Digitální dvojče
2. 10. 2025 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
2 minuty
sci-fi
povídka
František
pracoval v téhle velké hale. Bylo tu celkem jen 9 lidí
roztroušených po celé její ploše, 9 kobotů a 179 robotů. Tedy
nepočítaje ředitele, tři ajťáky, dva obchodníky, jednoho
technologa a podnikového psychologa. Bývalo tu lidí víc, ale
všichni postupně byli nahrazeni efektivnějšími roboty na základě
modelování v „digitálním dvojčeti“. Navíc od té doby, co
(rozpočítáno na pět let) nový robot a jeho provoz stojí už jen
asi třetinu nákladů než živý člověk, robotů přibývá stále
rychleji.
Digitální
dvojče rychle odhalí místa, která zpomalují výrobu. Většinou
jde o živého člověka. No a tak je nahrazen robotem, kterého
můžete pořídit s výkonem třeba o 300 % vyšším. Člověka
těžko.
František
proto trne, kdy dojde i na něho. Tempo práce mu určují okolní
roboti a jeho kobot. Nesmí zakolísat. Nesmí zpomalit. Hned by
stála celá automatická linka a to by ho na sankcích vyšlo pěkně
draho! Naučil se proto chodit na „velkou“ jen vždycky ráno a
večer doma. S „malou“ je to složitější, ale manželka jeho
kamaráda dělá zdravotní sestru a tak mu sehnala originál
plastového bažanta. Tak si stihne odskočit alespoň občas. Někdy
to vyjde i v poledne, když se nají rychleji než za půl hodiny.
Takhle
to jde už řadu let. František pracuje, mezi tím čůrá do
bažanta a zase pracuje. Teď co má z průvanu v hale ty nastydlé
ledviny je to horší. Holt robotům průvan tak nevadí.
Jednou,
bylo to takhle koncem adventu, se František hluboce zamyslel. Šel
dozadu do skladu a přinesl si asi tucet bytelných kovaných
ocelových tyčí co zbyly z té nepovedené zakázky. Houknul do
prostoru: „Kucí – bude bojovka!“ a v duchu si pomyslel „vy
šmejdi syntetický - chcípnete“.
Zajiskřilo
mu v očích. Zadíval se zlověstně na nejbližší roboty a kobota
a vyrazil. Do hlavních drah pohybu robotů, které ho nejvíc
štvaly, vzpříčil železnou tyč a se zadostiučiněním
pozorovat, jak jim praskají teleskopická ramena, pukají
hydraulické hadice a olej stříká všude okolo. Občas se
zablesklo. Teď už dokonce tak, že vypadla hlavní síť a naskočila
nouzová.
Ale
kobota takhle neudoláš! Ten se před něčím v cestě přece včas
a bezpečně zastaví. Ale František si věděl rady. Zbylým
železným „kyjem“ zmlátil tuhle digitální stvůru tak, že jí
napřed klesla pracovní ramena, pak zhasl displej a nakonec se
sesypala k zemi celá. „A máš to ty hajzle!“ dodal přiměřeně
triumfujíc nad svým sokem.
Otřel
si ruce od oleje jako by to byla krev, odplivl si a šel domů.
1614
Diskuse