V padesátých letech měla britská televize od 18 do 19 hodin pauzu ve vysílání - aby rodiče uložili malé děti do postele!

17. 2. 2022

čas čtení 5 minut
 

Každý večer v 18 hodin obrazovka zhasla: pozoruhodný příběh o pauze v televizním vysílání

V padesátých letech musely televizní přijímače v Británii přestat vysílat, aby rodiče mohli uložit děti ke spánku. Jak se to vůbec mohlo zdát jako dobrý nápad? Bylo to zrušeno tuto středu před 65 lety
 

V roce 1953, když bylo Normě Youngové sedm let, si zakoupila její rodina jako první v glasgowském činžáku televizi. Byla to velká událost - Youngovi si museli vybrat mezi autem a televizí. Rozhodli se pro 14palcový televizor Ekco, který byl stejně dlouhý jako široký - a Normě se otevřel svět. Ale každý večer v 18 hodin obrazovka zhasla a Normino dívání se na televizi skončilo.

Nebylo to tím, že by jí rodiče regulovali čas strávený u televize - byl to stát. Přerušení vysílání každý večer mezi 18. a 19. hodinou bylo zrušeno před 65 lety vládním opatřením, kterému se hovorově říkalo "příměří pro batolata".

 

Většina Britů mladších sedmdesáti let o tomto zvláštním jevu pravděpodobně nikdy neslyšela, ale ti, kteří byli Norminými vrstevníky, si ho jistě pamatují. Tento paternalistický přístup k vysílání byl v té době považován za sociálně odpovědný, neboť se předpokládalo, že hodina bez televize umožní rodičům, jak napsal časopis Time, "vyždímat své ratolesti a uložit je do postele".

Bylo to také proto, aby děti náhodou nezabloudily do nebezpečného světa televize pro dospělé, kde by jejich křehká mysl mohla být zkažena nevyslovitelným hnusem.

Moderním rodičům, kteří se snaží bojovat s neomezeným přístupem svých dětí k sociálním médiím v jedenáct hodin večer, kdy čumí do počítače či do mobilu, přestože jdou druhý den do školy, může myšlenka příměří pro batolata připadat jako zvláštní. Ale na začátku 50. let minulého století se to prostě bralo jako součást života.

"Opravdu jsme o tom nepřemýšleli," říká Norma. "Prostě se to tak dělalo. Televize přestala vysílat v šest hodin a to byl signál, abych se vykoupala a převlékla do pyžama."

Ale v polovině 50. let bylo navzdory převládajícímu konzervatismu doby příměří batolat ohroženo díky rostoucí popularitě televize jako média. V roce 1950 mělo ve Velké Británii televizi pouze 350 000 domácností. Do roku 1960 se tento počet zvýšil na téměř tři čtvrtiny domácností. Když se hodinová přestávka týkala jen hrstky obyvatel, zdála se být nepodstatná, ale když přerušila zábavu desítkám milionů lidí, stal se z ní problém.

Druhá fronta, která se otevřela proti batolecímu příměří, přišla se vznikem komerční televize ITV v roce 1955.  Veřejnoprávní  BBC byla vždy spíše nakloněna hodinové přestávce. Méně vysílacích hodin financovaných z koncesionářských poplatků znamenalo nižší náklady. Ale ITV byla financována z příjmů z reklamy. Tím, že se každý den v 18 hodin musela na hodinu vypnout, přišla o přístup k lukrativnímu diváckému publiku. A tak začal regulační úřad pro komerční televizi (ITA) lobbovat za zrušení příměří.

BBC proti návrhu zrušit hodinovou vysílací pauzu bojovala - a dokonce nechtěla ani navrhovaný kompromis v podobě třicetiminutové přestávky. Proti tomu se však zvedla vlna odporu, kterou charakterizoval redakční článek v deníku Daily Mirror, v němž se psalo:  "Pokud rodiče nedokážou odtrhnout své děti od televizní obrazovky, je něco špatně s rodiči, ne s televizním programem."

31. října 1956 bylo zrušení příměří pro batolata schváleno. Ani tehdy se BBC a ITA nedokázaly dohodnout na datu jeho ukončení, bylo rozhodnuto, že pauza skončí v sobotu 16. února 1957.

První pořad, který BBC v tomto čase vysílala, se jmenoval Six-Five Special, zábavný pořad se silným příklonem k rock'n'rollu. Ve všední dny bylo volné místo zaplněno zpravodajským a publicistickým pořadem Tonight.

O mnoho let později se k tomu vyjádřil slavný tehdejší televizní novinář Alan Whicker: "BBC byla stále zakořeněna ve  státní správě a na příkaz státu každý večer mezi šestou a sedmou hodinou večerní vypínala vysílání pro případ, že by diváci měli problém dostat své děti do postele. Dovedete si to představit? Tehdy jsme psali gramatiku televize, takže to kuriózní hodinové příměří pro batolata  dlouho nepřežilo."  Brzy se s diváky začalo jednat jako s dospělými.

Pozoruhodné je, že struktura národa zůstala nedotčena navzdory tomu, že televize nyní vysílala večer i mezi 18. a 19. hodinou. Očekávaná reakce rodičů, kteří nemohli dostat své malé děti s hranatýma očima do postele, se nikdy nedostavila. BBC obdržela na toto téma celkem šest stížností.

Rodina Normy Youngové mezi stěžovateli nebyla. Zatímco ona přiznává, že "se rodičům moc nelíbilo, že se díváme na televizi".  Když začaly večer  pořady pro dospělé, Norma byla poslána do postele, aby si četla - ačkoli jí bylo občas dovoleno zůstat vzhůru déle a sledovat pořady o přírodě, které uváděl sympatický mladý muž jménem Attenborough, a které se vysílají i po 65 letech, přičemž příměří batolat je dnes už jen podivnou poznámkou pod čarou v televizní historii.


Podrobnosti v angličtině ZDE

 

2
Vytisknout
5846

Diskuse

Obsah vydání | 22. 2. 2022