trumpovi z jeho historie, tak v minulém jeho období velké téma jeho zahraniční politiky byla ta zeď s Mexikem a tam byla ta velkohubá prohlášení, že si to postaví Mexiko samo a ještě za to zaplatí. A podle mě to trošku připomíná i teď to s Ukrajinou, že to tvrdil pro své určité publikum, že tu válku ukončí, ale že to neudělá a celé to hodí nějak na druhou kolej a bude se soustředit na vnitřní politiku.

Bohumil Kartous: To sice je možné, ale ta válka je do značné míry závislá právě na pomoci ze Spojených států amerických, protože minimálně ta vojenská část tvoří nadpoloviční většinu toho, co Ukrajina v současnosti dostává nebo dostávala, a ten scénář, že Trump z nějakého důvodu pod vlivem nejrůznějších faktorů, on je skutečně naprosto nepředvídatelný, je to prostě s prominutím idiot, který je ochoten změnit o 180 stupňů svoje názory bez ohledu na to, co říkal předtím, velmi podobný Babišovi a dalším populistům v tomhle ohledu. Tak je možné, že prostě on řekne už ani náboj, ani zbraň Ukrajině ,pokud to ty, milá Evropo, nezaplatíš, což by – i tak jako tak to přinese velkou míru odpovědnosti na evropské spojence Ukrajiny, ať už Donald Trump prostě přijde s nějakým výrazným omezením pomoci nebo přesunutím té finanční odpovědnosti na Evropu anebo řekne prostě, že už nedodáme vůbec nic, tak vždycky to bude do značné míry na Evropě, jakým způsobem se k tomu postaví. Jak je vnímáno na Ukrajině tohle nebezpečí riziko.

Ad\am Sybera: Já si myslím, že, jak jsem říkal na začátku, Ukrajina spíš opatrně doufá, že tohleto Trump neudělá a zatím já si nedovedu představit, že by dokázal, skutečně přes noc, že vypne všechnu pomoc. Že ji bude omezovat, tak to pak dává jasný signál Evropě, že Evropa naopak ji musí navyšovat. A zase: tam nevidím moc pozice Ukrajiny, co ona s tím může dělat, krom toho prostě vyvíjet diplomatický tlak, aby dokázala mít dobré vztahy jak s Evropou, tak s Amerikou pod Trumpovou administrativou, Oni by si svazovali ruce, kdyby byly nějak extrémně kritičtí, protože přesně, jak jste říkal, Trump je nepředvídatelný a bohužel se stal americkým nebo za mě bohužel se stal americkým prezidentem a jisté trumfy teď drží přesně, kdyby Amerika přestala dodávat, tak za rok se začnou naplňovat ty nejčernější scénáře a to, že Rusko postupuje na všech území nejenom na frontě, ale prostě že to, že si že by bylo schopné si Ukrajinu podmanit. Ale zároveň, tady na to vždycky jako na začátku jsme taky říkali, že Kyjev padne za pět dní, nebo si to spousta lidí myslela a nestalo se to a já si myslím, že Ukrajina má stále dost vnitřní síly i odhodlání ty ruské útoky odrážet. Tady jde prostě v dlouhodobých plánech, co se stane s Trumpovou administrativou, nebo pro co se rozhodne třeba i za tři roky, protože Ukrajina bude pomoc potřebovat, i po válce a bez bezpečnostních záruk, třeba členství v Evropské unii, nebo v NATO, pokud bude v nějakém zmraženém konfliktu nebo méně či více horkém, tak bude stále trpět.

Bohumil Kartous: On ten zmražený konflikt je sám o sobě otázkou, co by to přineslo Ukrajině? Mette Frederiksenová na rozdíl od českých ústavních představitelů, Mette Frederiksenová je dánská premiérka a ta se obsáhle věnovala právě Ukrajině, zdůraznila hrdinství a utrpení Ukrajinců, kteří na sobě drží tu obrovskou hrozbu nebezpečí vojenského nebo bezpečnostního ohrožení z Ruska pro celou Evropu a zmiňovala to právě v souvislosti s jednak s nutným navýšením rozpočtu obrany, což je pravděpodobně jeden z prostředků, které chce Trump využít k tomu, aby Evropa následně kupovala zbraně i ze Spojených států a případně je dávala Ukrajině, ale, a to je důležitější, Mette Fredrikssonová sama zdůrazňuje to, což čeští ústavní představitelé opomíjejí, že jakákoliv mírová dohoda je závislá na tom, že ji budou obě strany dodržovat. Ale představa, že buď kremelský kleptokratický syndikát bude dodržovat jakoukoliv dohodu, je přece naprosto nesmyslná. O to se nelze opřít, takže tady se nedá možná předvídat ze strany Ukrajiny, byť to zní možná paradoxně, žádný lepší scénář než to, že ten konflikt bude nějakým způsobem dále pokračovat a . Ukrajina se bude prostě otevřeně bránit ruské agresi, než aby se předstíralo, že došlo k nějakému uzavření mírové dohody, kterou Rusko nikdy dodržovat nebude.

Adam Sybera: Přesně tak a i ta Putinova strategie spoléhá na opotřebování, jednak Ukrajiny jako státu a armády, ale i oslabit odhodlání Západu a teoreticky v současné době by mohlo Rusko i mít nějaký malý zájem na dočasném příměří, přesně nějaké takovéhle zmražení, ale jenom z důvodu, aby přeskupilo síly, a to by zase třeba zmražení takové války byla velká výzva pro Ukrajinu, protože by nějakým způsobem musela ukončit válečný stav, mobilizaci, procházet demobilizací a to by určitě následovalo období, kdyby Ukrajina nebyla nejpevnější a nejstabilnější zemí na světě, protože to by samozřejmě zvyšovalo riziko obnovené ruské agrese a myslím si, že i ruská armáda, ekonomika je tak zdecimovaná, že i tohleto je jediný důvod, proč oni by na něco dočasného se sázkou na to, co se bude s Trumpem dít za dva za tři roky nebo i dokonce ho nechat odsloužit termín, klidně Trumpa a pak zaútočit při další ještě mnohem větší sílou, protože ta ekonomika je přes čtyřicet procent ve válečném stavu, dneska funguje ve válečné ekonomice a ty maximální cíle, které má ta její propaganda, propagandisté je opakují dnes a denně, to nekončí Ukrajinou. On je stále přesvědčen, že tohleto je válka Ruska proti Západu na území Ukrajiny, že tohleto je jejich největší cíl, že Kyjev za pět dní byly jako začátky. Já ani teď nevím, co my přesně chceme po Ukrajině, prostě, jak by se měla nebo co by měla Ukrajina v takovéhle situaci cítit, protože ona ví, že Rusko prostě bude pokračovat, ať už konvenčně, nebo při scénáři, že to nějak zamrzne tak nekonvenčními způsoby prostě tu tu zemi okopávat. Tak spíš mě právě zajímá otázka, jak se k tomu postaví Evropa a Amerika než Ukrajina, protože Ukrajina tak nějak jako počítá, že tohleto je její realita v dalších letech, ne v měsících.

Bohumil Kartous: Tak bohužel ten celek, celý ten kauzální řetěz začíná zas u toho Trumpa a u té americké administrativy, protože z toho, co já čtu takhle z různých postojů a takové váhavosti v Evropě, se čeká na to, jaký postoj zaujme nová americká administrativa a o čem se tedy bude vyjednávat, protože nikdo nepřichází dopředu v Evropě s tím, že by řekl dobře, ať už to bude jakkoliv ve Spojených státech, my na sebe převezme tu odpovědnost za to, že budeme chtít pomáhat Ukrajině. Neslyšel jsem to od nikoho, ani od těch, kteří se tváří jako největší příznivci.

Adam Sybera: Ano a to je šíleně znepokojující i z pohledu Evropy, protože Evropa taky si myslím, že má prostředky a nevidím tam dostatečnou vůli poskytnout Ukrajině rozhodující podporu, která by vedla k dosažení trvalého míru. A to je vojenská porážka Ruska. Země uvnitř Evropy disponující všemi různými zbraněmi, ale i pákami, kterými tomu Rusku můžou ublížit signifikantně víc než doposud. A tak výrazně podpořit Ukrajinu. To si myslím, že je ta největší otázka, že proč ještě doteď stále nedáváme maximální pomoc jakou můžeme?

Bohumil Kartous: To jsou třeba německé taurusy, rakety, které by mohly významně doplnit chybějící zásoby těch útočných zbraní Ukrajiny tak, aby mohla zasahovat cíle na ruském území. Zdá se, že ta váhavost tam pořád přetrvává tady u těch nejsilnějších zemí Evropy jako kombinace strachu z možného zatažení do konfliktu a možná i ta globální provázanost ekonomická až donedávna ještě s tím vypnutím plynu, který tekl do Evropy přes přes Družbu ropy a plynu, tak do té doby všichni spoléhají na to, než se to stane, že pořád budou Ruska využívat. Je otázka samozřejmě jaké další cesty se budou hledat k tomu, aby Rusko znovu mohlo prodávat Západu energetické suroviny, že kombinace strachu a jakési lenosti a takové jako pohodlnosti. To vyplývá z toho, co Evropa dává najevo. Jaká je situace v Ukrajině, zejména v těch územích, která jsou nejvíce postižená v současnosti válkou, to znamená východ Ukrajiny a tady ty frontové oblasti. Jak to tam jak to tam vypadá?

Adam Sybera: No tak třeba, kdybych tohleto teď provázal s tím, co jste říkal před chvílí s těmi taurusy tak přesně. Nejde jenom o taurusy, ale jde třeba o systémy protivzdušné obrany, kterých je taky nedostatek. Když bych to měl srovnat. Tak si vzpomínám, jak proběhl ten masivní útok na Izrael a tam je jejich PVO dokázalo sestřelit já nevím, 99.9% všeho, co na ně letělo. Tak tohle jsou věci, které Ukrajině chybí, a to je právě pak nejvíce cítit blízko fronty, protože tam skutečně, když se podíváme, že do Ruska střílet nemůžeme, ale zároveň nedáváme Ukrajině dostatečnou protivzdušnou obranu. Myslím, že už jsem to našich tady těch konverzacích jednou říkal. Ale tak se nabízí otázka, čí nebe chráníme víc, jestli to ruské, nebo to ukrajinské. Ne ani zintenzivňovat podporu, samozřejmě to je ten nejlepší scénář, podpora na maximum, ale zároveň nedělat ty úplně základní věci, kde z toho vychází naší nečinností nebo našim úmyslem ve finále Rusko ještě líp než ta Ukrajina. Třeba, jako že nemůžeme zasahovat cíle hluboko v Rusku, zatímco Ukrajina nemá dostatečně vyvinutou protivzdušnou obranu a jejich města zůstávají odkryta.

Bohumil Kartous: A poslední věc: vy se taky aktivně podílíte na shánění pomoci, zejména tam, kde to nejvíc je nutné, zejména tady dronů, které potřebuje ukrajinská armáda a dobrovolníci, kteří ukrajinské armádě pomáhají a my sledujeme v České republice neuvěřitelný příběh toho, jak. ministryně obrany, řekl bych chorobně ambiciózní a chorobně omezený člověk začala bombardovat jednu z takových iniciativ jenom kvůli sporům s náčelníkem generálního štábu. To je takřka neuvěřitelné. A které z těch aktivit byste doporučoval podpořit v Česku? Co by lidé měli či mohli nejlépe udělat, pokud se rozhodnou, že chtějí Ukrajinu podpořit v těch velmi nelehkých časech, kdy se na ten konflikt tak trochu zapomíná a spousta Čechů to má jako něco otravného, co už nechtějí poslouchat.

Adam Sybera: No způsobu podpory je spousta, záleží asi na každém, jakou si vybere. Pokud bych chtěl přímo nějakou zbrojní nebo podporu ZSU, tak podle mě největší smysl právě jsou investice nebo prostě vývoj dronů. Když půjdete podporovat drony, tak uvidíte podle mě nejrychlejší výsledek v přímém přenosu, protože ukrajinská strategie je za cenu co nejmenších ztrát způsobovat co největší ztráty ruské armádě. A to v tomhle jsou FPV drony, ale i mamiky, které pak různě dokážou nést výbušná zařízení při odrážení právě pěchotních útoků. Tak v tomhle je teď nejplatnější pomocník, ale pak zároveň vím, že spolek Cesta naděje provozuje sbírky, které podporují 56. brigádu obránců Časiva Jaru, Ostrý Kartúzy, což je na skladby, kde mám spoustu dobrých přátel a pak se dají samozřejmě dělat různé humanitární sbírky, která je právě na pomoc zase těm zasaženým civilistům. A to si myslím, že se všude dá dohledat. A ještě co se týče dronů, i co jste zmiňoval, tak drony Nemesis, které dokázaly sebrat myslím vysbírat na 20 000 FPV dronů tuším, možná ještě víc. A zase jelikož jak jste správně zmínil, jedna z těch jednotek jsou přímo dronovodiči a jsou to přátelé, tak já se snažím soustředit na tu pomoc, že pomáhám jim a dalším známým, co jsou v ZSU, buď jako dary, ty dary jsou přímo jim, že tam není žádný prostředník nic, že se vybere na té sbírce, já v Ukrajině pak koupím drony, co je potřeba. Dávám jim to přímo do ruk, takže se to objeví na té frontě prakticky zítra, když to přeženu.

Bohumil Kartous: Děkuji moc za další rozhovor. Určitě nebyl poslední. máme.

Adam Sybera: Já děkuju za pozvání.

Bohumil Kartous: Držíme všem palce, myslíme na Ukrajinu a na lidi, kteří tam žijí a kteří jsou denně vystaveni hrůzám války, nebo minimálně nejistotě z budoucnosti. A nezapomínejte na to, že válka se vede a bude se vést dál, ať už bude Trump rozhodovat jakýmkoliv způsobem. A ještě jednou děkuju i vám, diváci Rozhovorů Britských listů za pozornost?.A k tématům se budeme průběžně vracet. Hodně zdaru, Adame.

Adam Sybera: Děkuju moc. Hezký den, hezký den.