Palčivé problémy českého školství, za které se nestávkuje

Za co bych šel do stávky...

7. 11. 2019

Za reformu pedagogických fakult. Za podporu ředitelů škol. Za podporu práce třídních učitelů. Za podporu práce učitelů v týmech a rozvoj lídrů těchto týmů. Za smysluplné navýšení platů. Pedagog Lukáš Šlehofer vyjmenovává v souvislosti se středeční stávkou školských odborářů řadu pádných důvodů, které by měly vést nejen učitele, ale českou společnost k demonstraci tlaku na podstatné zvýšení zájmu politiků o vzdělávání...

Za reformu pedagogických fakult

Dovedete si představit lékaře, který jde během studia pouze na 10 – 40 hodin do nemocnice, učí se celou dobu o tom, jak funguje lidské tělo a nemoci, ale prakticky nepřijde s nemocným do styku a výuku vedou lidé, kteří nemocné téměř nikdy neviděli. Přijde vám to směšné. Jenže tak přesně probíhá výuka učitelů. Vedou ji často lidé, kteří znají děti v lepším případě z výzkumů, v reálné výuce před žáky nikdy nebyli (nebo už je to hodně dávno), moderní výukové metody je nezajímají a vlastně je v některých případech nezajímají ani jejich vlastní studenti, protože oni jsou vědci, chtějí zkoumat svoje brouky, Přemyslovce … a psát o tom články. Stávkoval bych za změnu, kdy didaktika, psychologie, pedagogika a především reflektovaná učitelská praxe ve školách budou díky státnímu zásahu tvořit minimálně ½ studijního programu. Pokud bude součástí výuky i rozvoj měkkých dovedností učitele, bude to ještě lepší.

Za podporu ředitelů škol

Řídíte organizaci s 50 zaměstnanci, 20 – 30 milionovým rozpočtem a věnujete se poměrně odborně náročné činnosti. Jste současně personalistou, projektovým manažerem, stavebním inženýrem, státním úředníkem, vlastní sekretářkou, právníkem samoukem, ekonomickým ředitelem, a aby se vám nezkrátily žíly, jdete jednou týdně na 5 – 7 hodin k výrobní lince. Hloupost, přesně tak ale vypadá práce ředitele. Mám k těmto lidem hlubokou úctu. Míra odpovědnosti a úkolů, která se na ně valí je enormní. V normální firmě by jejich úkoly vykonávali 3 – 4 lidé. Množství papírů, výkazů, zápisů do různých registrů, které po nich vyžaduje ministerstvo, kraj, zřizovatel, ČSÚ, ČŠI …, často naprosto zbytečných, je zoufale mnoho. Nedivme se, že pak nemají reálně čas na to, co se děje ve škole. Ředitel by se měl věnovat primárně učitelům, studentům, měl by se věnovat řízení pedagogického procesu. Pokud stát papíry potřebuje, ať ředitelům dá peníze na člověka, který je za ně bude vyplňovat. Ať ředitele maximálně podporuje. Ať změní způsob výběru ředitelů a ve výběrových komisích sedí lidé, kteří vzdělávání rozumějí.

Za podporu práce třídních učitelů

Děti spolu přestávají komunikovat mimo sociální sítě. Potýkáme se s problémem šikany. Děti trpí celou řadou potíží v oblasti komunikace, učení … Chybí nám systematická podpora rozvoje silných stránek. Od školy se očekává, že to všechno vyřeší, ale kde na to má vzít sílu. Možnou cestou by bylo, kdyby tuto agendu převzali třídní učitelé, kteří by místo řešení omluvenek a výkazů, mohli více pracovat s dětmi jako osobnostmi a třídami jako kolektivy. Co tedy více podpořit třídní učitele – vzděláváním, supervizemi, menším úvazkem namířeným do přímé výuky, finančně. Ať se věnují rozvoji dětí, komunikaci s nimi, komunikaci s rodiči, práci s třídními kolektivy.

Za podporu práce učitelů v týmech a rozvoj lídrů těchto týmů

Učitelům chybí často podpora, ocenění, mentorské vedení. Obzvlášť u nastupujících učitelů je to nesmírně důležité. U stávajících by možná pomohlo, kdyby mohli více sdílet zkušenosti, více se inspirovat od ostatních, učit se nové výukové metody pod vedením zkušenějších kolegů. Tohle všechno nemůže zajistit ředitel školy. Nemá na to čas. Domnívám se, že školám by pomohlo, pokud by v nich mohli fungovat menší učitelské týmy vedené - nazvěme jej, jak je libo, metodikem, senior teacherem, předsedou předmětové komise … vedené zkrátka vyzrálým učitelem, který umí učit, umí dobře pracovat se studenty a dovede být inspirativním lídrem pro své kolegy. Takoví lidé potřebují vzdělání, supervizi, čas na práci s dalšími učiteli (tedy menší část úvazku věnovanou výuce), více peněz.

Za smysluplné navýšení platů

V současné době čtu na internetu, jak mají učitelé tři měsíce prázdnin a dělají 6 hodin denně. Upřímně, pracoval jsem jako státní úředník, pracoval jsem v soukromé firmě, nyní pracuji ve škole. Nikde jako ve škole jsem nepracoval s takovým nasazením, s takovou únavou, s takovým psychickým vyčerpáním. Normální učitel na střední škole má vyučovat 21 hodin. Pokud si chci dobře připravit hodinu, trvá mi její příprava 2 - 3 hodiny, nemám-li tam jen cosi vyprávět. Dále je nutné komunikovat se studenty, rodiči, ostatními kolegy, připravovat koncepci, poskytovat zpětnou vazbu … Reálně tak pracuji kolem 50 hodin týdně. Chápu, že jsou mezi učiteli tací, kteří učí podle příprav ze zažloutlých sešitů ještě z 90. v horším případě 80. let. Takoví učitelé si jistě navýšení platů nezaslouží, ale upřímně chceme je ve školách? Máme pro ně nastavovat platové podmínky? Nemáme náhodnou chtít, aby ve školách učili motivovaní, vzdělaní lidé, kteří chápou, že se vyvíjejí jejich obory i didaktika. Kteří tedy ví, že musejí výuku neustále upravovat, protože svět kolem nás se neustále mění. Nechceme ve školách takové, kteří umějí alespoň jeden cizí jazyk a umějí využívat moderní informační zdroje. Právě takové ale za současných podmínek, nejsou-li nadšenci, do škol spíše nenalákáme, prostě proto, že chtějí někde bydlet a chtějí mít rodinu. Podporuji všechno navýšení platů učitelů, ale ne do základního tarifu, ale do odměn. Plat si nemá učitel vysedět - opakováním mouder ze zažloutlých sešitů - ale zasloužit tím, že na sobě a tom, co dělá ve škole, pracuje.

Přes to, že většina výše uvedeného moc nefunguje, je učitelská práce krásná. Kdo to dočetl až sem, má bludišťáka!


0
Vytisknout
1861

Diskuse

Obsah vydání | 12. 11. 2019