Tak ty české volby...
5. 10. 2025 / Joseph Grim Feinberg
čas čtení
6 minut
Vstoupil jsem s útěchou, že jelikož všechny strany, které měly šanci dostat se do parlamentu, byly špatné a neexistovala žádná reálná možnost, že by po volbách vznikla nějaká slušná vládní koalice, nebylo třeba být v napětí. Všechny možné výsledky by byly hrozné. Přesto...
Co sakra dělá strana „motoristů“ v jakémkoli století, natož v tom současném, strana, jejímž jediným účelem je říct lidstvu „jdi do prdele“, protože pár z nás z vyšší střední třídy chce mít možnost řídit rychlá auta a žít sen z roku 1950 (okořeněný dávkou krajně pravicové xenofobie a flirtováním s hitlerismem)? (6,77 % hlasů)
Dlouholetá, hrdě rasistická krajní pravice, SPD, získala 7,87 %, méně než se očekávalo, takže – je to ten druh malé útěchy, kterou máme v dnešní době přijmout?
Pirátská strana by mohla projít jako slušná centristicko-liberální strana, kdyby jen nepředstírala, že jsou „piráti“, zatímco jsou nejzbabělejší stranou v českém systému, věčně slibující, že budou udržovat systém tak, jak je, čistící stranické vedení od kohokoli, kdo má sebemenší vizi alternativní budoucnosti, prosazující progresivní politiku, jen když nikdo nedává pozor, a pak se omlouvá, jakmile si toho všimnou média, odmítá se držet svého názoru v jakékoli věci a chová se, jako by se smrtelně bála obvinění, že by mohla být „levicová“ (více o tom níže). 8,97 % – mohlo to být lepší, mohlo to být horší.
Strana „Starostové a nezávislí“, zcela zbytečná, postrádající nápady, prohlašující se za kompetentní na základě toho, že jsou tak zaneprázdněni funkcí starostů, že by mohli mít i vedlejší zaměstnání jako poslanci; alespoň mají tu výhodu, že za nic nestojí, když většina nabízených nápadů je strašná. 11,23 % hlasů promarněných na stranu, která za nic nestojí. Nebo optimističtěji: 11,23 % hlasů, které alespoň nešly všem ostatním hrozným stranám.
„SPOLU“ (Společně), reakční konzervativní strana, která stále žije v počátku 90. let, si myslí, že největší hrozbou pro demokracii je „komunismus“, čímž různě myslí jakéhokoli „populistického“ politika, s nímž náhodou soutěží, nebo jakýkoli pokus o zlepšení sociálního státu a regulaci podnikání; tato nejvíce proti změnám ze všech představitelných stran se v posledních volbách nějak prohlásila za stranu „změny“ a posledních 4 roky vládla tím, že lidem říkala, že radikální pokles reálných mezd v důsledku inflace je v pořádku, protože také „konsolidujeme“ rozpočet v zájmu budoucích generací (čti: pomáháme světu se rozpadnout v zájmu budoucích generací).
Tentokrát kandidovali jako údajní poslední ochránci demokracie před hrozbou autoritářství, která je reálná, ale patří mezi nejméně přesvědčivé obránce a stále zaměňují demokracii se „Západem“ a autoritářství s „Východem“, čímž mění boj za demokracii ve faktický rasově-civilizační boj proti Východu. 23,36 %, což je mnohem více, než si zasloužili; ale všechny strany v parlamentu dostaly mnohem více, než si zasloužily, takže to je v pořádku.
Ale protože SPOLU má velkou ultrakonzervativní frakci, nepřekvapilo by mě, kdyby na tuto porážku reagovali tím, že se vzdají rétoriky obrany demokracie a místo toho se pokusí přimknout k nové pravici (a konečně opustí počátek 90. let a vstoupí do trumpovské verze roku 1950 jako své cesty do budoucnosti).
ANO, strana Andreje Babiše, další strana bez ideologie, ale stále více ochotná přimknout se k extrémní pravici, když ji odmítá střed. 34,51 %
A nakonec: STAČILO! s 4,30 %, pod hranicí pro vstup do parlamentu, poté, co průzkumy očekávaly, že získá mezi 5 % a 10 %. Možná největší tragédie ze všech. Jediná významná strana, která má alespoň tu slušnost, že chce být levicová, která doufala, že využije ekonomický hněv na antisociální politiku vlády, a rozhodla se, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je kombinovat levicová ekonomická poselství s konzervativními nacionalistickými a anti-woke kulturními poselstvími, jako tradiční komunisté spojení s tradičními konzervativci, kteří sdíleli odpor k NATO a západní Evropě, a nakonec přesvědčila některé běžné sociální demokraty, aby se připojili, jako jejich jedinou šanci dostat se do parlamentu.
Nejenže obětovali svou levicovou identitu spojenectvím s národními konzervativci, a tím dali mainstreamovým médiím obraz, který milují nejvíc, tedy obraz levice jako bandy konzervativních protipokrokových křižáků odhodlaných proměnit zemi v nové puritánské Rusko (i když většina politických stran nadále brojí proti údajné dominanci genderismu a wokeismu, za které také viní levici) – udělali to všechno, a přesto prohráli. Na jedné straně si za tento krok zasloužili spíše trest než odměnu, ale na druhé straně to znamená další parlament bez jediného zástupce, který by chtěl být levicový, a vládu, která téměř jistě bude potřebovat podporu dvou krajně pravicových stran (SPD a „Motoristů“).
Mezitím se „levice“ stává jen boxovacím pytlem pro vše, co starý i nový establishment (neoliberální konzervativní pravice a neliberální/krajní pravice) pohrdá. Ať už jde o konzervativní putinismus, zaostalý Východ, radikální genderismus a wokismus, utopické představy, nebo dokonce skromnou vizi budoucnosti, která unikne totální ekologické destrukci, za vše může levice. Všichni mohou bojovat proti levici, která je bezmocná, aniž by museli čelit skutečným důsledkům své politiky, která je naprosto idiotská.
Jedna poslední myšlenka: co to vypovídá o politické kultuře země, když každá parlamentní strana kategoricky popírá jakoukoli spojitost s levicí? Přiznat, že jste levicový, znamená přiznat, že chcete lepší svět pro většinu lidí. A každá významná politická síla se nyní bojí přiznat, že chce lepší svět pro většinu lidí. Je společensky přijatelnější říci: „Chci, aby z mé politiky profitovalo jen několik lidí; jsem hajzl“, než říci: „Záleží mi na ostatních.“ Ti, kteří se buď hrdě nestarají, nebo se bojí přiznat, že jim na ostatních záleží, získávají 95 % hlasů. Kam se odtud posuneme?
817
Diskuse