30 let budování kastovního školství

14. 11. 2019 / Lukáš Kraus

čas čtení 2 minuty
Boj proti inkluzi, který vede i pan mistr premiér ČR Andrej Babiš, má kořeny v té nejnižší formě predátorského kapitalismu, té nejnižší formě rozkladu morálních společenských hodnot materialistické konzumní společnosti. Tyhle různé argumenty, že ten či onen vozíčkář, ten či onen lehce mentálně postižený bude státní rozpočet něco stát na asistenci, že bude zdržovat děti "slušných Čechů" a že se tak sníží "konkurenceschopnost" dětí na základní škole, jsou takovou snůškou špinavosti, že už jen tahle jedna věc a člověk musí takovou vládou opovrhovat. Štítit se jí.

Zajímavé především je, že země, které mají inkluzi i u dětí s velkým postižením ze zákona, jsou ve srovnávacích PISA testech dalece před ČR, která už se léta v žebříčku školských soustav propadá právě z důvodu kastování dětí, rozřazování a elitářství. Jako by nebylo hodnotou pro společnost a naše děti už to, že se už odmala naučí toleranci a kooperaci i s postiženými. Tyhle eugenické a sociálně darwinistické výkřiky různých ultrakonzervativních populistů jsou ostudou české národní otázky.

Ve Finsku studuje mimo běžné základní školy pod 2 % žáků, v ČR 6,7 %. Přesto se ukazuje, že postižení finský model opravdu nerozkládají a děti zjevně nezdržují. 95 % dětí se speciálními potřebami (postižení atd.) je integrováno do běžné finské základní školy. Jen 0,8 % dětí chodí do speciálních škol. V ČR nedokončí běžnou základní školu 6,7 % dětí z kohorty. Finsko je na osmém místě v globálním srovnání školských soustav (PISA). ČR na třicátém. S Estonskem nejlepší v Evropě. Kdo tu koho zdržuje, mistře Václave Klausi mladší? Mistře Babiši? Svádět své propady v globálním indexu na postižené, na vozíčkáře, to velmi připomíná rétroriku třicátých a čtyřicátých let.


0
Vytisknout
10603

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2019