Jak "bojovat proti kapitalismu" až do zničení demokracie a planety

16. 11. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Američtí Demokraté si ve volbách v polovině funkčního období prezidenta Bidena vedli nad očekávání dobře, což je současně i dobrou zprávou pro americkou demokracii. Udrželi Senát, získali nové guvernéry, republikánská většina ve Sněmovně reprezentantů bude zřejmě hubená. - Podle některých se však stejně jedná o špatnou zprávu, protože Demokraty tentokrát volilo více bohatších voličů z předměstí, což prý "zhoršuje šanci na vybudování koalice dělnické třídy s levicovým programem". Tolik stručně k inzerovanému "volebnímu úspěchu progresivistů".

Tyto americké volby měly ve skutečnosti jedno hlavní téma: Zastavení návratu trumpismu a obhájení demokracie. Hlavní podtémata voleb pak byla dvě: Zákonné právo žen rozhodovat o potratech a odpuštění studentských půjček. Proto pro Demokraty hlasoval nepoměrný počet samostatně žijících žen a mladých lidí do 30 let.


Pokud jediným zdrojem vašeho politického vzdělání nebyla učebnice "Dějin mezinárodního dělnického hnutí" či nějaký její "moderní" ekvivalent v prázdninových britských dryáčnických marxácích, nemusíte mít s americkými midterms zásadní potíže. Pro udržení práva žen rozhodovat o potratech prostě hlasovali ti, jimž na tomto právu opravdu záleží. Jen čtenář červené knihovny se srpem a kladivem si ale myslí, že dělníci automaticky hlasují pro takové věci. Konzervativnost hodnotově zburžoaznělé západní dělnické třídy konstatovala Nová levice už na konci 60. let minulého století.

Část pracujících jistě tentokrát hlasovala "progresivně". Ale pologramotní bílí dělničtí rádobyalfasamci skrznaskz prosáklí resentimentem, mindrákem z nezávislých žen a obdivem k "chlapáckému" Trumpovi prostě pro takovouto agendu nehlasují. Žádná automatická podpora dělnictva pro progresivní politickou agendu neexistuje.

Podobně by bylo pověrou tvrdit, že "dělnická třída" jaksi samozřejmě podporuje a oceňuje Bidenův program odpuštění studentských půjček. Záleží případ od případu na vlastním postoji ke kariérním aspiracím: Pro některé dělníky jsou studenti usilující o kariérní vzestup něčím cizorodým a nevidí žádný důvod je jakkoliv podporovat. Za důležitější považují udělat něco pro "naše lidi" bez takových aspirací. Podle jejich názoru by lidé s minimální kvalifikací měli mít stejný přístup k atraktivním pozicím jako ti, kdo se obtěžovali vzdělat se.

Obskurantistický program trumpistů v minulém funkčním období zaměřený na obsazování veřejných funkcí dokonce i lidmi bez středoškolského vzdělání vycházel vstříc právě "spontánnímu lidovému" nepřátelství vůči skupině obyvatelstva, která usiluje o vyšší kvalifikaci. - Mimochodem, k této skupině aspirujících se v USA stále častěji počítají ženy, zatímco podíl mužů na ní setrvale klesá...

A konečně skupina nejistých "chlapáků" nasáklých resentimentem a mindráky si spíše než demokracie cení možnosti identifikovat se s barbarskými papaláši Trumpova typu - tedy projevuje jednoznačné autoritářské sklony.

Z uvedeného je zřejmé, že sen o nějaké univerzální podpoře dělnictva pro agendu udržení demokracie, práva žen rozhodovat o potratech a odpouštění školného byl prostě jen pouhý sen. Progresívní část pracujících tuto agendu podpořila, zatímco ta jejich část, která je zahořklá a pomstychtivá a obecně nesnáší každého, kdo se od ní jakkoliv liší kulturními preferencemi, kariérními aspiracemi nebo třeba barvou kůže, pro ni nikdy hlasovat nebude.

Jejím hlavním programem jsou totiž minimální kvalifikační nároky, levný benzín a "silný mužný vůdce" Trumpova typu nasáklý velikášstvím, agresivní xenofobií, nacionalismem a izolacionismem.

***

Karel Marx se zmýlil v mnoha věcech. Jednou z nich bylo jeho hegelovské chápání dějin jako "pedagogického procesu", díky němuž dospěl k představě, že postavení dělníků ve výrobě nakonec víceméně samo vygeneruje jejich žádoucí politické postoje. Marxova představa o spojení "základny" s "nadstavbou" pracovala s předpokladem, že z pozice ve výrobním procesu vyplynou zcela určité kulturní a politické preference. Nejen na současných USA však docela jasně vidíme, že to není pravda. Běžně nacházíme zpátečnické dělníky a progresívní boháče, stejně jako naopak.

Nelze úplně vyloučit, že v pravěku sociálně demokratického/labouristického hnutí, tj. před 1. světovou válkou, bývali dělníci opravdu častěji "progresívní" než dnes. Ale v českých zemích, kde byl již tehdy vynalezen zpátečnický "národní socialismus", z tohoto předpokladu nebudeme odvozovat kdovíco. Prostě platí, že kdekterá společenská vrstva na politickém vzestupu vykazuje spíše progresívní politické preference. A na sestupu zase naopak.

***

Když se marxistům v konzervativní dělnické třídě rozložil kýžený dějinný subjekt a s pádem komunismu se zdiskredidovaly i utlačitelské systémy nárokující si legitimitu na základě "alternativy ke kapitalismu", posledním antikapitalistickým argumentem zůstává ekologie.

Bohužel, minulé i současné "antikapitalistické" pokusy vykazují stejnou nebo ještě větší závislost na logice průmyslové společnosti likvidující životní prostředí, než samotný kapitalismus. Není proto ani v nejmenším jasné, jak bychom "zničením kapitalismu" zachránili planetu. V minulosti byl sovětský komunismus environmentálně dokonce ještě výrazně horší než západní kapitalismus. V současnosti fosilní ekonomiky Venezuely či Ruské federace (také Kreml totiž příležitostně využívá "antikapitalistického" narativu) poškozují přírodu výrazně více než západní ekonomiky zvyšující podíl energie z obnovitelných zdrojů. A komunistická Čína, která se snaží budovat image "zelené velmoci", neustále otevírá nové fosilní energetické zdroje, které více než vyvažují všechny uhlíkové úspory na demokratickém Západě.

Otázka tedy zní, čeho bychom vlastně dosáhli nějakým budováním "dělnické koalice", která už vlastně existuje - v podobě koalice konzervativních a xenofobních populistů vedené v USA Trumpem, v Maďarsku Orbánem a v ČR Babišem and his leftist melody boys. Jak by taková koalice mohla být "antikapitalistická" - a jak bychom "zničením kapitalismu" dosáhli jakéhokoliv zlepšení v oblasti ochrany klimatu a obecněji životního prostředí.

Tradiční "antikapitalismus" se vlastně chová tak trochu jako nedůvěryhodný obchodník. Namísto inzerovaného zboží, které už má dávno po záruce, zkazilo se a není k mání, do stejného obalu s nápisem "nekapitalistická společnost" narval náhradní obsah v podobě účelově přistřiženého ekologického aktivismu - a agresívní marketingovou kampaní ve stylu šéfmarketérů Mouffeové a Laclaua doufá tento nesolidní prodej dotáhnout do konce dřív, než si potenciální kupec všimne, že jde jen o další šmejdský prodej předražených patentních hrnců.

Protože obchodníci s antikapitalismem nenabízejí žádná skutečná řešení současných problémů, ale pouze účelová ideologická šidítka, je jen dobře, že se projektu charakterizovanému v úvodu článku ani dost málo nedaří.

1
Vytisknout
7745

Diskuse

Obsah vydání | 18. 11. 2022