Na konferenci: Jestli nezačneme mluvit pravdu, jsme součástí problému
17. 4. 2026 / Pavel Veleman
(tento text věnuji dvěma nenápadným ženám sociální oblasti – paní Radce Janebové a paní Anně Sležkové)
Jen závěr svého textu, při kterém jsem myslel právě na tyto dvě statečné profesionálky.
Ale doba je taková, že ani jedna z těchto profesionálek nezahajuje konferenci, nýbrž Pavel Bém, jehož „osobních (majetkových) kauz“ jsou opět plná média…
Vážené kolegyně a kolegové,
To, co dnes zažíváme v sociální oblasti není selhávání jednotlivců, toto je selhání systému.
A my to víme!
Desítky let se dívám na stejné příběhy. Lidé padají – a padají rychleji než kdy dřív.
A my?
Stojíme dole a snažíme se chytat ty, které ten nefunkční systém sám shodil.
Říkáme, že pomáháme.
Ale pravda je taková, že jen zmírňujeme dopady něčeho, co nikdo nechce řešit.
Posíláme lidi do míst, kam bychom sami nikdy nešli. Do lichvářských doupat, kde je násilí, drogy a postupně se rozkládá důstojnost člověka.
A pak si říkáme, že dostali šanci! Toto není šance, toto je odkladiště.
A přesto pořád opakujeme, že sociální práce to zvládne, že klient musí více chtít, systém přece funguje.
Ne, nezvládne, nemusí, nefunguje!
A my všichni jsme součástí toho ticha, protože říkáme věci opatrně, protože nechceme být systémoví, protože jsme nesmírně unaveni…
Ale to ticho něco stojí:
Stojí někdy i lidské životy.
Takže to řeknu naplno: Jestli nezačneme mluvit pravdu, jsme součástí problému. Potřebujeme přestát hrát tuto hru, přestat předstírat, že drobné úpravy něco změní. Přestat si lhát, že systém potřebuje jen doladit.
A ještě jedna opravdu nepříjemná věc našeho společného sociálně – zdravotního pomezí. Ne všechny závislosti nás zajímají stejně:
Drogy chudých vidíme okamžitě.
Drogy bohatých – často vůbec.
Takže ne, dnes vám nepřináším řešení. Přináším něco jiného: NEPOHODLÍ
A otázku: Kolik dalších lidí musí spadnout, než přestaneme dělat, že tohle je v pořádku.
Protože není!
Držme při sobě, pv
Diskuse