Existuje bájná Agartha?

7. 2. 2023 / Soňa Svobodová

čas čtení 18 minut
 


Když se vysloví slovo Agartha, málokdo tuší, co znamená či označuje. Pak vám všem, kteří nevíte, neznáte jsou určeny tyto následující řádky. Pohodlně se usaďte a začněte číst. Agartha, je bájná podzemní říše s hlavním městem Šambhalou, která se podle některých esoterických škol rozkládá ve střední Asii, kde se mají nacházet podzemní jeskyně a tunely mezi Altají a Himalájemi. Podle některých pověstí, v nich měli žít mocní telepatové, kteří prostřednictvím svých myšlenek ovlivňovali veškeré dění na Zemi. Ale Agartha je i název české badatelské společnosti, jenž se zabývá průzkumem a dokumentací podzemí a paranormálních jevů. Jejím tiskovým mluvčím je Kamil Pokorný.

Pane Pokorný, vaše badatelská společnost se vlastně zrodila na základě společných zájmů jednotlivců o záhady a tajemno, legendy, pověsti, báje, staré hrady, zříceniny, tvrze, podzemní labyrinty a další jevy mimo hmotný svět, jejichž zkoumání se věnujete přes dvacet let. Máte spočítáno kolik míst jste takto společně prozkoumali?

 

Ne, to jsme nepočítali ale budou to desítky a desítky míst, jestli ne stovky za tolik let. Většinou navíc probíhalo sledování více lokací nebo podzemních objektů souběžně a úspěšnost nebo pokračování průzkumu na konkrétní lokalitě souviselo s úspěchem dohledání dalších indicií např. v archivech, nebo od místních pamětníků atd. A desítky záhad ještě zůstalo nedořešeno, často i z finančních důvodů, protože jsme neziskoví a každý používá své pořízené vybavení, výstroj, techniku. A na hloubení větší díry nebo hlubší šachty už nebývají prostředky ani pomocné síly. Nejvíce zpomalily naše bádání ty 2 – leté komedie, které na nás světové vlády ušily a vše tím totálně zabrzdily.


Ano. To máte pravdu, neboť když pozoruji všechno toto nesmyslné dění, stále více a více mi to připadá jako něčí cílený záměr.., ale pojďme raději k další otázce…


Zažili jste při jejich zkoumání i nějaké jevy, které vám přivodily to pověstné mrazení v zádech?


Takových míst a okamžiků bylo bezpočet, protože „strašidelných míst“ nebo paranormálních jevů je velmi mnoho, je to naprosto běžná věc, jenom se o tom na veřejnosti málo mluví.

Opět s vámi plně souhlasím...


Jste excelentním specialistou na senzibilní a intuitivní vnímání podzemních dutin, patogenních zón a paranormálních jevů. V kolika letech jste tyto schopnosti pocítil naplno?


Ano, senzibilní jsem, ale tak postupně. Nebylo to tak, že bych „to“ u sebe objevoval, ale spíše jsem to naopak trénoval. Už před rokem 2000 jsem se dostal k materiálům známého senzibila na Moravě, který se v minulém režimu bavil tím, že na stáří vyjel vlakem do nějaké vesnice, vytáhl virguli a zápisník a detekoval, kudy prochází staré tajné podzemní chodby. Chtěl jsem se to taky naučit a tak mi nezbývalo než trénovat s pružinou v ruce. Dokud jsem se s ní „nenaučil“, ani se mi nepohla! Takže bych rozhodně řekl, že jsem schopnosti neměl předem, ale poctivě vydřel. A dá se to. Za pouhé asi 2 měsíce mi už virgule reagovala na podzemní chodby solidně, pak jsem zkoušel prameny, vodu, geopatogenní zóny, minerály v zemi, a nakonec duchy.

To není divu, že jste se nakonec pustil i do detekování duchů, neboť věci mezi „nebem a zemí“ opravdu existují, i když valná většina, na ně nevěří a všechny ty, kteří se jimi zabývají nazývají blázny.., ale pojďme k další otázce...


Váš jmenovec příjmením Karel Pokorný, s nímž jste se za jeho života poznal při procházení podzemí hradu Špilberk byl nejen zakládajícím členem Klubu vojenské historie Praha, členem Rudolfinské akademie, ale i čestným členem Britské společnosti Subterrania Britannica, zabývající se podzemím Británie. Měl jste také možnost se jím zabývat, nebo si ho dokonce osobně projít a prozkoumat?


Podzemí Británie ne, víte my se poznali, když už Karel nebyl v takové zdravotní kondici, takže si tolik již do zahraničí netroufal. Jenom výjimečně jsme spolu udělali několik jednodenních výletů – využili jsme autobusové zájezdy po hradech Německa, které organizovala CK Kiwi.


Když jsme u těch hradů, tak vy sám jste členem Kastelologické společnosti Praha i Brno (KAS), České speleologické společnosti a dokonce i absolventem České psychoenergetické společnosti (ČEPES). Jak to všechno stíháte?

Ano. Jsem členem KAS (Klubu Anugusta Sedláčka v Praze a pobočky v Brně) a je to snadné – prakticky se tam téměř nic během roku neděje. Pražská pobočka má tedy

jednou měsíčně promítací večer o různých hradech u nás i v zahraničí, ale brněnská pobočka má možná jeden až dva výlety za rok a výroční schůzi, totˇ bohužel vše.

Stíhalo by se toho mnohem víc, ale nejsou bohužel lidi, ani jejich čas. Takže jsem krom toho i jeskyňář (www.speleozahady.cz) a ještě s jinými kolegy mimo Agarthu trávím většinu úterků v Krasu, v oblasti Ochoz – Hostěnice nad Brnem.


Mezi vaše kolegy v Agartě patří i další odborníci, a to Jaroslav Hrouda, který je specialistou přes osvětlení, Dan Hlobil, jenž je odborníkem na technologie a Ivan Bajer, horolezec a „Mistr mnoha řemesel“. Myslím, že vaše setkání s nimi bylo zásahem „shůry“. Jste, téhož názoru?

No, musím se chvíli usmívat, víte, každý má své chyby a nedostatky,… Ano, občas se jejich konkrétní znalosti a um hodily, ale spojovalo nás hlavně se někam dostat, něco prolézt, objevit pokračování nebo další podzemní systémy. Říkám to v minulém čase, protože poslední roky už nejsme schopni většinou najít společně čas, někdo má rodinu, někdo má různé směny, někdo se odstěhoval za Brno, a málo kdy se už daří setkat, proto jsem rád, že mohu poslední roky bádat „u konkurence“, tedy s jinými kolegy – přímo jeskyňáři. A tam především využívám schopnosti přesně detekovat z povrchu pokračování dutin a výskyt neznámých jeskyní, včetně určení hloubky stropu a podlahy těch neznámých prostor. Takže jdu s virgulemi lesem a označuji okraje detekovaných dutin a kolegové za mnou se stativem zaměřují azimuty a délky a zapisují a potom to vynesou v počítači do celkové mapy. A jsme na stopě velmi zajímavých neznámých jeskyní – pokračování Ochozské jeskyně, její dosud neznámé horní patro, neznámá propast Májové jeskyně, neznámý větší dóm za jeskyní Netopýrka a také za jeskyní Málčina…

Co takový uchazeč o bádání kromě zájmu, odvahy a vhodné výstroje potřebuje?




Možná trpělivost, ale hlavně řekněme charakter. U jeskyňářů je známo, že jsou nováčci přijati jako čekatelé, a až se v činnosti a chování ověří za rok, za dva, tak jsou teprve třeba přijati do skupiny, protože v podzemí se musí na sebe plně spolehnout, že si pomohou, nebudou dělat neuvážené věci, které by někoho stály zdraví nebo život, atd. Spolek Agartha si toto ale rozhoduje sám a tak jsme se vzhledem k povaze a potřebě utajit do poslední chvíle nový bádaný objekt nebo místo, rozhodli, že nové členy někde z veřejnosti nebudeme vůbec riskovat přijímat, a občas jsme někam vzali jen kamarády, že nám pomohou na nějaké akci a lokaci, kde to nebylo potřeba tajit. On je totiž problém, že jakmile by někdo prozradil objevené podzemí, díky internetu tam máte druhý den tisíce zvědavců a ty prostory se poničí dříve, než je dozkoumáme a nebo zadokumentujeme! Další problém je, že některá místa a materiály, jimž jsme na stopě více let, jsou tak „extra“, že opravdu nechceme riskovat, že by o tom někde ten přizvaný zájemce v zápalu nadšení mluvil. Zajímavé informace se rychle šíří a to my vůbec nepotřebujeme a hlavně žádné senzace, ani novináře, ti nás bohužel vícekrát zklamali, podané informace překroutili, rozhovor sestříhali a vyšel z toho zavádějící paskvil… Tyto chyby, poskytovat rozhovor, natož pro nějakou televizi, už máme dávno za sebou.

Ale, když se ještě vrátíme k té Agartě, jak to tedy s touto bájnou říší doopravdy je?


Když to zjednoduším, tak fyzicky jsme tam ještě nebyli. Alespoň tedy ne v tomto životě, v této inkarnaci 😊 Ještě nás to nepustilo. Zraje to jako víno, na správný čas, okamžik, konstelaci událostí mezi námi nebo možná ve světě, a proto nás to ještě nepustilo, ale jsme tomu blízko možná víc, než sami odhadujeme. Víte, ono to má více rovin. Podobně, jako člověk nemá jenom to hmotné tělo, a existuje ve více úrovních či podobách. A s tou celkovou „realitou“, je to také mnohem složitější a hlavně více – úrovňové. A tak to vlastně není vůbec jen o tom, „najít vchod“, ale aby to tam člověka také pustilo. Představte si podzemní říši, která je rozvinutá. Pokud jsou to přeživší z Atlantidy, za tu dobu se jednak ještě více rozvinuli i technologicky, a pokud jsou tam v podzemí ještě jiné entity, tak co mají za schopnosti?! Nevěřím, že by si propojovací portál s naším povrchovým světem ponechali bez jakéhokoli hlídání. A je to až tak, že se u vchodu nepotkáte s nějakým strážcem, ale vy se k tomu vchodu vůbec nedostanete už předem! Prostě se změní okolnosti, počasí, cokoli. Nepustí to tam nikoho nepovolaného, nezralého pro vstup do jejich říše a území. A pokud tam budou reptilové, tak do takové sekce nemáme ani zájem vstupovat. Ve skutečnosti to bude komplexnější a na různých územích nebo vrstvách planety budou i různé entity.


Co se týče těch reptilů, máte na mysli tu mimozemskou entitu, která dokáže mistrně ovládat a manipulovat lidskou rasou?


Ano, takto nějak se to popisuje mnohde. Ale oni prý nebyli jediní, kdo to tady z pozadí víceméně řídí…


Vraťme se, ale ještě v úvodu k zmíněným Himalájím, o nichž se často říká, že tam bývají vidět nejen sněžní muži Yetiové ale také i 2,5 metrů vysoké bytosti, které se za pomoci obrovských skoků, jakoby vznášejí nad zemí. Slyšel, jste o tom?

Existuje více variant, popisů, i názorů. A jak říká spisovatel pan Štraub ve svých knihách o podzemních chodbách „nikdo to nepotvrdil, ale ani nevyvrátil“… což je vlastně taková vyhýbavá odpověď, když člověk nemá po ruce odpověď konkrétnější.


Také se často hovoří, že na poloostrově Kola, který se rozkládá na severozápadě Ruska existuje jedna z bran do bájné podzemní říše Šambhaly..?


Těch portálů je popsáno snad desítky, a několik (ověřujeme) i v Čechách a na Slovensku. Zahraničí přijde třeba také na řadu někdy, až se svět více uklidní, včetně nesmyslných restrikcí. Jenom mám obavy, abychom se toho dočkali. Napíchat se kvůli možnosti cestovat do ciziny, rozhodně neplánujeme. Jsme dost velcí blázni, ale až takoví opravdu ne.


Byť jsme u toho cestování, tak Erich von Däniken, se ve své knize: „Zlato bohů“, zmiňuje o svém průzkumu systému tunelů nacházejících se v Ekvádoru. Vyjeli jste za nějakým takovým průzkumem i mimo Česko?


Když byl svět ještě normální, někam jsme vyjeli. Třeba i do jižnějšího Rakouska, kde jsou ty podezřelé staré hloubené tunely zpod jednoho velikého kláštera…

Prozrazovat ho, ale nebudeme, že?


Což o to, místní ty záběry do ručně hloubených chodeb docela propagují jako místní zajímavost, jsou takové více rýhované, asi od ručního vysekávání mlátkem, ale já si ten název kláštera nepamatuji a nevím jestli to stihnu pohledat v těch tisících složek s fotkami a akcemi, než se ten náš rozhovor bude publikovat. Uvidíme.


Zelená barva není jen barvou přírody, ale je také i barvou čtvrté čakry, které se říká srdeční, ale kromě toho je i velmi léčivou barvou – proto jsou prý i všechny kryty a paranormální jevy s touto barvou spojeny. A tak mi to nedá, abych se vás nezeptala, zda jste měl možnost při svých průzkumech zhlédnout i podzemní tunely s tvrzeným skleněným povrchem s podivným zelenkavým světlem, které má být charakteristickým znakem vstupů do hledaných podzemních říší?


Takový záměr, že by zelená barva v krytech a tunelech léčila, by byl pěkný, ale to rozhodně nebyl ten důvod značení vchodů a krytů. Důvod byl prozaický – k dispozici nebyla jiná barva k nátěru, než typická barva s použitým fosforem – fluoreskující zeleně. Ale u těch podzemních říší to bude ještě nějak jinak, ale rozhodně ne, že by hned chtěli návštěvníky léčit.


Vzhledem k tomu, že vnímáte věci, které druzí nejsou schopni chápat poskytujete i měření škodlivých geopatogenních a psychosomatických zón, elektrosmogu, a za pomoci termokamery zjišťujete i tepelné úniky. Na kolik procent jsou tato měření přesná?


Ano, toto je moje osobní činnost jako osvč, která nesouvisí s naším spolkem Agartha, ten je nevýdělečný, protože jsme se nechtěli zdržovat žádným účetnictvím, poplatky členskými ročními, platit účetní a kdoví co. Každý si platí své výdaje, nebo jsme se na něco složili. Ale já, jako osvč, poskytuji nezávislé měření všeho, co jste jmenovala a ještě mnohem více parametrů pro zdravé bydlení a psaní. Celkově vzato jsou ta měření přesná na 90 až 99 %. Záleží, co měříme přístroji a co virgulí. U přístrojů je přesnost dána běžnou toleranční přípustnou odchylkou z výroby nebo kalibrace přístroje, to bývá 1-3 %. A s virgulí to mám víceméně přes 90 %.


Co byste poradil všem těm, jenž bydlí v nájemních bytech a v důsledku nepovedených rekonstrukčních prací, které spočívali v přeměně uvolněných bytů z plynových (waw ,karma) na plně elektrické (kotle, bojlery), se jejich plynové byty staly 24 hodinovými hučícími trafostanicemi a v bytech musí procházet z hučících do nehučících zón, ale když se ozvali se svým protestem, byli ostatními lidmi v domě pomluveni a označeni za blázny. Jak tedy mohou ochránit své zdraví, když nemají takové finanční možnosti, aby mohli jít a koupit si nové vlastní bydlení, či zaplatit drahá hygienická měření?


Ono záleží vždy konkrétně, jaký je tam problém a do jakých zákonných limitů spadá, a jak moc naměříme vysoké hodnoty. Obecně je ale s tím problém, protože dnes jsou zákonné limity tak nesmyslně tolerantní, že se tam prakticky vejde všechno a pak není možné to napadnout ani přes Hygienu, ani přes právníka – nikdy není nic překročeno! Zákonné limity jsou nastaveny více pro rozmach byznysu a pro developery, aby mohli stavět domy velmi blízko VVN drátů, a aby se mohly BTS vysílače umisťovat rovnou na střechu nad obydlí. Některé vnější vlivy lze odstínit a často vzniká nezdravá expozice a záření hlavně ze silné WIFI přímo v tom bytě, nebo nevhodného vedení rozvodů fází a hlavně špatného uzemnění, takže řada věcí se řešit dá, i relativně snadno, ale zásadní je, prvně pořádně přeměřit všechny vlivy někým, kdo má na to znalosti a hlavně správné přístroje a antény, a to mne i baví.


S vaším již před šesti lety zesnulým přítelem Karlem Pokorným, jste společně a postupně vydali pět knih, a to: Hrad a chodba tajná…, Odkrytá tajemství podzemních chodeb, Putování za krásami a záhadami jihozápadních Čech, Mistři uměleckých řemesel a Další odkrytá tajemství podzemních chodeb. Leží v současné době na vašem pracovním stole, nějaký další zajímavý námět?


Námětů by bylo, ale Karel už 6 let bádá v nebi. Nebo spíše v tom podzemí, někde pod hradem, jak jej znám… Ten měl úžasný dar psát, ale i ty bohaté znalosti a kontakty až na státním vojenském archivu. Kde jsou ty časy…


Chtělo by to ten pověstný kouzelný prsten, co říkáte?


Ten bych asi nyní použil nejdřív na úplně jiné problémy této planety, respektive politických stran a vrcholných politiků světových mocností, ale to bych si ten prst asi ukroutil, kolik se jim podařilo napáchat šíleností.


Já myslím, že ne, protože já bych vám v tom s velkou radostí pomohla...


A jakou záhadou, se zabýváte v těchto dnech?


Vyberu jednu topofku – například ověřit pokračování za závalem v jeskyni Pekárna, kousek nad Brnem. Je to světově známá a archeologicky významná jeskyně, vždyť tam bylo objeveno téměř 15 metrů kultury v těch nánosech pod podlahou. Jestli se to někdy podaří otevřít i za zadním závalem, budou tam světové nálezy unikátní! A že tam jsou další chodby, to nám krom virgulí ověřily i georadary!


Děkuji za rozhovor.


1
Vytisknout
5637

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2023