Korunovace Karla III. a co je to vlastně monarchie
4. 5. 2023 / Boris Cvek
V souvislosti s korunovací Karla III. lze zase očekávat v médiích zvýšený výskyt pojmu „monarchie“, jako by monarchie bylo to, co vidíme dnes v Británii nebo Švédsku nebo Nizozemsku. Monarchie, včetně konstituční monarchie, ale znamená něco jiného.
Karel III. ani jeho matka Alžběta II. nepředstavují skutečnou monarchii. Představují jakési slepé střevo, které tu zbylo po reálném ústrojí s dlouho historií. Monarchie ve středověku a vlastně až do 19. století znamená vládu pomazaného Páně, jednotlivce, který z Boží milosti vládne všem. Králům byly přisuzovány dokonce zázračné vlastnosti. Jejich moc byla spojena se systémem trojího lidu a nerovností před zákonem.
Je třeba si jasně říci, že boj za svobodu, za rovnost občanů před zákonem byl bojem proti monarchii. Ke skutečné monarchii má dnes mnohem blíže Putinův režim než Británie nebo Švédsko. Obě západní země jsou demokraciemi, moc ve státě je v nich odvozena od voleb, nikoli od dědičného vyvolence Božího. V Británii byla královská moc omezována už od roku 1215, od Magna Charty.
Definitivně se parlament stává silnějším než královská moc v roce 1688, během tzv. Glorious Revolution. Královská moc pak zaniká během 19. století prakticky úplně. A to stále není řeč o všeobecných rovných volbách (a už vůbec ne o volebním právu žen). Proto Tocqueville kolem roku 1830 identifikuje systém vlády v Anglii jako aristokracii (nikoli monarchii), zatímco v USA vidí demokracii. Ovšem je také pevně přesvědčen, že nástup demokracie v Evropě je nevyhnutelný.
Lekci z toho, co je to vlastně monarchie, si můžeme vzít také z vývoje v jeho rodné Francii. Monarchie je ancient régime Ludvíka XV. a XVI. To je monarchie. Monarchie je jak režim Napoleonova císařství, tak restaurace Bourbonů po pádu Napoleona. Jakmile ovšem volbami určená vláda, nota bene všeobecnými rovnými volbami (mužů), představuje reálnou moc ve státě (tzv. třetí republika ve Francii), tak fakticky jde o demokracii, nikoli monarchii. Pokud bychom za plnou demokracii považovali až režim, kdy mohou volit univerzálně a rovně také ženy, pak by Francie byla demokracií až po druhé světové válce.
Karel III. a další monarchové v demokratické Evropě reprezentují mrtvou schránku něčeho, co bylo naprostým popřením všech našich demokratických hodnot. Jestli někdo má rád ty koruny, žezla, šperky, ten dědičný nárok na nákladný život z veřejných peněz, nechci mu tuhle libůstku brát, měli bychom si ale být vědomi, odkud se tyto symboly vzaly a že byly po staletí a ve svém původním, pravém významu zosobněním instituce vykonávající brutální útlak, vykořistování, vedoucí děsivé války a založené na dědičné nadřazenosti jedněch nad druhými, malé menšiny nad nesvéprávnou většinou.
Kdyby republikánští bojovníci proti monarchii z dob 18. a 19. století viděli dnešní Británii nebo Švédsko, asi by se smíchem za břicho popadali, že tomu někdo říká „monarchie“. Pro ně by dnešní Británie nebo Švédsko byly uskutečněním jejich ideálů a právem by považovali za naprosté a drtivé vítězství republikanismu, že fakticky republikánské, demokratické zřízení je dnes považováno za „monarchii“ kvůli dávno mrtvým symbolům a lesklým cetkám.
Diskuse