The Economist: Argumenty, že uprchlíci jsou finančním břemenem a bezpečnostní hrozbou, jsou lživé

13. 3. 2018




Emmanuel Makender je pětatřicetiletý taxíkář, který žije v městě Grand Rapids v americkém státě Michigan, píše týdeník Economist. Má pohodlný dům se čtyřmi ložnicemi a dva automobily před ním. Vydělává 40 000 dolarů ročně, což je v Grand Rapids průměr.

Týdeník Economist se seznámil s Makenderem poprvé před 18 lety, za poněkud jiných okolností. Byl to tehdy válečný sirotek, naprosto bez prostředků, žijící v uprchlickém táboře v severní Keni. Uprchl před válkou v Súdánu, která si vyžádala dva miliony životů, včetně jeho rodiny. Když mu bylo 12, vojáci zabili jeho otce a jeho tři sourozence. Matku zřejmě také, zmizela. 

Emmanuel se přidal ke koloně uprchlických dětí, které šly pěšky stovky kilometrů přes Súdán do Keni. Ale tam vypukla také válka, takže šly zase zpátky. Přežily tím, že po cestě jedly divoké rostliny (některé byly tak trpké, vzpomíná). Mnoho z nich nepřežilo. 

V roce 2000 jim Amerika nabídla azyl. Do USA přišlo 3800 súdánských dětí.  Americký program přijímání uprchlíků od roku 1980 přivedl do USA 95 000 lidí ročně, více než do jakékoliv jiné bohaté západní země. Někteří uprchlíci byli důsledkem chyb americké zahraniční politiky, například statisíce uprchlíků z Vietnamu. 

Avšak přijímání uprchlíků do USA bylo vyjádřením hodnot a sebedůvěry země, kterou založili uprchlíci a která po dobu čtyř století je nesmírně úspěšná při jejich proměně v úspěšné občany. Nyní tento program omezuje Donald Trump.

Argumentuje, že uprchlíci jsou finančním břemenem a že jsou bezpečnostní hrozbou. Obojí je lež. Je pravda, že zpočátku je nutno do uprchlíků investovat - Amerika vydává 10 000 - 20 000 dolarů na každého příchozího uprchlíka - jenže splácejí to mnohonásobně. Emmanuel Makender už zaplatil více než 100 000 dolarů na daních. Žádný ze 3 milionů uprchlíků, přijatých do USA od roku 1980, nespáchal teroristický útok. Ukazuje to, že Amerika si uprchlíky umí prověřovat a že uprchlíci mají velkou touhu ve společnosti uspět a Amerika jim to umožňuje.

Ne všechny přijaté súdánské děti dosáhly úspěchu - některé propadly alkoholismu a skončily ve vězení (což není zas tak nepravděpodobné u sirotků, na něž armáda střílela a které honili krokodýli), ale někteří zaznamenali velké úspěchy  - jeden se stal například diplomatem, jiný šachovým velmistrem. Typický je ale Makender.

Posílá také léta velkou část svých příjmů do Súdánu, kde zaplatil vzdělání třem svým synovcům. To je další ctnostný potenciál uprchlíků. Velkomyslně pomáhají lidem ve své původní zemi a je to efektivnější než oficiální humanitární pomoc. Prospívá to jak jejich původní zemi, tak jejich nové zemi, protože tak vytvářejí sítě pro budoucí obchodování a uplatňují měkkou diplomatickou moc. Podniky, které vytvořily somálští Američané, vytvářejí populární obraz Ameriky v Somálsku a jsou daleko efektivnější než protiteroristická opatření.
0
Vytisknout
3761

Diskuse

Obsah vydání | 19. 3. 2018