Hrozba války? Nový, asertivnější Putin postupuje vpřed

21. 2. 2022

čas čtení 4 minuty

Ruský prezident Vladimir Putin se za 22 let na výsluní moci změnil z člověka, na kterého washingtonští lídři zapomněli, v nejsledovanějšího muže na světě, který využívá obnovenou ruskou vojenskou sílu k tomu, aby donutil celý svět počítat s jeho zájmy poté, co si léta stěžoval, že je ignorován.

Putinova rostoucí touha po riziku přichází v době, kdy USA, které se zmítají v politické dysfunkci a které byly poníženy válkami v Iráku a Afghánistánu, zaznamenávají úpadek své relativní globální moci. Zatímco vláda Washingtonu slábne, Putin reformoval ruskou armádu ve schopnou sílu, vymýtil politickou opozici doma, rozšířil kontrolu nad domácím internetem a médii, změnil ruskou ústavu, aby si udržel moc, a zpevnil finance Moskvy proti vnějšímu tlaku. S trvalou silou zakotveného autokrata si postupně vybudoval základnu pro podstupování větších rizik v zahraničí a sebedůvěru, aby mohl stále důrazněji čelit Washingtonu, píší ve Washington Post Paul Sonne a Robyn Dixon.

Nelíbilo se mu, jak se Spojené státy nekontrolovaně roztahují ve světě. V "barevných revolucích", které vynesly k moci prozápadně orientované vlády v Gruzii, na Ukrajině a v Kyrgyzstánu, viděl Putin bezostyšný zásah USA do své sféry vlivu. V rozšíření NATO v roce 2004 do Pobaltí a dalších čtyř východoevropských států viděl, jak Washington využívá oslabené ruské armády. V amerických invazích do Afghánistánu a Iráku viděl bezuzdnou aroganci bezohledného národa opojeného nespornou mocí.

Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007, od níž tento měsíc uplynulo 15 let, vyčetl Washingtonu, že Spojené státy překročily své hranice "ve všech ohledech" a projevily "téměř neomezené nadměrné použití síly".

V tomto projevu vyčetl NATO, že umisťuje "své frontové jednotky na ruské hranice", napadl americké plány na instalaci protiraketové obrany v Evropě a vyzval k vytvoření nové "architektury globální bezpečnosti", která by vyvážila svět ovládaný Spojenými státy, což jsou stejné požadavky, které vznáší v posledních týdnech.

Když proevropské povstání na Ukrajině v roce 2014 smetlo vládu nakloněnou Kremlu, Putin se postavil proti tomu, co považoval za pokus USA poštvat proti němu "bratrský" národ.

Anexe Krymu mu doma přinesla iredentistický nárůst popularity a v následném triumfálním projevu Putin varoval, že Spojené státy překročily červenou linii Ruska na Ukrajině, což ho donutilo "tvrdě zakročit".

Později téhož roku se přiznal, že by si někdy přál, aby ruský medvěd mohl v klidu sedět, jíst bobule a med, ale řekl, že Západ nikdy nenechá medvěda na pokoji, dokud nebude zkrocen.

Brian D. Taylor, profesor působící na Syrakuské univerzitě, který se Putinem zabývá, uvedl, že ruský lídr přemýšlí o Rusku jako o obléhané pevnosti.

"Pokud něco dělá v souvislosti s Ukrajinou, není to proto, že by byl agresorem, ale proto, že byl zahnán do kouta, aby se vrhl na ochranu ruských zájmů," řekl Taylor. "Protože pokud to neudělá on, nikdo jiný to neudělá."

Navzdory zdánlivému triumfu se v separatistické válce, kterou Rusko rozdmýchalo v Doněcku a Luhansku, Kremlu nepodařilo dosáhnout jeho cílů. Rusko prosazovalo, aby konflikt skončil vytvořením autonomní oblasti loajální Moskvě. Místo toho válka vřela bez výsledku a mírová dohoda, která by tyto regiony znovu začlenila do Ukrajiny, nebyla realizována.

Ukrajina zároveň pokračovala ve svém směřování na západ. Vojenské jednotky NATO rozšířily spolupráci s ukrajinskými silami a pořádaly cvičení v blízkosti Ruska. Jak se válka na východě vlekla, podpora vstupu do NATO na Ukrajině prudce vzrostla. Dokonce ani opovržení prezidenta Donalda Trumpa Ukrajinou i NATO - a skandál s impeachmentem, který se soustředil na požadavky, jež vznesl vůči Kyjevu - nedokázaly rostoucí partnerství zhatit.

Putin začal vnímat Ukrajinu, jednoho z největších příjemců americké vojenské pomoci, jako "západní letadlovou loď zaparkovanou naproti ... jižnímu Rusku", napsali Andrew S. Weiss a Eugene Rumer, analytikové z Carnegie Endowment for International Peace.

Pandemie zanechala Putina izolovaného a obklopeného skupinou zastánců tvrdé linie, kteří stejně jako on nechápou skutečný nárůst prozápadních nálad na Ukrajině, uvedla politická analytička Tatiana Stanovaya z R. Politik. V Putinových očích jsou podle ní Ukrajinci jako "rukojmí" cizích zájmů trpící stockholmským syndromem, kteří si neuvědomují, že jejich skutečné zájmy leží na straně Ruska.

 

Celý článek v angličtině ZDE

3
Vytisknout
7421

Diskuse

Obsah vydání | 23. 2. 2022