Bezprecedentní akt státního terorismu versus právo na obranu

25. 5. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Lukašenkův režim přinutil letoun společnosti Ryanair na trase z Atén do Vilniusu přistát v Minsku, aby mohl zatknout novináře a Lukašenkova kritika Ramana Prataševiče. Tomu nyní hrozí dlouholetý žalář. Vlády evropských zemí vzplály spravedlivým hněvem na adresu Lukašenkovy vlády, přičemž padají tak silné výrazy jako „bezprecedentní akt státního terorismu“ nebo „teroristický útok na země EU“. Ano, Minsk podle všeho provedl státem posvěcený únos civilního letu, aby si mohl vyrovnat účty s jedním disidentem. Je to samozřejmě odsouzeníhodné. Nicméně bouřlivé reakce západního společenství v tomto případě a sveřepé mlčení, či naopak vřelý souhlas v daleko závažnějších kauzách opět názorně ilustrují, že pokrytectví a dvojí metr je jeho oblíbenou metodou při hodnocení různých geopolitických jevů. 

Když před osmi lety došlo k podobnému incidentu, na němž se však na rozdíl od nepřátelského Lukašenkova režimu podílelo několik evropských zemí, žádné silácké odsudky jsme ze strany předních evropských představitelů neslyšeli. „Státního terorismu“ se totiž výhradně dopouštějí naši oficiální nepřátelé, neb nám je dovoleno prakticky cokoliv.

V roce 2013 došlo k nucenému přistání vládního speciálu, na jehož palubě se nacházel tehdejší bolívijský prezident Evo Morales. Morales měl tehdy namířeno z Moskvy do Bolívie, nicméně jeho letoun byl donucen přistát v Rakousku poté, co mu Francie, Španělsko, Portugalsko a Itálie uzavřely svůj vzdušný prostor. Za tímto bezprecedentním aktem „leteckého pirátství“ stálo podezření, že se na palubě Moralesova speciálu ukrývá Edward Snowden, který zveřejnil podrobnosti o globálním šmírovacím programu americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). Rakouské úřady navzdory ostrému Moralesovu nesouhlasu nechaly bolívijský letoun prohledat. Evropské země pravděpodobně vyslyšely apel americké vlády, jež se ústy její staronové mluvčí Jen Psaki nechala slyšet, že Spojené státy byly ve styku s řadou zemí po celém světě, které měly šanci Snowdena zadržet, a to i nuceným přistáním letadla, na jehož palubě by se americký whistleblower nacházel. Edward Snowden před lety nalezl azyl v Rusku, protože mu v USA hrozí desítky let za mřížemi kvůli zveřejnění utajovaných materiálů.

Před osmi lety však šlo o podnět vzešlý ze strany „vůdce svobodného světa“, takže se nic tak strašného nestalo; nikdo neprotestoval ani nepsal pohoršené komentáře, přestože jde o tentýž princip, k jakému se nyní uchýlil běloruský autokrat. Navíc nucené přistání prezidentského speciálu z politických důvodů nemá v dějinách světové diplomacie obdoby.

Naši vrcholní političtí představitelé nelenili a Lukašenkův pirátský exces ostře odsoudili. Ministr zahraničí Jakub Kulhánek, který minulý týden v Tel Avivu podpořil izraelské vyvražďování celých rodin (právo Izraele na obranu), na svém twitterovém účtu napsal: „Je neakceptovatelné, že běloruský režim zneužil mezinárodní letecké právo k pronásledování svých oponentů. Důrazně vyzýváme k vyšetření případu a k okamžitému propuštění Romana Protaseviče a všech pasažérů letu #Ryanair do Vilniusu."

Bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček si minulý týden na Twitteru povzdechl, že Izrael musí čelit hamásovským raketám, aniž by jediným slůvkem zmínil děsivou destrukci Gazy izraelským letectvem a tanky. Zato nucené přistání Ryanairu s běloruským disidentem na palubě je podle bývalého šéfa české diplomacie „naprosto za hranou všeho“.

Tuzemští a evropští politikové halasně odsuzují zločinný akt nepřátelského státu, na nějž ale nemají žádné páky. Chování běloruského režimu může usměrnit pouze Kreml. Takže jejich twitterové pobouření je pouhým mlácením prázdné slámy; nic to nestojí a ještě se mohou tvářit jako zastánci morálních principů a právních norem. Kdežto mnohem závažnější zločiny, jimž jsme byli minulý týden svědky v Gaze, jsou v jejich očích morálně ospravedlnitelné. Izrael je přitom náš spojenec, takže česká diplomacie v rámci Evropské unie disponuje nástroji, jak dát Tel Avivu najevo, že jeho represálie už nelze nadále tolerovat. Kupříkladu v irském parlamentu se tamní zákonodárci chystají hlasovat o vyhoštění izraelského ambasadora. Je taktéž třeba zdůraznit, že vůči našim spojencům bychom měli uplatňovat přísnější metr. Děje se však pravý opak. Nikdo se pak nemůže divit, že spousta lidí je politikou – a vrcholovou zvlášť – naprosto znechucená.

 

-1
Vytisknout
4947

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2021