Ano, Německo podporuje Izrael, ale ne nekriticky a ne z důvodů, z kterých si myslíte

29. 11. 2023

Následovala rozpačitá návštěva, která zdůraznila, jak ošemetnou se stala navigace německé zahraniční politiky. Erdoğan si je plně vědom svého vlivu na Berlín: téměř 3 miliony obyvatel Německa jsou tureckého původu. Ankara poskytuje v Německu téměř 1 000 mešit s imámy. Turecko je důležitým partnerem NATO při podpoře Ukrajiny, poskytuje bezpilotní letouny a udržuje Černé moře otevřené pro vývoz obilí. A Německo především chce, aby Turecko kontrolovalo neregulérní migraci ve Středozemním moři, a zabránilo tak další uprchlické krizi.

Oba politikové se v Berlíně vyhnuli veřejné roztržce, ale zpět v Ankaře Erdogan tureckým zpravodajským agenturám řekl, že německý prezident Frank-Walter Steinmeier má zjevně "křižácké myšlení", což platí i pro "toho druhého", čímž měl na mysli Scholze. Erdoğan je známý tím, že nedbá na diplomatické dekorum, a tak se Scholz rozhodl nad touto poznámkou jednoduše pokrčit rameny.

Přesto tato epizoda poukazuje na větší problém. Téměř bezvýhradně proizraelský postoj Německa přivádí Berlín do konfliktu s mnoha jeho zásadními partnery. Ještě loni jel vicekancléř a ministr hospodářství Robert Habeck do Kataru nakoupit velké množství zkapalněného zemního plynu (LNG), aby nahradil sankcionovaný ruský plyn. Katar je nejdůležitějším sponzorem Hamásu. Emirát v Perském zálivu má také velké investice do německých značek, jako jsou Volkswagen, Porsche, Siemens a Deutsche Bank.

A je toho víc: v duchu "zbavování se rizika" a diverzifikace přílišné závislosti německé ekonomiky na Číně se Scholz dvoří sílícím  mocnostem takzvaného globálního Jihu, včetně Indonésie, Brazílie a Jihoafrické republiky. Tyto země zaujímají k terorismu Hamásu různé postoje, ale všechny vidí palestinský boj v kontextu své vlastní postkoloniální historie. Jihoafrický parlament dokonce odhlasoval uzavření izraelského velvyslanectví, zatímco prezident Cyril Ramaphosa obvinil Izrael z válečných zločinů a činů "rovnajících se genocidě".

Rozpory mezi Západem a globálním Jihem se projevily již loni v reakcích na ruskou válku na Ukrajině, kdy se řada zemí odmítla postavit na jednu ze stran. Nyní hrozí, že izraelská válka v Gaze tyto rozpory ještě prohloubí. Německo, které tvrdošíjně trvá na právu Izraele na sebeobranu, a to i tváří v tvář devastaci Gazy, se ocitá ve stále těžší situaci.

Co stojí za německým postojem? Řekněme si to jasně: německý politický establishment není v zajetí utlačovatelského myšlení, které omezuje jeho schopnost vystupovat proti Izraeli. Jedná se o nebezpečnou konspirační teorii, kterou je třeba vyvrátit.

Myšlenka, že Německo trpí předávkováním Vergangenheitsbewältigung - německým termínem pro vyrovnání se s nacistickou minulostí - není nová. Krajní pravice již po desetiletí tvrdí, že Německo je příliš politicky omezováno národní hanbou. V tomto duchu krajně pravicová strana AfD (Alternative für Deutschland) odmítá německou kulturu vzpomínání jako pouhý Schuldkult (kult viny). AfD, která má v celostátních průzkumech kolem 20 %, chce odstranit temné stránky našeho dědictví a zaměřit se na světlé stránky naší historie.

Původně tvrdě pravicové vyvracení naší historické odpovědnosti se překvapivě stalo populární i na druhé straně politického spektra. "Osvoboďte Gazu od německé viny" je nyní oblíbeným heslem, které vykřikují levičáci na propalestinských pochodech v Berlíně.

Když spojí síly tvrdá pravice, levice a autokrat (který popírá tureckou genocidu Arménů), víte, že je něco špatně. Řekněme si to jasně: němečtí politici se nepotřebují oprostit od historie, aby se orientovali v debatě o válce v Gaze. Je mýtem, že Německo nekriticky podporuje izraelskou vládu.

Když Izrael v dřívějších válkách v Gaze použil nepřiměřené násilí, Německo vyjádřilo veřejné znepokojení. Berlín neustále kritizoval rozšiřování osad.  Před více než deseti lety označil tehdejší ministr zahraničí Sigmar Gabriel situaci v Hebronu (na okupovaném Západním břehu Jordánu) za "apartheid". Berlín podpořil palestinskou samosprávu částkou přesahující 1 miliardu eur a patří mezi hlavní dárce Unwra, agentury OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům.

Mezi vládami Merkelové a Scholze a Benjaminem Netanjahuem nikdy nepanovala láska. Angela Merkelová věděla, že za jejími zády Netanjahu spolupracuje s Donaldem Trumpem na likvidaci jaderné dohody s Íránem. A že lže o tom, že souhlasí se dvěma státy. Netanjahuovi nikdo, kdo se v Berlíně zabývá blízkovýchodní kauzou, nevěří. Politici v Berlíně obracejí oči v sloup při náznaku, že jsou otroky  Izraele.

Čím si tedy vysvětlují urputnou podporu, kterou Berlín poskytuje Izraeli ve válce proti Hamásu? Je třeba se podívat za hranice bezprostřední krize. Německý zahraničněpolitický establishment utrpěl hluboký šok, vskutku již druhý, poté, co si loni uvědomil, že Rusko nelze uklidnit diplomatickým předháněním, dohodami o plynovodech a "změnou prostřednictvím obchodu". Němcům bylo řečeno, že jsou "obklopeni přáteli", jak se vyjádřil Helmut Kohl. Probudili se špatně připraveni čelit světu zapřisáhlých nepřátel. Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, rozmetalo na prach desetiletí německé Ostpolitik a s ní i evropské poválečné uspořádání.