Volební rok ve střední a východní Evropě se nese ve znamení revolučního okamžiku 2023 v očekávání roku 2024

2. 2. 2023 / Wojciech Przybylski

čas čtení 19 minut
 
V lednu 2024 zažije střední a východní Evropa první vlnu událostí, které se zkondenzují v potenciálně globálně transformačním volebním roce.

Revoluční síla ruské útočné války na Ukrajinu přetváří globální dynamiku a upevňuje hypotetickou roli střední a východní Evropy na politické, ekonomické a sociální mapě Evropy.



Vzhledem k tomu, že střední a východní Evropa vstoupila do roku 2023, tedy do druhého roku zesíleného konfliktu, bude její odolnost podrobena zkoušce ze všech hledisek. Soubor globálních faktorů od výkonnosti obranného sektoru až po socioekonomický systém přináší třetí rok zátěžových testů v řadě. To vše přináší ovoce v podobě nepříznivé demokratické bezpečnostní situace.

 


Ukrajina a evropský bezpečnostní systém

Zatímco Ukrajina bude krvácet na bitevním poli a izolovat Evropu od bezprostřední agrese Ruska, EU poběží na vypůjčený čas, aby mohla pokračovat ve svém mezinárodním přerodu v zahraničněpolitického aktéra.

S blížícím se ročním výročím, kdy se Ukrajina 24. února postavila ruské invazi, musí být Evropa za ukrajinskou oběť neskonale vděčná. Se vší pravděpodobností se na Ukrajině dramaticky zvýší počet válečných obětí mezi vojenským personálem a civilním obyvatelstvem, a to především kvůli přetrvávajícímu nedostatku těžké výzbroje a kombinovaných vojenských kapacit.

Je třeba si uvědomit, že Moskva je ochotna obětovat svůj personál a techniku při vyšších ztrátách než Ukrajina, protože je stále vynalézavější.

Rovněž sází na to, že Evropa bude postupem času a zejména během volebního cyklu 2023-2024 méně rozhodná.

Proto musí EU využít tohoto okamžiku a svého reformního rozmachu k dalšímu přizpůsobení své zahraniční a bezpečnostní politiky bezprostřednímu a trvalému ohrožení.

Zatímco jednotlivé členské státy budou nadále podporovat Ukrajinu v přímých akcích, kolektiv čeká také mnoho strategické práce.

Proto letos EU vypracuje návrh své globální strategie, který bude předán novému parlamentu a Komisi, jež budou zvoleny v květnu 2024. Dokumenty se již připravují a očekává se, že budou poprvé předloženy poté, co švédské předsednictví předá štafetu Španělsku.

Na cestě k nové strategické autonomii

Se strategickými dokumenty EU se v minulých desetiletích zacházelo lehkovážně, a to z dobrých důvodů. Přesto EU prokazuje stále větší roli zahraničněpolitického aktéra, jehož plány a dlouhodobé cíle se znovu formují, jak ukázal případ přepracovaného strategického kompasu EU.

Od transformačního momentu brexitu, přes stanovení pravidel zelené a digitální agendy až po zásadně novou zkušenost vývozce zbraní EU kolektivně rozvíjí ambice na samostatnější roli v globálních záležitostech.

Strategická autonomie však zdaleka není taková, jak si ji představovali Francouzi, neboť závislost na USA jako poskytovateli bezpečnosti se jen zvýšila.

Transatlantické partnerství přineslo účinnou očkovací akci proti covidu, významnou vojenskou pomoc a zvýšení energetické bezpečnosti. Důležité je, že by bylo chybou tyto úspěchy neuznat.

V důsledku toho se evropská autonomie vůči autokratickým režimům jen zvýšila spolu s odhodláním jednat na domácí i mezinárodní scéně.

V průběhu roku 2023 se proto koncept strategické autonomie - živý již více než deset let - znovu vynoří v kuloárech evropských politických plánovačů.

Ti se možná pokusí tuto myšlenku reformovat, ale budou si muset dát pozor, aby na toto téma neochromila Čína a Rusko, jako když Vladimir Putin minulý týden údajně prohlásil: "Samozřejmě, že určitě přijde doba, a o tom není pochyb, kdy Evropa nějakým způsobem obnoví svou suverenitu. Zřejmě to ale může vyžadovat nějaký čas."

Vzít vážně strategickou autonomii bude v první řadě znamenat zpřetrhat vazby s těmi, kdo zlovolně využívali našich slabin, a přibrat na palubu všechny ostatní.

Jak jsme doporučili v nedávné prognostické zprávě, Evropa by měla na seznam priorit zařadit rozšíření  a prokázat, že má potenciál řídit sama sebe - což je rozhodující zkouška její schopnosti autonomního jednání.

Souběžně s tím bude praktickým diplomatickým úsilím o obnovení evropského formátu bezpečnostního systému prověřena jedna další evropská koncepce, která je nosná pro francouzské politické filozofování. Stejně jako když Londýn všechny překvapil a připojil se k formátu Evropského politického společenství. Poté, co se 44 evropských lídrů sešlo loni na podzim v Praze, bude mít toto setkání letos v Moldavsku své druhé opakování.

Ačkoli se význam Evropského politického společenství v jednotlivých zemích liší, pro Kišiněv a pro moldavskou prezidentku Sandu je tento formát jednou z mála příležitostí, jak budovat zásadní vazby se západními spojenci a zároveň očekávat, že se na křehkého a exponovaného malého souseda Ukrajiny v určitém okamžiku vyvalí ruský hněv. Stručně řečeno, jedná se o vzácný diplomatický klenot pro prosazování ambicí Moldavska ve vztahu k NATO a EU.

Žádné z politických plánů ani nových diplomatických formátů však nebude znamenat tolik jako kroky, které Německo podnikne (nebo nepodnikne) v souvislosti s vojenskými dodávkami pro Ukrajinu.

I když prochází pochopitelně dlouhým vnitřním procesem projednávání, ztrácí drahocenný čas, pokud jde o jeho dopad na mezinárodní systém a zejména na Evropu.

Nedostatek potřebného německého vedení byl využit rozdělující politikou Polska a pravděpodobně dále rozdělí Evropu.

Německá bezpečnostní politika v evropském kontextu

S tím, jak EU pokročila v lepší koordinaci s NATO - poté, co 10. ledna podepsala třetí a nejvýznamnější společné prohlášení -, učinilo Německo také první odvážné kroky k opuštění své komfortní zóny. Do jaké míry se mu podaří získat zpět svou dřívější roli vůdce Evropy v době míru, se teprve ukáže vzhledem k válečným podmínkám.

Nedávné rozhodnutí darovat Ukrajině tanky Leopard 2 se dostalo na titulní stránky novin, ale dokud se počty dodaných tanků nebudou počítat na stovky, půjde spíše o diplomatické gesto než o smysluplný akt podpory na bojišti.

Snadno to lze ilustrovat na rychlosti, s jakou Ukrajina ztrácí tanky, která se odhaduje na 40 až 90 kusů každý měsíc, ve spojení s novou ofenzivou plánovanou Ruskem.

Současně masivní nákupy obrněné techniky, letadel a dalšího vojenského vybavení ze strany Polska dosáhnou z hlediska HDP rekordního čísla (téměř 3 %) a budou doprovázeny výrazným nárůstem vojenského personálu. Modernizace polské armády spolu s bezpečnostní strategií již připravuje půdu pro její realizaci.

Varšava musí ještě aktualizovat své strategické dokumenty, aby zohlednila vývoj od začátku války. Přesto se mnoho jejích základních předpokladů dostává do plánu již nyní. Ovlivní například budoucí německou bezpečnostní politiku, která se dočká integrovanějšího přístupu a po níž bude pravděpodobně následovat modernizace armády.

Zatímco role Polska výrazně roste jak kvůli strategickému kontextu, tak stejně tak kvůli jeho odvážným krokům, Německo je hlavní změnou těžké váhy, kterou Evropa potřebuje, aby byla schopna zajistit bezpečnost v nové globální situaci.

A hovoříme-li o bezpečnosti v globálním kontextu, musíme vzít v úvahu, že část světa se dívá za probíhající válečné konflikty v Evropě a mimo ně. Ačkoli žádné z dalších vojenských bojišť není tak výrazné jako Ukrajina, v Africe jsou lidé ve zbrani, stejně jako roste napětí kolem Tchaj-wanu.

Navíc se objevují nová témata, včetně úvah ozbrojených sil o změně klimatu, dodávkách energie a celkově o změnách v globálních dodavatelských řetězcích, které byly konečně zaznamenány ve strategii NATO 2030 a které již byly zohledněny v přístupu jednotlivých zemí k bezpečnosti.

Komplexní lidská bezpečnost nabývá v celosvětovém měřítku stále většího významu, a to ještě více v důsledku nedávných pandemií a příprav na případnou další.

Demokratická reorganizace ve střední a východní Evropě a v celosvětovém měřítku

Vypuknutí války na Ukrajině, která otřásla světem, zároveň sblížilo světové demokracie. Zvýšený zájem střední a východní Evropy o Tchaj-wan a spolupráce s Jižní Koreou nebo Japonskem, stejně jako s Austrálií, byly jasným příkladem jiného typu Zeitenwende, kdy si region střední a východní Evropy pomalu uvědomuje, že je umístěn na globální, a nikoliv pouze evropské mapě. A s očekávanou pomocí od vzdálených přátel přichází i zodpovědnost za mezinárodní, a nikoliv pouze regionální zájmy. Stejně jako v minulých letech pandemie to bude snazší jen se zjevným oslabením přátelského postoje Číny a jejími zjevnějšími potížemi.

Pro země v geografickém sousedství střední a východní Evropy se situace již změnila. Arménie počítá s odklonem od nepříliš ochraňující problematické ruky Moskvy. Její choulostivá pozice je jen příkladem stále komplikovanějšího bezpečnostního kontextu na Kavkaze a ve střední Asii.

Dosavadní bezpečnostní uspořádání v tomto prostoru se bude dále zhoršovat, což otevře dveře pro větší angažovanost EU s potenciálně silným zájmem a zapojením střední a východní Evropy, která již několik let buduje vazby prostřednictvím investic, demokratické pomoci a diplomatických vztahů.

Zatímco se všechny oči upírají na Ukrajinu a Moldavsko - obě země jsou v bezprostředním ohrožení -, druhým zadním dvorem, obzvláště citlivým z hlediska střední Evropy i celé EU, zůstane západní Balkán.  Zejména Srbsko bude rozhodujícím aktérem, jehož kroky směrem k EU či od ní budou do značné míry záviset na druhých  partnerech. 

Při pohledu na sever bude bezpečnostní pokrok střední a východní Evropy stejně tak záviset na postupu Finska a Švédska směrem k NATO. Vzhledem k tomu, že Maďarsko neochotně otálí s ratifikací, bude většina očí upřena na Turecko a Erdogana jako na hlavní překážku takové perspektivy. Prozatím byla veškerá jednání mezi zainteresovanými stranami pozastavena na neurčito.

Během posledního setkání V4 na Slovensku Viktor Orbán svým regionálním partnerům sdělil, že Maďarsko ratifikuje členství severských zemí na parlamentním zasedání počátkem letošního roku, k němuž, jak mnozí představitelé EU upozorňovali, dojde počátkem února. Ačkoli je pozornost zaměřena na Turecko, maďarská deklarovaná ratifikace v únoru může být přesto lakmusovým papírkem toho, jak Orbán přistupuje ke komunikaci se svými partnery z V4 v nové politické realitě po válce na Ukrajině.

Volební kalendář a regionální spolupráce

Před květnovými prezidentskými volbami v Turecku, které týdeník Economist označil za rozhodující okamžik pro tureckou demokracii, proběhne několik méně dramatických, ale také významných závodů.

Český prezidentský souboj skončil masivním vítězstvím Petra Pavla, který by měl být podpůrným spojencem současné vlády v jejím prozápadním přístupu, ale očekává se, že bude prosazovat trochu progresivnější politiku všude, kde to půjde.

Bulharsko čekají další volby na začátku dubna poté, co současná reformní vláda narazila na partikulární zájmy pochybných skupin operujících na vnější hranici EU. Přesto strana Pokračujeme ve změně, která prokázala odhodlání a talent v odcházející vládě, je potenciálně schopna přinést mnohem více, pokud se stane menšinovým partnerem v nadcházející vládní konstelaci.

Na Slovensku poté, co premiér Heger v druhé polovině ledna vzdal snahy o rekonstrukci většinově podporovaného kabinetu, poslanci schválili novelu ústavy, která umožňuje parlamentu zkrátit stávající funkční období před řádnými volbami v roce 2024.

Ačkoli se zdá, že populistický lídr Fico a jeho Smer-SD těží z vleklé politické krize v kombinaci s nespokojeností obyvatelstva s rostoucími životními náklady, není zdaleka jasné, zda by Fico dokázal sestavit stabilní koalici.

Nejistou situaci na Slovensku nemusí vyřešit ani volby plánované na 30. září tohoto roku; není vyloučeno, že na Slovensku může dojít k potenciálnímu výbuchu nespokojenosti, který přivede zpět populistické síly a zpochybní jinak jestřábí postoj Bratislavy k válce.

Jakmile však technická vláda přežije jaro, šance na předčasné volby se sníží. K čemu všechny ty problémy s předčasnými volbami, když opozici k vítězství může stačit jen sedět a čekat?

Polské parlamentní volby na podzim 2023 budou letos nejsledovanějšími volbami  ve střední Evropě i v celé  Evropě. Po neúspěšném pokusu o vymanění se z autoritářské politiky Viktora Orbána v Maďarsku zůstává příslibem zvrácení desetiletého trendu pouze vítězství opozice vedené Donaldem Tuskem.

Vzhledem k nerovným podmínkám, špinavé taktice a štědrým dotacím současné vlády to nebude snadný boj. Krajně pravicová vláda PiS bojuje o život i za cenu štědrých dotací EU, zatímco opozice za méně hmatatelné cíle, jako jsou občanské svobody, právní stát a transparentnost.

Pro polské demokratické zřízení to bude také poslední rozhodující okamžik, ale pro voliče zatím socioekonomická bilance nákladů a výnosů nepředstavuje jasný obrázek. Soupeřící strany v zásadě zvyšují objem slibů, ale v politice, která se týká zaměstnanosti a sociálních a veřejných služeb, se ubírají stejným směrem.

Situace se může změnit, jakmile Donald Tusk představí (nebo nepředstaví) nový program, což se pravděpodobně stane na jaře.

Spolupráce ve střední a východní Evropě navzdory mnoha překážkám

V této souvislosti bude  spolupráce rozhodující i pro budoucnost regionálních formátů EU, jako je samotná Visegrádská skupina - v červenci převezme rotující předsednictví Česko od Slovenska. Visegrádská skupina   potřebuje změnu vedení ve Varšavě, aby vůbec mohla pomýšlet na obnovení svého někdejšího významu.

Rovněž Iniciativa tří moří, které letos předsedá Rumunsko a která hledá své znovuzrození ve válečných reáliích a s pozastavenými prostředky EU, jež dosud představují 90 % investičního rozmachu, je závislá především na budoucím polském vedení.


Ačkoli Iniciativa tří moří bude pravděpodobně pokračovat až do roku 2025 jako prezidentský formát, jeho očekávané výsledky je třeba přezkoumat z hlediska integrace logistických tras s Ukrajinou, což je současná priorita.

EU naštěstí do tohoto procesu vstupuje bez ohledu na politické nálepkování a potvrzuje priority rozvoje železničních systémů, které přibližují myšlenku Evropy-celé a svobodné.

I když někteří právem tvrdí, že nástup ruské útočné války spolu s minulou pandemií ukončil globalizaci, jak jsme ji znali, vliv objektivně globálních trendů a faktorů zůstává pro střední a východní Evropu a EU nevyužitým potenciálem změn.

Celkově očekáváme, že rok 2023 bude nejtemnějším okamžikem těsně před úsvitem. S tím, že okamžik vyjasnění, pokud jde o směřování střední a východní Evropy - k lepšímu či horšímu - bude potvrzen až volbami v EU a USA v roce 2024.


Klima, energie a potraviny

    Ovlivní letní vlny veder energetickou bezpečnost a plány na příští zimu?
    Do jaké míry zhorší náklady na vytápění otázku energetické chudoby?
    Bude střední a východní Evropa schopna využít výhod ekologického přechodu, nebo pouze zaplatit náklady?
    Jak energetická transformace přispívá k soutěži mezi EU a USA?
    Jaký bude dlouhodobější dopad potravinové (ne)bezpečnosti na sousedství Evropy?

Ekonomika, migrace a roztažení zdravotního systému tlaky na zdravotnictví

    Změní konečně nadcházející demografické zúčtování - zhoršené vylidňováním a neustálým poklesem porodnosti - postoj některých národních vlád zemí střední Evropy k migraci?
    Povede zatížení národních zdravotních systémů v této postpandemické éře ke kolapsu socializovaného systému, nebo k rozsáhlé reformě?
    Jak se vlády v regionu připraví na problém nových epidemií?
    Duševní zdraví je hrubě podfinancováno, ale nastane bod zlomu, kdy psychická traumata nových generací povedou k ambiciózním programům pomoci?
    I když v poslední době došlo k obratu, úroveň inflace je stále vysoká, jaká opatření tedy vlády zavedou na pomoc nejzranitelnějším skupinám společnosti?
    Uchopí vlády zemí střední a východní Evropy příležitosti pro trhy, které se chtějí přizpůsobit a přilákat nové formy průmyslové výroby a onshoringu v EU?

Občanská společnost a demokratická bezpečnost

    Povedou kleptokratické tendence, jichž jsme svědky v několika hlavních městech střední a východní Evropy, k prověřování investic?
    Postaví se EU se svými hodnotami nad boj o právní stát a plnění podmínek?
    Jak lze zachovat občanské svobody a zároveň vyvolat aktivitu a aktivitu občanů?
    Zneužívání programů, jako je Pegus, zvýšilo úroveň kontroly policejních a bezpečnostních systémů. Přesto, bude nový dohled účinně omezovat zneužívání ze strany úřadů?
    Které politiky, nedávno zavedené nebo ty, které budou brzy zavedeny, budou mít vliv na depolarizaci a napomohou sociální soudržnosti?
    Bude region schopen zvládnout míru obětí, která je nutná k udržení smysluplné solidarity a humanitární pomoci?
    Budou sekularizace a vzestup nové spirituality zdrojem občanského aktivismu?


Tento článek byl připraven v rámci programu spolupráce mezi hlavními tiskovými tituly ve střední Evropě pod vedením Visegrad Insight při nadaci Res Publica.


Zdroj v angličtině ZDE

2
Vytisknout
4818

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2023