Těmto palestinským chlapcům byla v USA provedena život zachraňující operace. Izraelský nálet je zabil v jejich domě

28. 11. 2023

čas čtení 9 minut
 
Trajektorie boje Farida a Qoosaye, kteří se snažili zachránit před devastujícími následky vzácného onemocnění a nakonec zemřeli násilnou smrtí, je obrazem omezení života v Gaze
 
Před sedmi lety nevládní organizace, tým kraniofaciálních chirurgů a komunita hostitelských rodin ve Shreveportu v Louisianě dokázali nemožné, a Farida a Qoosaye Saloutovy přivezli z Gazy do USA na léčení

Operace byly velmi úspěšné

Ale 8. listopadu 2023 byli 12letý Farid a 14letý Qoosay zabiti při izraelském náletu

 

Trajektorie boje chlapců Saloutových za záchranu před devastujícími následky vzácného zdravotního stavu jen proto, aby zemřeli násilnou smrtí, je obrazem hlubokých omezení života v Gaze dlouho před začátkem války a neúměrné oběti, kterou si válka vybrala na dětech.


V roce 2016 získali pětiletý Farid Salout a jeho tehdy sedmiletý bratr Qoosay svou verzi zlaté vstupenky: plně hrazenou cestu do USA na léčení.

Oba chlapci se narodili s vážnými kraniofaciálními problémy a poruchou, kvůli níž mají oči abnormálně daleko od sebe. U dětí, které se narodily s tímto onemocněním, by chirurgický zákrok měl v ideálním případě začít v prvním roce života. V Gaze však nebyl jediný chirurg, který by mohl provést riskantní a vysoce specializované zákroky, které chlapci potřebovali.

Jako malí byli Farid a Qoosay šťastné a dobře přizpůsobené děti, které měly rády závodní auta a zápasy. Bez operace by však chlapcům rostl mozek bez potřebného prostoru v lebce, což by je mohlo zabít nebo by mohli mít poškozený mozek.

Pásmo Gazy je z velké části odříznuté od světa. Po volebním vítězství Hamásu v roce 2006 Izrael zavedl přísnou pozemní, námořní a vzdušnou blokádu, která trvá již 17 let a přispěla k řadě vzájemných válek, z nichž tato je pátá a nejničivější.


Životní podmínky v Gaze od převzetí moci Hamásem a zavedení blokády jsou do očí bijící: více než polovina obyvatel žije v chudobě a 46 % je nezaměstnaných. Před současnou válkou bylo 80 % obyvatel Gazy odkázáno na mezinárodní humanitární pomoc v oblasti potravin.

Primární zdravotní péče v Gaze téměř neexistuje - to samé platí o preventivní péči a včasném zásahu, když má někdo zdravotní problém.


V důsledku blokády jsou také těžko dostupné léky. V letech 2019 až 2021 bylo v centrálním skladu léků ministerstva zdravotnictví v Gaze k dispozici pouze 55 % základních léků. V roce 2021 Izrael zamítl  69 % žádostí o dovoz rentgenových a CT přístrojů a jejich součástí.

Do této reality se zrodili Saloutovi chlapci. Bez zásahu zvenčí neměli šanci.

V tu chvíli zasáhla organizace s názvem The Palestine Children's Relief Fund. PCRF založil v roce 1992 Američan Steve Sosebee a posílá palestinské děti na lékařskou péči do zahraničí. Zprostředkovala cestu více než 2 000 dětí na léčbu, která se týkala různých zákroků, od rekonstrukčních operací způsobených válečnými zraněními až po onemocnění, která vyžadují specializovanou operaci, jako je například kraniosynostóza chlapců Saloutových.


Překážky při získávání potřebných imigračních povolení, aby někdo z Gazy mohl opustit území, jsou nákladné, těžkopádné a ne vždy úspěšné. V letech 2018 až 2021 bylo 43 % žádostí o povolení k vycestování do zahraničí pro rodiče nebo doprovod nemocného dítěte buď výslovně zamítnuto, nebo neschváleno, což vedlo k tomu, že dítě vycestovalo s jiným příbuzným nebo nevycestovalo.

Poté, co bratři Saloutovi a jejich dospělý doprovod - babička - obdrželi zvláštní povolení ke vstupu do Izraele a absolvovali vízový pohovor na velvyslanectví USA, jim byla cesta schválena. Pak nastal problém s jejich přípravou na cestu.

Babička chlapců ještě nikdy neletěla letadlem. Musela projít instruktáží, kterou obhájce pacientů PCRF popsal jako "rozsáhlou, obšírnou", aby jí vysvětlil pojem výdej zavazadel, skutečnost, že si nemůže jednostranně změnit místo v letadle, turbulence a další zvláštnosti cestování letadlem. Na první let do USA oblékla babička Farida a Qoosaye do svátečních obleků.


PCRF využila tým kraniofaciálních specialistů ze zdravotnického zařízení Willis-Knighton Health System ve Shreveportu v Louisianě, kteří chlapcům bezplatně provedli dvě šestnáctihodinové operace.

Dr. Ghali Ghali, renomovaný ústní a čelistní chirurg, a tým specialistů odstranili Qoosayovi přední část lebky, aby snížili tlak na mozek. Sjednotili Faridovy oční důlky a zrekonstruovali mu nos.

Během dlouhé rekonvalescence v nemocnici si Farida oblíbil zejména ošetřující personál Ghálího. "Farid, to byl blázen. Hodně rád žertoval. Rád se nechal lechtat," řekl Ghali.

Sara Rammouniová, obyvatelka Shreveportu a členka tamní muslimské komunity, byla pověřena organizací PCRF, aby se Farid, Qoosay a jejich babička cítili během pobytu v nemocnici jako doma a dopravovala je na návštěvy k lékaři. V domě Rammouniových se stali pravidelnými hosty.

Rammouniové vzpomínky jsou nyní podbarveny pocitem viny, že nevěděla více o tom, odkud rodina přišla. Vzpomíná na interakci s Faridovou babičkou, když ten první týden myly v kuchyni nádobí. "Byla tak překvapená, jak silný byl proud vody. Pak se otočila a zeptala se: 'Tak kdy tu vodu vypnou? A já na to, že ne. A ona na to: 'No a co elektřina?" "Kdy tu vypnou?"

Belal Abujami, vzdálený bratranec Faridova a Qoosayova otce, který v té době žil v San Diegu, navštívil chlapce ve Shreveportu po jejich operaci. "Rodina byla šíleně šťastná. Oba vypadali mnohem lépe a jejich otec mi po návratu do Gazy řekl, že se jejich osobnost změnila. V přítomnosti ostatních dětí byli víc sami sebou. Byli schopni žít svůj život bez zdravotního utrpení."

Farid, Qoosay, jejich malý bratr, otec a šest dalších příbuzných bylo 8. listopadu zabito při izraelské leteckém útoku na jejich čtyřpatrovou budovu ve městě Khan Younis na jihu Gazy. Podle příbuzných byli všichni tři v domě jen deset minut, aby si vyzvedli věci, které chtěli odnést do školy, kde se ukrývali, když je zasáhla bomba.


Izraelský nálet proměnil dům Farida a Qoosaye v hromadu trosek a zabil je i několik členů jejich rodiny.


Trvalo tři dny, než byla nalezena těla Qoosaye, jeho bratra Qasima a jejich otce. Farida se však nikdy nepodařilo najít. Jeho tělo zůstává pod sutinami.

Po úderu Abujami, jejich příbuzný žijící v USA, každý den volal své matce do Gazy, aby se ohlásil a zeptal se, zda už našli Faridovo tělo. Představa, že chlapec zůstal takto nenalezený, bez řádného pohřbu, ho znepokojovala.

Ale stavební technika, kterou by toto úsilí vyžadovalo, je vzácná a je vyhrazena nikoli pro mrtvé, ale pro ty, které lze zachránit. "Musíme se starat o lidi, kteří jsou naživu," napsala mu Abujamiho matka. Abujami se poté přestal ptát.

Ghálí, který chlapce operoval, se dozvěděl, že Farid a Qoosay byli zabiti. Když Ghálí toho dne přišel do ordinace, našel celý svůj personál v slzách. "Je tu spousta úsilí, které se vynakládá na to, aby se někdo cítil lépe, pohodlněji, šťastněji. Bez ohledu na to, kdo jsou a odkud jsou," řekl. "Je to prostě tak smutné."

Rammouniová se o smrti Farida a Qoosaye dozvěděla ze zprávy v aplikaci WhatApp od jejich babičky: "Farid, Qoosay, jeho bratr a otec jsou mrtví," stálo v ní. "Seděla jsem ten den sedm hodin v kuse na stejném místě," řekla mi. "Jak mám říct svým dětem, že tyhle děti neměly šanci žít, neměly šanci přežít? Dostaly operaci, kterou potřebovaly, ale nepřežily. Neměly možnost vyrůst."

Vzpomněla si na okamžik, kdy si v obývacím pokoji s babičkou chlapců přes FaceTime dělala legraci ze své dcery - Faridovy matky -, že má osm dětí. Rammouniová se k ní přidala.

"Přestaň mít děti!" řekly nevážně Faridově mámě.

"Víš, že polovina našich dětí nepřežije," kopla do ní Faridova máma a použila slovo, které v arabštině znamená také "žít život".

Sáru pronásleduje to, co tehdy vypadalo jako černý humor. "Ta slova od mámy - polovina našich dětí nepřežije. To mi pořád hrálo v hlavě," říká.

"A nakonec měla pravdu. Polovina jejích dětí to nepřežila."

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2490

Diskuse

Obsah vydání | 1. 12. 2023