Digitální dvojče

2. 10. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 2 minuty
sci-fi povídka

František pracoval v téhle velké hale. Bylo tu celkem jen 9 lidí roztroušených po celé její ploše, 9 kobotů a 179 robotů. Tedy nepočítaje ředitele, tři ajťáky, dva obchodníky, jednoho technologa a podnikového psychologa. Bývalo tu lidí víc, ale všichni postupně byli nahrazeni efektivnějšími roboty na základě modelování v „digitálním dvojčeti“. Navíc od té doby, co (rozpočítáno na pět let) nový robot a jeho provoz stojí už jen asi třetinu nákladů než živý člověk, robotů přibývá stále rychleji.

 Digitální dvojče rychle odhalí místa, která zpomalují výrobu. Většinou jde o živého člověka. No a tak je nahrazen robotem, kterého můžete pořídit s výkonem třeba o 300 % vyšším. Člověka těžko.

František proto trne, kdy dojde i na něho. Tempo práce mu určují okolní roboti a jeho kobot. Nesmí zakolísat. Nesmí zpomalit. Hned by stála celá automatická linka a to by ho na sankcích vyšlo pěkně draho! Naučil se proto chodit na „velkou“ jen vždycky ráno a večer doma. S „malou“ je to složitější, ale manželka jeho kamaráda dělá zdravotní sestru a tak mu sehnala originál plastového bažanta. Tak si stihne odskočit alespoň občas. Někdy to vyjde i v poledne, když se nají rychleji než za půl hodiny.

Takhle to jde už řadu let. František pracuje, mezi tím čůrá do bažanta a zase pracuje. Teď co má z průvanu v hale ty nastydlé ledviny je to horší. Holt robotům průvan tak nevadí.

Jednou, bylo to takhle koncem adventu, se František hluboce zamyslel. Šel dozadu do skladu a přinesl si asi tucet bytelných kovaných ocelových tyčí co zbyly z té nepovedené zakázky. Houknul do prostoru: „Kucí – bude bojovka!“ a v duchu si pomyslel „vy šmejdi syntetický - chcípnete“.

Zajiskřilo mu v očích. Zadíval se zlověstně na nejbližší roboty a kobota a vyrazil. Do hlavních drah pohybu robotů, které ho nejvíc štvaly, vzpříčil železnou tyč a se zadostiučiněním pozorovat, jak jim praskají teleskopická ramena, pukají hydraulické hadice a olej stříká všude okolo. Občas se zablesklo. Teď už dokonce tak, že vypadla hlavní síť a naskočila nouzová.

Ale kobota takhle neudoláš! Ten se před něčím v cestě přece včas a bezpečně zastaví. Ale František si věděl rady. Zbylým železným „kyjem“ zmlátil tuhle digitální stvůru tak, že jí napřed klesla pracovní ramena, pak zhasl displej a nakonec se sesypala k zemi celá. „A máš to ty hajzle!“ dodal přiměřeně triumfujíc nad svým sokem.

Otřel si ruce od oleje jako by to byla krev, odplivl si a šel domů.

0
Vytisknout
231

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2025