Bodláky Václava Duška

Nejsme ničím – buďme vším

12. 3. 2018 / Václav Dušek

čas čtení 6 minut

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Poplašná zpráva – vrabci na střechách podřipských prý štěbetají, že nás čekají předčasné volby, nu, uvidíme, uvidíme, komu řekneme: Sbohem a šáteček. Ovšem žádný strach, parlamentní demokraté – úřady práce mají otevřenou náruč a nabízejí pracovní příležitosti za výhodné platy. Druhá poplašná zpráva – pro demokraty není kam šlápnout. Političtí šviháci se činí, některým se od silných myšlenek klepou ruce. Jo, drazí, pravda bolí. 

Pod prapory plamenných revolučních dnů plánovali vykutálení ničemníci, jak obejít zákony nedokonalé země podřipské a zmocnit se majetku, údajně socialisticky bezvýznamného, kterak vybrakovat zchudlé banky bez zlatých cihel, jak zachránit upadající průmyslové giganty, kam prodat zbytkový majetek za výhodnou cenu a vývar z kšeftu schovat do vlastní děravé kapsy – takže, bylo zapotřebí pro nové majitelé vylomit prašule jakkoli, pro vyhlédnuté bandity a pomahače z demokratických luhů a hájů se naskýtaly pohádkové hody, hody, doprovody.

Koláč dokonale upečen, důkladně rozkrájen, rozdán dle zásluh. Partička neštítící se ničeho se sokolsky rozkročila – hle, budeme hospodařit světově, naučíme se vykořisťovat, vládnout bezhlavému davu, úkolovat šafáře, i zednáře, podepisovat výhodné smlouvy s dravou a chamtivou cizinou; lidé se rádi přeceňují, věří si prý i v hodině smrti. Důsledky neberou v potaz. Kam asi zmizel Kotas, co uvěřil snu, že může býti úspěšným prezidentem. A nebyl sám, kdo ostrouhal; partajní mariáš neumí kdekdo, ten vyžaduje posedlost a inteligenci.

Politická nádeničina, podpořena zahraničními podučiteli a učiteli, i výkonnými poradci, dostala do vínku dravost. Z hnízdícího uštěbetaného vrabčáka se vylíhnul krasavec orel. Vládnoucí nová elita bez špetky zkušeností vyvolávala v zahraničí úsměv. Batolili se novátoři směšně; důležití činitelé se naparovali při schůzkách konajících se v zájmu bolestné pravdy a bezmezné všeobjímající křesťanské lásky; hledáte-li zodpovědné osoby za národní krádeže, nemusíte chodit daleko. Například kniha o zcizení zámořské plavby má vypovídající hodnotu o lumpech – jenže, koho to ještě zajímá.

Kdo kradl užívá si plnými doušky života vezdejšího, kdo zůstal poctivec, ten v potu tváře hněte den za dnem a nestačí se divit, co všechno je v demokratůře povoleno. Hlavně nezávidět. Být falešným hráčem může přinést bohatství a desatero si strčte za klobouk. Pošahaní intelektuálové ostrouhali, podnikání nesnese váhavých střelců a užvaněných hastrošů; deset deka intelektu směníš za nelehkost bytí v čase hrátek a kornoutu malin nezralých. Není možná!

Kdo nemá vysoké osobní cíle, zvadne osamoceně v poli úhoru.

Ze socialistického odpudivého otrockého vztahu, jak se neslo líbeznou krajinou, zrodila se armáda směšných manipulantů posvěcené moci, přikradačů myšlenek, s ladem smyšleného ležícího majetku přibylo nenechavců a zběsilých horlivých kupčíků, i nájemných slouhů se urodilo nadplán. V partajních špičkách se rozvalovala rozeřvaná parta nedouků, právo se zlehka obcházelo, krádež byla vydávána za záchranu národního majetku, kdeže bezpráví, natvrdlý rudochu– samé bohulibé podnikatelské záměry, opírány o doporučení těch, kteří vyhlédnuti experty zaujali místa v nejvyšších společenských patrech. Znamenat cosi viditelného, aby okolí s otevřenými ústy zevlovalo na slavného rodáka, souseda, kdysi nicku a nyní revolučně vyzrálého kmotra štěstěny, to je to oč tu běží stále. S drzostí nejdále dojdeš, kádrový dotazník snadno vyplníš, jak vidno u početných užvaněných jidášků – však známe ty řečnické ozdoby, co nedají, lidově řečeno, hubám zadarmo nažrat.

Tichý obdiv, tichá závist, tichošlápků.

Hlavně se nepodceňovat. Herecký gigant sepsal světový román, bez ozvěny. Směšnost vypínajících se a štětících může však přinést i zázrak. Opravář praček ředitelem banky. Básník znalec drahých kamenů, i podnikatel v restauračním provozu. Tuneláři ze čtvrté cenovky, duchovní zmetci, kteří osnovali v závodech pilně a neomylně BSP, vyzývali k překročení plánu, studenti podporovaní taťky funkcionáři, lovci chráněných motýlů, zábavní rusofilové – nyní již veselí amerikanisté, gambleři s dluhy nad hlavu, vyčpělé krásky nosící demokratické masky, společnost mířící k mohyle slávy, prosperity, posvěcené legitimity, komediální tlachal, spojenci blaha a úspěšnosti – hola hej, nikdo nemeškej, i když dnes, pravda, není včera, panáčku.

Oslavné tance vítězů se z tradičních tančíren přenesly do plesových růžových hájů, kam není prý povolen vstup prostým občanům. Dnes se ti smějí, ano, ale už zítra přijdou s prosíkem a budou se ti vtírat do přízně, uzří úspěšného obříka; ohnout hřbet mnoho nestojí, však to znáš, že? Můžeš tomu napomoci lehce, občane, musíš přibarvit nadějný vzestup a pomlčet o propadech pestrobarevných obratů – nejlépe hladce obrace, a předstírat stoprocentní úspěšnost v čemkoli. K dokonalosti musíš využívat románových lží, intrikovat bezuzdně, a hlavně nepropadat citům, neboť cit bývá zradou při pochodu k vrcholům nesmrtelnosti. Nevyužitá domácká příležitost, může narušit pochod k zahraničnímu úspěchu.

Pamatuj, můžeš být vším, záleží jen na tobě – tak si to nepokaz nakažlivou kritičností.

0
Vytisknout
8784

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2018