Jak by mohla vypadat skutečná Zelená dohoda v Česku?

16. 4. 2026 / Beno Trávníček Brodský

Když se něco významného přihodí, soudného člověka to donutí k přemýšlení napříč okolnostmi. Tankery vozí ropu přes „půl světa“... letadla létají (i přes Evropu) v míře až děsivé... oba tyhle dopravní prostředky jsou významným znečišťovatelem ovzduší a současně gigantickým spotřebitelem dnes již evidentně vzácných paliv (paradoxně ale nejsou přímou částí Pařížské klimatické dohody). Nabízí se tak logická environmentální teze = co nejméně převážet ropu, co nejméně ji spotřebovávat (to se do jisté míry týká i zemního plynu)... co nejméně létat... náhradní řešení existují.

V Česku můžeme velmi omezit spotřebu ropy, pokud vystimulujeme k maximální výstavbě větrných elektráren tam, kde pravidelně fouká, a úložišť energie přímo u nich - se současným zásobením tuzemského trhu malými, levnými, elektrickými miniauty (ber kde ber). Ideál = činit tak z velké části prostřednictvím státních podniků, tj. bez významného úniku financí státu (tedy zdejších občanů) zahraničnímu soukromému kapitálu či českému oligarchiátu. 

Základní technologie jsou dnes už dostatečně známé. Určitě by spotřebu paliv z ropy snížila i co nejrychlejší výstavba železničních rychlotratí namísto urputného tempa budování dálnic – opět pro auta. Domnívám se, že svižný elektrický vlak je ten nejchytřejší a nejefektivnější „elektromobil“ z možných. Navíc, když postavíte rychlotratě, můžete po nich vozit i nákladní expresy a nutit kamiony, aby překládaly na koleje, čímž dále zlepšíte stav ŽP i bezpečnost na silnicích. 

Také tím ulevíte „lokálním tratím“, které jsou provozovány po prozatímních dálkových koridorech. Tam pak můžete vymyslet pro místní „cestující štamgasty“ lepší podmínky každodenního cestování - do práce, do školy... Když budeme mít dobrou síť rychloželeznic i dobře fungující lokální vlakovou dopravu, bude menší problém přesvědčit i „pokrevní motoristy“, aby masivně využívali ekologičtější hromadnou dopravu. Určitě to přesvědčí i řadu „létajících, aby přistáli na zem“.

Další úvahovou kapitolou by mohlo být vytvoření dostatečného počtu pracovních příležitostí i ve venkovských sídlech, odkud se nyní dojíždí tu deset, tu třeba padesát kilometrů každodenně za prací - většinou opět osobním autem s jedním či dvěma lidmi, v Česku za stálého spotřebovávání produktů ropy. Stát by si měl vzít za domácí úkol vymyslet, jak dobře zorganizovat vznik drobných venkovských výrobních kapacit věcí, které jsou nedostatkové, nekvalitní dovozové a nebo zbytečně drahé – třeba nářadí (např. šikovný malý kovový domácnostní štěpkovač), nejrůznější vozítka na elektřinu (např. bateriový vyhrnovač sněhu), elektronická a elektrická zařízení (v Česku skoro nejde sehnat například kvalitní malé přenosné rádio – dříve „tranzistorák“)...

Nechci se v tom rýt dlouho - jen ukazuji jaké přemýšlení by nám nyní mohlo pomoci hospodářsky - bezpečnostně - ekonomicky – sociálně a v důsledku - konečně environmentálně!

Pokud bychom k tomu přidali cílené šetření energiemi třeba pomocí přídělů nezbytného objemu za nižší cenu s výrazně dražší „nadspotřebou“ - opět by to snížilo potřebu dovozů ropy i zemního plynu - jen je pak nezbytné dobře ošetřit ochranu proti černému trhu.

Zdravá společnost by si z aktuálních globálních průšvihů měla vzít to důležité – postupně vytěsňovat ropu a zemní plyn z výroby-spotřeby „energií“, ponechat si je z podstatné části jen k získávání potřebných chemikálií pro výrobu nezbytných věcí.

Není to svým způsobem úžasná a vzrušující představa pokusit se vymanit z klinče dovozů energetických suroviny „odkudsi“? Nebýt v tomto smyslu závislý na rozmaru jakéhokoliv cizího státníka, podnikatele, teroristy...?  Rýpalové budou určitě zatvrzele rýt, že obnovitelné zdroje to celé neutáhnou. Jenže nikdo přemýšlející přece netvrdí, že by měly! 

Ještě nějaký čas tu nepochybně poběží stávající atomky (dostavovat je ale vypadá jako strategická hloupost z pohledu efektivních válečných cílů); chvilku také bude ještě uhlí (to by ale bylo dobré si ponechat spíše pro chemickou výrobu jiných věcí než ho využívat jako přímé palivo); nějaká ta špičková „plynovka“ také musí být součástí rovnovážné soustavy jako zdroj, který lze „zapnout a vypnout“; stejně jako dostatečné množství zařízení pro energetické využívání odpadů „ZEVO“... a samozřejmě Dlouhé stráně! 

Mimochodem, bylo by dobré na opačné straně republiky a bez „ekologické“ hysterie s řadou nimby syndromů vybudovat ještě nejméně jedny - třeba na Šumavě? Potřeba masivního budování lokálních úložišť proudu už byla zmíněna – pokud zvládneme provoz tzv. inteligentní rozvodných elektrických sítí, mohou jako tato úložiště do jisté míry fungovat i domácnostní a firemní elektromobily, což nepochybně pošetří investiční prostředky.

Fakt tu nechci psát přihlouplou encyklopedii – k tomu jsou jiné kapacity. Chci jen povzbudit k veřejnému analytickému sebezáchovnému přemýšlení, když už jeho potřeba byla znásobena globálními stresy všeho druhu :-)