Gaza po brutálním izraelském bombardování civilistů

22. 5. 2021

čas čtení 5 minut


Reportér Channel 4 News Matt Frei v pátek večer živě z Gazy: Nejsem si jist, jestli slyšíte výzvy k modlitbě, které jsou teď slyšet po celém městě Gaza, ta zeď tmy za mnou s několika málo probleskujícími světly, a nad mým pravým ramenem je pruh světla, nevím, jestli to vidíte, to je izraelské město Aškelon, které bylo silně postiženo raketami, které odsud odpaloval Hamas. Samozřejmě, počet obětí na té druhé straně byl minimální ve srovnání s počtem obětí na této straně. 250 mrtvých, mnoho z nich ženy a děti.



Dovolte mi, abych vám pověděl o absolutně zvláštní charakteristice tohoto místa, o pásmu Gaza, o domovu pro dva miliony lidí. Bylo nám sem dovoleno dnes vejít, také další skupince novinářů. Je to místo, které ani není teritoriem, ani to není země, je to  pro lidi, kteří tady žijí, vysoce bezpečnostně zabezpečené vězení, žili tady v obklíčení, i v ekonomickém obklíčení dávno předtím, než došlo k posledním bojům. Víte, je to hodně ubohé místo. Všude jsou krátery od izraelského bombardování. A vládne tady opravdový duch vzdoru, ale také jásání, že Hamas, lidé, kteří to tu řídí, dal Izraeli dosud nejkrvavější ránu do nosu za všechny dosavadní násilné konflikty. Izraelci říkají, že oni se snaží omezit hrozbu, která odsud pochází, jejich civilisté jsou terčem útoků, 13 jich zahynulo v důsledku bombardování. Avšak je to opravdová nerovnováha. Obyvatelé v pásmu Gaza jsou někde úplně jinde. Tohle je paralelní vesmír.

Je to jako scéna z pekla, tak působí zdejší život. A dneska jsem to tu zažil:

 
(videoreportáž, video viz výše)

Byla to úleva po 11 dnech bombardování, anebo to byla euforie z vítězství, že Hamas ukázal, že se dokáže postavit Izraeli svými raketami? Ať už se mezi troskami mísily jakékoliv emoce, lidé v Gaze vyšli ven, aby si volně oddechli a začali oslavovat. Přinejmenším dostali oddech od děsivé hrozby z oblohy.

"Tohle je osvobození! Vyhráli jsme nad židy! Rozbili jsme jejich pýchu. Doufám, že Bůh hnutí odporu ochrání."

Izrael tvrdí, že ochromil schopnost Hamasu vést válku tím, že zničil jeho tunely, jeho odpalovače raket a především jeho vedení. Mnoho jeho členů bylo usmrceno, i když se nedovíme, kolik z nich. Zdejší zkáza je jak velmi selektivní, tak absolutně totální. Tohle je Wachta neboli Ulice jednoty. Je to jedna z lepších adres v Gaze, kde je celá řada obytných domů. Jako tenhle, který byl domovem rodině Kolakových:


Tohle byl obytný dům, vidíte tady stopy po rodinném životě: Domácí úkoly, pokrývky, pračka, prádelník. Tady bylo usmrceno 22 členů jediné rodiny. Šest z nich byly děti. Izrael tvrdí, že se zaměřuje jen na strategické cíle. Je těžké vidět, co bylo na tomhle domě strategického.

Mohammedu Kolakovi je 58 let. Jako jediný přežil bombový útok, který usmrtil celou jeho rodinu. Vzal mě k seznamu mrtvých, včetně těch šesti dětí.


O padesát metrů dál v ulici dům rodiny al Orfových. Tady zemřelo šest lidí, včetně lékaře, který pracoval v nemocnici al Shifa. Izraelci tvrdí, že se snažili vyhýbat civilním obětem. Avšak když pohlédneme na tyto obytné domy, proměněné ve vrstvy hrobů, musíte si položit otázku, jak usilovně se Izraelci snažili vyhýbat civilním obětem.

Ulice v Gaze jsou plny kráterů po bombách. Jako je tenhle:


Nikdo z těch lidí, s nimiž jsme zde hovořili, neví, proč Izraelci bombardovali zrovna toto místo.  Že by tady byl strategický tunel? Tady žádný není. Že bombardovali vodovodní síť? Že by chtěli zničit infrastrukturu? No vodovodní trubka tady je, kanalizační. Takže jaký to mělo smysl? No, stalo se to atrakcí, všichni se sem na to chodí dívat. Samozřejmě si dovedete představit, co tento kráter uprostřed pouliční křižovatky udělal s dopravou kolem něho.

Davy a chaotická zdejší doprava jsou projevem odporu. Touha po normálnosti, anebo po tom, co se tady za normální stav považuje, aby se prosadila navzdory všemu.

Pro dva miliony lidí v Gaze, jejichž ministát byl proměněn ve vězeňský tábor, i moře je zdí. Izrael hlídkuje všude ve vzdálenosti několik stovek metrů. Avšak během tohoto odpoledne v den příměří, výlet na pláž byl jako výrazem odporu.

* * *

Reportér po reportáži: Hlavním otázkou samozřejmě je, co se stane teď. Bude možné toto příměří proměnit v něco politického? Mohlo by dojít k vyjednávání o nějakém narovnání? Lidi už mají dost neustálých řečí o dvojstátním řešení a o mírovém procesu, když proces není a není ani mír. Bude tohle příležitost začít s tím vším znovu? A nebo je to jen jako poločas ve fotbalovém zápase, další pauza v bojích před další etapou konfliktu, který bude ještě krvavější než ten poslední. Bylo by zapotřebí množství zahraničního angažmá, včetně angažmá USA a Evropské unie, začít úplně znovu. Protože v této chvíli je to dialog hluchých.

2
Vytisknout
3887

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2021