Pár otázek pro odpůrce diplomacie s Putinovým Ruskem

16. 11. 2022 / Daniel Veselý

Jak odpůrci diplomacie s Putinovým Kremlem dospěli k názoru, že se Rusko nezastaví na Ukrajině – a že by nakonec mohlo dojít třeba i k „denacifikaci“ Česka? (Na Ukrajině ruská armáda po osmiměsíčním katastrofálním tažení čelí citelným územním ztrátám tváří v tvář ukrajinským obráncům, a to zhruba na pětině ukrajinského území zhusta obývané ruskojazyčným obyvatelstvem, tedy především před vypuknutím invaze.) Jestliže kremelská agrese něco dokázala, tak je to naprostá diskreditace na Západě dlouhá léta obávané ruské armády. Vždyť Rusko by v případě přímého konfliktu se Spojenými státy a NATO tahalo za mnohem kratší provaz, vezmeme-li v potaz výdaje na zbrojení a další přidružené faktory. Kreml už od roku 2008, kdy se na summitu NATO v Bukurešti otevřela otázka případného vstupu Ukrajiny a Gruzie do Severoatlantické aliance, vyjadřuje své obavy z expanze NATO. A to je ústřední konzistentní vzkaz adresovaný západnímu společenství, nehledě na blábolení a vlhké sny šílenců šaškujících v ruských médiích. Jakýkoliv pokus Kremlu o útok na Pobaltí nebo Polsko by mohl vést k terminální válce, v němž by hypotetická „denacifikace“ české kotliny nehrála vůbec žádnou roli.

Jak se odpůrci diplomacie s Vladimirem Putinem vyrovnávají s riziky a strukturálními problémy, jež konflikt na Ukrajině akceleroval? I když se odhady analytiků a dalších pozorovatelů možného vypuknutí jaderného střetu liší – a někdy naprosto zásadně – ze samotného faktu, že někteří z nich důrazně upozorňují na riziko použití taktických jaderných zbraní na Ukrajině, by nám měl běhat mráz po zádech. Po dlouhých letech, kdy jsme o atomové hrozbě neslýchali pomalu ani slovo, se o termonukleárním konfliktu opět běžně hovoří. Mají snad zastánci nekonečného vyzbrojování Ukrajiny v záloze nějaký plán poté, co nás zasílání čím dál tím sofistikovanějších zbraní, vojenské techniky a dalšího materiálu bezpečnostní povahy na Ukrajinu dostane do eskalační spirály, z níž dříve nebo později nebude úniku?

Korespondent listu New York Times David Sanger si v tomto ohledu všímá pozoruhodného paradoxu: "Spojené státy a jejich spojenci v NATO jsou sice odhodláni pomoci Ukrajině vyhnat Rusko z jejího území, ale čím úspěšnější budou Ukrajinci, tím větší je riziko, že Rusko poruší nepsané tabu o použití jaderných zbraní."  Jinými slovy, čím více zbraní dodáme Ukrajincům – a čím sveřepěji budeme odmítat diplomacii – tím bude riziko jaderné války vyšší. Pamatujme si: případný nukleární konflikt by mohl spíše vzniknout z tragického nedorozumění, v důsledku selhání lidského faktoru nebo technologického lapsu, jak se opakovaně málem stalo v průběhu první studené války. Moskva by také v případě ohrožení politické svébytnosti mohla sáhnout nejdříve ke konvenčním silám, aby ukrajinská města a civilní infrastrukturu proměnila v hromadu sutin. Rusové přitom údery na kritickou ukrajinskou infrastrukturu zintenzivňují, a to v závislosti na úspěších ukrajinské protiofenzivy či ukrajinských útoků na ruské cíle, jak opět vidíme tento týden. A to už jsme opět u eskalační spirály vedoucí až k terminální válce.

Jak se nekompromisní zastánci vojenské porážky Ruska na Ukrajině potýkají s faktem, že válka na Ukrajině včetně západních sankcí výrazně akceleruje míru akutního hladovění ve světě? Miliony Somálců, Súdánců či Jemenců na pokraji smrti hladem jsou „vedlejšími“ a neviditelnými ztrátami války na Ukrajině. Co tito lidé říkají na zvyšování cen energií (hlavně v Evropě) a pohonných hmot a na vysokou inflaci v důsledku ukrajinského konfliktu?

Válka na Ukrajině samozřejmě urychluje klimatickou krizi, a to jak prostřednictvím vysokých emisí uhlíku způsobených probíhajícími boji, tak diverzifikací finančních zdrojů, zejména do vojenského průmyslu. Ukrajinský konflikt podkopává mezinárodní spolupráci na výzkumu klimatického kolapsu, a dokonce ohrožuje splnění klimatických cílů. Obecně globální komunitu – zejména Západ, Čínu a Rusko – odklání od společného postupu nutného pro koordinované řešení klimatické krize. Tyto velmoci nyní masivně zbrojí a modernizují své smrtící arzenály v době, kdy je na klimatické scéně pět minut po dvanácté…

Všechny tyto skutečnosti musejí mít přívrženci konečného vítězství Ukrajiny na paměti, neboť je sami volky nevolky podporují, a musejí si proto svá stanoviska obhájit. A nevěřme samolibým bludům, že Putin sklapne podpatky a sám od sebe se z Ukrajiny stáhne. K tomu neexistují vůbec žádné indicie, navíc by provedl sebevražedný krok; je proto zapotřebí, aby se otevřely komunikační kanály mezi Moskvou a Washingtonem – k čemuž nyní už opatrně dochází – a alespoň se minimalizovala destrukce a utrpení ukrajinských civilistů a obránců, jakož i globální rizika a negativní jevy, jež válku doprovázejí.