Proč západní experti Ukrajinu tak špatně odhadli

18. 11. 2022

Západní přehánění regionálních rozdílů na Ukrajině bylo ve skutečnosti lehčí verzí tvrdších ruských názorů na umělost Ukrajiny. Ukrajina byla de facto považována za jakýsi přívěsek Ruska a Rusy a Ukrajince nebylo možné oddělit. Zejména západní historici považovali Krym za vždy ruské území, což mohlo nastat jen díky ignorování jeho historie před dobytím carskou říší v roce 1783. Uplatnění toho, jak západní historici Ruska pohlížejí na Krym, je analogií přístupu, který by počátek americké, kanadské a australské historie ztotožnil se založením Jamestownu či Quebecu a s příchodem kapitána Cooka.

Ukrajina nebyla vnímána jako plně fungující skutečná země; měla být křehká a snadno se rozlomit vnitřním rozdělením jazyků, historií a identit. Lucevyč napsal: "Tím, že se odborníci zaměřují na vojenskou techniku, často postrádají `software` války: kvalitu vedení, morálku a motivaci, rozhodování a vládnutí a angažovanost společnosti." Lucevyč pokračoval: "Válka je výrazem politické kultury na bojišti. A mezi ukrajinskou a ruskou kulturou jsou velké rozdíly. Mnozí na Západě si mylně mysleli, že Ukrajina je stejná jako Rusko, ale slabší, zkorumpovanější a chaotičtější. Ve skutečnosti, i když Ukrajina není v žádném případě dokonalá, je ve srovnání s autokratickým a rigidním ruským státem agilnější a decentralizovanější."

Západní experti si spletli ve věci hodnocení ruské armády a ukrajinské odolnosti kvůli tomu, jak jsou na univerzitách a v think-tancích strukturována postkomunistická studia. Západní experti nadále věří, že jsou experty jak na Rusko, tak na zbytek SSSR. V žádné jiné oblasti světa tomu tak není. Odborník na Argentinu například není odborníkem na Latinskou Ameriku a odborník na Japonsko není odborníkem na východní Asii. Odborníci na Rusko se domnívají, že mají také odborné znalosti o Ukrajině a dalších neruských republikách bývalého SSSR. To platí zejména od roku 2014, kdy se počet ukrajinských expertů mnohonásobně rozšířil.

Ruští experti a učenci mají proto tendenci dívat se na Ukrajinu očima Moskvy. Západní média a společnosti měly téměř vždy ústředí v Moskvě – stejně jako v SSSR – a jejich novináři a zaměstnanci cestovali na Ukrajinu jen zřídka. Lucevyč píše, že to vedlo k následujícímu: "Ukrajina byla v nejlepším případě považována za ruskou; ale možná ještě hůř. Bylo považováno za nestabilní, náchylnou k povstáním a vydanou na milost a nemilost svým oligarchům – zkorumpovanější, rozdělenější, utrápenější než monstrum vedle. A protože byla považována za slabý stát, předpokládalo se, že Ukrajina je odsouzena ke zhroucení tváří v tvář ruské invazi." Západní experti na Rusko se vždy zdráhali používat zdroje informací z Ukrajiny a ukrajinských průzkumů veřejného mínění, což jsem v mé knize z roku 2020 s názvem Krize ruských studií? popsal jako akademický orientalismus.

Západní experti zveličovali ruskou vojenskou sílu, bagatelizovali ukrajinskou vojenskou sílu, ignorovali korupci v ruské armádě, věřili pohádkám o reformách ruské armády, zveličovali regionální rozdělení a podceňovali národní soudržnost na Ukrajině. Vojenské reformy západního střihu na Ukrajině od roku 2014 byly ignorovány. Mezitím nebyly brány v úvahu změny identity od roku 2014, faktory stojící za neúspěchem Putinova projektu Novorusko v roce 2014 a loajalita rusky mluvících ukrajinských občanů.

Tento článek zahájil diskuzi o tom, proč a jak západní odborníci zveličovali efektivitu ruské armády a bagatelizovali soudržnost ukrajinského státu a jeho armády. Probíhající válka vrhla světlo na to, jak se mýlili ve výsledku ruské invaze a v tom, jak by Ukrajina reagovala.

Podrobnosti v angličtině: ZDE