Pokud jde o budování vlastní obrany, Evropa propásla příležitost

8. 2. 2023

čas čtení 8 minut
Ruská invaze na Ukrajinu je největší výzvou pro evropskou bezpečnost od konce studené války, ale Evropané promeškali příležitost posílit vlastní obranu, říkají diplomaté a experti. Místo toho válka posílila vojenskou závislost Evropy na Spojených státech.

Washington, jak poznamenávají, vedl reakci na válku, shromáždil spojence, organizoval vojenskou pomoc Ukrajině a přispěl Ukrajině zdaleka největším množstvím vojenského materiálu a zpravodajských informací. V každém kroku rozhodoval o tom, jaké zbraně Kyjiv dostane a jaké ne.

Jeho nepostradatelná role se projevila v nedávném rozhodnutí poskytnout tanky Leopard Ukrajině a umožnit to ostatním – krok, který německý kancléř Olaf Scholz odmítl udělat, navzdory silnému tlaku Polska a Británie, pokud Spojené státy neposkytnou nějaké své vlastní moderní tanky.

Americké vedení "je téměř příliš úspěšné pro své vlastní dobro, takže Evropané nemají žádnou motivaci k tomu, aby si vůdcovství vytvořili sami," řekla Liana Fixová, německá analytička z Rady pro zahraniční vztahy ve Washingtonu.

"Předpokládá se, že v Evropské unii není žádný skutečný lídr a Spojené státy se starají Bruselu o helikoptérové rodičovství," řekla. "Toto je problém, který se USA může vymstít."

A Evropanům také.

Vedoucí představitelé Evropské unie minulý pátek navštívili ukrajinské hlavní město Kyjiv, ale nabídli prezidentu Volodymyru Zelenskému jen o málo více než sliby, že by se jeho válčící země mohla někdy připojit k bloku.

Evropská unie mezitím na invazi zareagovala ekonomickými sankcemi proti Rusku, významnou finanční pomocí a fondem – nyní ve výši 3,6 miliardy eur, neboli asi 3,9 miliardy dolarů – na vyplacení členských států za jejich vojenské příspěvky Ukrajině. Celkové vojenské příspěvky členských států Ukrajině se odhadují na 12 miliard eur a celková pomoc na téměř 50 miliard eur.

Ale cíl francouzského prezidenta Emmanuela Macrona ohledně "strategické autonomie" – aby se Evropská unie stala vojenskou mocností, která by mohla jednat nezávisle na Spojených státech, pokud je bude doplňovat – se ukázal jako prázdný.

Podle diplomatů a expertů je to z velké části proto, že evropské národy se mezi sebou ostře neshodnou na tom, jak by měla válka skončit, a dokonce i na jejich vztahu s Ruskem a jeho prezidentem Vladimirem V. Putinem - jak nyní, tak v budoucnu.

Není možné mít skutečnou evropskou obranu bez koherentní evropské zahraniční politiky, tvrdí Charles A. Kupchan, bývalý úředník Obamovy administrativy a profesor mezinárodních studií na Georgetownské univerzitě. Ukrajinská válka narušila obě strany, řekl, podnítila novou jednotu mezi Evropany, ale také nové trhliny.

"Je velmi malá touha po autonomii, pokud to znamená vzdálenost od Spojených států," řekl, "protože válka podtrhla důležitost americké vojenské přítomnosti v Evropě a záruku, kterou poskytla evropským spojencům od 2. světové války."

Středoevropané a východní Evropané spolu s pobaltskými státy a Británií vždy nedůvěřovali slibům o autonomní evropské obraně a snažili se, aby se Spojené státy zapojily do evropské bezpečnosti a do aliance NATO.

Americký jaderný deštník je jimi považován za nezbytný k odstrašení Ruska, které považovali za větší hrozbu než ostatní spojenci jako Německo, Francie, Španělsko a Itálie, zejména od ruské anexe Krymu v roce 2014.

Ať už si to Washington naříká nebo ne, vzhledem k jeho touze obrátit se směrem k Číně, Kupchan říká, že "tato válka prodlužuje trvanlivost americké vojenské přítomnosti v Evropě na dlouhou dobu dopředu".

Anders Fogh Rasmussen, bývalý generální tajemník NATO, který navrhl plán na posílení bezpečnosti Ukrajiny proti Rusku, řekl, že Macron "podkopal svou vlastní představu o evropské autonomii" svými "výroky a chováním, pokud jde o Putina", argumentováním, že nový evropský bezpečnostní řád musí zahrnovat Rusko a že Putin nesmí být ponížen.

To "vytvořilo podezření ve východní Evropě a víceméně znemožnilo Macronovi vytvořit impuls za jeho myšlenkou evropské autonomie," řekl Rasmussen.

Dokud se hlavní evropské mocnosti "nedokážou dohodnout na společném přístupu k Rusku, pak se zbytek bude dívat přes Atlantik a hledat bezpečnostní záruky u Spojených států," dodal.

Evropským snem vždy bylo mít dva hlavní kolektivní pilíře, jeden fiskální a jeden obranný, řekl Guntram Wolff, ředitel německé rady pro zahraniční vztahy. Německo by zakotvilo první a Francie druhé.

"Ale ukrajinská válka byla velkou změnou pro evropskou bezpečnost," řekl, "a Středoevropané a východní Evropané okamžitě pochopili, že pro svou bezpečnost potřebují USA, a Německo se rychle rozhodlo stejně."

Navzdory slibu německého kancléře Scholze "Zeitenwende", neboli bodu obratu bodu v německé bezpečnostní politice, chybějí podrobnosti.

Nyní se ukazuje, že 100 miliard eur vyčleněných na obnovu ubohé německé armády po studené válce se rozloží na celé funkční období parlamentu. Byrokracie ztížila zahájení utrácení peněz a vládě se nepodařilo rozhýbat německý obranný průmysl.

Německý výrobce zbraní Rheinmetall vyrábí tanky Leopard, má jich asi 200 ve skladech (toto číslo ale zahrnuje i starší model Leopard 1 - KD) a říká, že na jejich renovaci pro Ukrajinu potřebuje až rok. Ale Německo mohlo snadno zaplatit společnosti, aby tanky připravila před 12 měsíci, dokonce i pro vlastní armádu.

"Německo už promarnilo rok," říká Wolff.

Evropské země se snažily dohnat potřebné obranné investice, ale národním a roztříštěným způsobem, nekoordinovaným Bruselem. To nevyhnutelně znamenalo nákup běžně dostupných položek, což většinou znamenalo americké zbraně, nikoli evropské.

Německo naštvalo Francii okamžitým nákupem amerických stíhacích letounů F-35, spíše než nákupem evropských nebo dokonce čekáním na dlouho odkládaný francouzsko-německo-španělský projekt Future Combat Air System, který sám konkuruje navrhovanému britsko-italsko-japonskému. Ani jeden projekt však neočekává, že bude mít funkční stíhačku do roku 2035 nebo 2040.

Podobně Berlín znepokojený svou zranitelností vůči ruským jaderným raketám středního doletu v Kaliningradu šokoval Paříž tím, že navrhl "European Sky Shield Initiative", systém protivzdušné a protiraketové obrany, ve spolupráci s 13 spojenci NATO a Finskem a později také Švédskem, které by primárně využívalo stávající americkou a izraelskou technologii, nikoli evropský design.

Francie nebyla jednou ze zúčastněných zemí a na znamení nelibosti odložila každoroční zasedání francouzsko-německé vlády.

"Z dlouhodobého hlediska taková rozhodnutí zvyšují evropskou závislost na Spojených státech," říká analytička Fixová. "Lidé nyní sázejí na NATO a USA a na vybavení, které tam již je."

V Evropě se vymstila skutečnost, že Scholz ustoupil ohledně poskytování tanků Ukrajině pouze s Američany. "Ukazuje to, že Evropané si nakonec nedůvěřují a pro Středoevropany a Východoevropany je důvěra a důvěryhodnost pryč," řekla.

Zároveň, říká Fixová, si Německo i Francie myslí, že Středoevropané a Východoevropané podceňují riziko ruské eskalace a potřebují, aby je Washington omezil. "Takže všichni hledí na Washington jako na hlavního arbitra," řekla, "a ne jeden na druhého."

Macron a Scholz, jejichž vztahy jsou prý mrazivé, nedokázali poskytnout potřebné vedení, samostatně ani společně, uvedli analytici.

Francie promarnila příležitost "ukázat, co je strategická autonomie nebo co by mohla být," říká Bart Szewczyk, bývalý úředník Obamovy administrativy, nyní v German Marshall Fund. "Pod povrchem hesla," řekl, "toho nebylo mnoho, pokud jde o zdroje nebo nasazení nebo dokonce o intelektuální vedení."

Když došlo na snížení závislosti na ruském dovozu energie, Evropané utrpěli velký ekonomický dopad, rychle postavili terminály na zkapalněný zemní plyn, překonali předpisy, uvalili sankce a dohodli se na cenovém stropu pro ruskou ropu. Obrana byla jiný příběh.

"Pokud jde o bezpečnost a obranu, ztratili důvěryhodnost," řekla paní Fixová. "Francie mohla využít této války jako příležitosti k velkým investicím do Ukrajiny a střední Evropy a říct: ‚Na nás se můžete opravdu spolehnout‘, ale to se nestalo."

Místo toho Paříž i Berlín zaváhaly a doufaly v krátkou válku, což se nenaplnilo.

Ještě nějakou dobu bude tedy "strategická autonomie mrtvá," tvrdí Fixová, "a Francouzům se to vůbec nelíbí".

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4925

Diskuse

Obsah vydání | 10. 2. 2023