Co je pro tuto zemi daleko důležitější než budoucí vláda? Příprava na vládu příští!

1. 10. 2025 / Pavel Veleman

 

A opravdu zde není možnost žádné ústavní většiny k vyvolání referenda o vystoupení z NATO a EU (Senát je zde opravdu velká pojistka). Proto se ten nesmysl (hrozí prý dokonce změna režimu) skutečně stát nemůže.

Tento emoční strach je  paradoxně tak podobný těm věčně často velmi urážlivému posměchu těch tzv. dezolátů a jejich názorů, které jsou pochopitelně často neobhajitelné, leč ti lidé jsou v daleko těžší životní situaci, které je v mých očích ospravedlňuje než sociálně netečné pražské panstvo.

Troufám si tvrdit, že znám docela dobře oba tyto tábory. Jedni jsou součástí mé myšlenkové, generační bubliny, tzv. ‘lepšolidi”, druzí jsou onou obrovskou skupinou občanů, kteří jsou dlouhá desetiletí součástí mého pracovního života a kterou ta první bublina často pohrdá.

A teď se přiznám opravdu ke svému kacířskému, schizofrennímu postoji:

• rozumem, svými zvyky, svým životem jsem na straně toho velkého příběhu o bezpečnostní hrozbě z Ruska, jsem velký příznivec Ukrajiny a  všech občanů, kteří utíkají před bídou světa, ve kterém nelze žít. Zde bych přes všechny výhrady opravdu volil díky zahraniční politice a podpoře Ukrajiny - spíše zástupce této vlády

• jenže zde ta moje podpora končí, svým srdcem, svojí emocí, svým citem, svojí touhou po sociální spravedlnosti, prostě většinou své osobnosti jsem na straně občanů z druhé strany stolu.

Občanů udřených složitým životem, těžkým osudem, lidí vnitřně daleko méně pokryteckých než jsem třeba já, občanů v ustavičném napětí, v ustavičném stresu. Lidí nemocných, kteří nemají včas a v místě dostupnou zdravotní péči. Seniorů, samoživitelek a občanů rasově diskriminovaných, lidí z ostudných ubytoven, kteří to často vzdávají a předčasně umírají po různých doupatech nebo na ulici.

Dětí, které vrůstají do bezvýchodné situace jenom díky tomu, v jakém prostředí se narodily, a občanů, kteří ukradnou ze zoufalství flašku rumu v obchodním domě. Stokrát více jim rozumím než lidem, kteří vám před očima sofistikovaně ukradnou vlastně celý stát a vysvětlí, že tak je to správné a legitimní… Oni jsou přírodním zákonem a Bohem přece vyvoleni k této pozici.

T. G. Masaryk ve své nadčasové knize „Otázka sociální“ vydané v roce 1898 a v knize Nová Evropa (1920) pochopil, že právě se rodící masová společnost bude potřebovat zejména lidskou důstojnost a smysl života pro tu obrovskou  sílu stejně důležitých občanů, jako je tzv. mocenská elita.

Radostné pochopil (a zde je nutné opravdu smeknout před jeho “náboženským” pojetím, skutečně rovnocenných bratrů a sester v Kristu). Vytušil, že doba jakýchsi společenských almužen, poníženosti a také obrovských majetkových rozdílů je u konce. Díky svému širokému vzdělání, intelektuální předvídavosti, a hlavně politickému talentu dokázal dát veliké většině občanů nového státu pozitivní naději i v realitě a praxi všedního dne.

To. „odrakouštění“, mělo právě daleko širší význam (sociálně/národohospodářský a hlavně „mravní“ plán zdravě sebevědomého, citlivého a vzdělaného člověka v novém státě).

Dnes pochopitelně nejen pro všechny „České děti“ mé generace, je možná tato vize archaická, dobově směšná, leč jsem přesvědčen, že nikdo další - kromě myšlenkové vlny šedesátých let dvacátého století, již nedokázal tento národ pozitivně sjednotit.

Mé generaci (a zde se přiznávám opět k životnímu odkazu „svého prezidenta“ roku zázraků 1989 Václava Havla) imponoval tento muž svojí osobností, skromností, životní statečnosti, obrovským dramatickým talentem, smyslem pro humor.

Dnes se však ukazuje, že jeho zejména politické schopnosti měly velké limity a zejména jeho sociologické a v důsledku nepříliš dobrého týmu i národohospodářské a sociální empatie pro těžkosti „obyčejných lidí“ (zejména po úmrtí první ženy Olgy Havlové) - byla velmi povrchní. Pamatuji si na jeho větu „Když se jim to nelíbí, ať jdou dělat něco jiného“, adresovanou vyčerpaným prodavačkám v obchodních řetězcích. Tato rada se vlastně příliš nelišila od myšlení  ODS.

Zkusit se dnes začíst a srovnat například knihu T. G. M. Nová Evropa a Havlovo Letní přemítání (kniha roku LN za rok 1991), to je opravdu úplně jiná liga uvažování o politické budoucnosti. Letní přemítání a jeho vize státu dnes zní jako naprostá kýčovitá parodie naší žité současnosti, dokonce se spíše (podle mého názoru) stala časem pokračováním jeho absurdních, divadelních her.

A tak dnes žijeme v době, která navázala na sobecké, podlé, asociální, drzé a povýšené normalizační chování Husákova a Štrougalova odporného, pragmatického režimu, který povýšil osobní přetvářku, předstírání, občanskou pasivitu a možný mamon v největší občanskou ctnost a dnešní termín „neonormalizace“ nejvíce vystihující současnou realitu, tolik podobnému hnusu svého mládí.

Zvednout ze země a napravit pouze individuální pohled na tolik dneska vysmívanou otázku sociální v celé komplexitě problému a dokázat dát smysl životů milionům občanů, před tímto úkolem dnes svět stoji. Pro českou oligarchii a novodobé feudály ze „Silicon Valley“ krutě nepotřebných lidí, kteří jsou podle nich dobří jen k jejich osobnímu servisu a posluze, je to úkol přímo nadlidský. A nastupující generaci ho opravdu nezávidím.

To už však není stěžejním úkolem  mojí generace (nemáme sebemenší morální právo někoho poučovat po našich tristních společenských výsledcích) a už vůbec ne vyprázdněných, špatných politických herců máchajících se v smradlavé bažině, kteří dnes a denně na nás vteřinově útočí svojí myšlenkovou prázdnotou.

Tyto volby nemohou dopadnout jinak - než špatně. Korupcí a hloupostí prolezlé několika tisícové partičky politických kamarádů, kteří se jen ze zvyku ještě občas nazývají politické strany – nemají co nabídnout.

V těch příštích čtyřech letech bude potřebné opravdu dokázat vytvořit jakési občanské vzedmutí neideologické většiny, schopné aspoň tušit, že současný politický svět je ve svém konci a dokázat nabídnout jakousi srozumitelnou, mravní alternativu, kterou dokázali například vytvořit naši předci po konci první světové války.

Bůh s námi ❤️