Z Netanjahuova lživého projevu v OSN o Gaze vyplývá strašná pravda

29. 9. 2025

 
Při analýze rozdílu mezi počtem militantů, které IDF sama prohlásila za zabité v posledních šesti měsících, a počtem úmrtí hlášených ministerstvem zdravotnictví v Gaze řízeným Hamásem – údajem přijímaným celosvětově – je poměr 5:1. Demografický rozpis ze seznamů ministerstva ukazuje, že podíl žen a dětí mezi mrtvými je dvakrát vyšší než v jakékoli jiné moderní válce – 46 procent – ve srovnání s 17 procenty v Iráku, 20 procenty v Sýrii a méně než 1 procentem na Ukrajině.

Jako obvykle Netanjahu neposkytl žádné důkazy pro číslo, které uvedl. Ve skutečnosti je pochybné, že by mohl, protože válka „Železné meče“ je první, ve které Izrael nezveřejnil oficiální číslo civilních obětí. Na druhou stranu desítky vyšetřování provedených během války opakovaně odhalily dvě rozhodující skutečnosti v debatě o konfliktu.

IDF, zejména izraelské letectvo, zabíjí denně desítky civilistů, často bez jakéhokoli vysvětlení nebo se slabým odůvodněním.

V sobotu zveřejnila agentura Reuters vyšetřování, které odhalilo, jak snadno IDF zabila 22 novinářů a členů zdravotnického personálu v Násirově nemocnici na konci srpna, pouze aby zničila novinářskou kameru, o které se domnívala, že ji používá Hamás. Reuters vysvětlil, že ta kamera patřila jeho tiskové agentuře a používal ji jeden z jejích novinářů.

Druhý fakt se týká toho, jak IDF počítá mrtvé militanty. Armáda nafukuje počet tím, že jako militanta definuje každého civilistu, který překročí hranici zabíjecí zóny, jejíž imaginární, neviditelné hranice jsou vytyčeny veliteli v terénu a po nichž civilisté nevědí.

Kromě toho IDF počítá všechny, kteří pracovali v civilní správě Hamásu, jako členy vojenského křídla této organizace. Ať tak či onak, dnes není pochyb o tom, že podíl civilních obětí v Gaze je mnohem vyšší, než uvádí Netanjahu.

V další části svého projevu se premiér pokusil přímo reagovat na obvinění, že Izrael páchá genocidu. „Chci vám položit jednoduchou otázku,“ řekl Netanjahu v další rétorické kudrlině. „Žádala by země páchající genocidu civilní obyvatelstvo, na které údajně útočí, aby odešlo do bezpečí?“

„Požádali nacisté židy, aby odešli?“ pokračoval Netanjahu. „Chcete, abych jmenoval všechny genocidní vůdce v historii? Pojďme jednoho po druhém. Udělal to někdo? Řekli: ‚Odejděte, abychom mohli přijít‘? Samozřejmě že ne.“

Ve skutečnosti je odpověď „ano“. Ve studiích o genocidě panuje široká shoda, že mezi pácháním genocidy a vyhnáním civilního obyvatelstva není žádný rozpor. Při genocidě ve Srebrenici v Bosně bylo ženám a dětem umožněno odejít a arménská genocida vlastně začala hromadnými deportacemi. Podle Dr. Shmuela Ledermana, odborníka na genocidu, bylo v Dárfúru, v Barmě a na dalších místech také velké části obyvatelstva umožněno odejít. „Je to nesmysl, protože etnické čistky a genocida často jdou ruku v ruce,“ říká.

Netanjahu dále uvedl, že obvinění, že Izrael vyhladověl Gazu, je „vtip“. Podrobně popsal množství potravin, které Izrael od začátku války do pásma pustil, a řekl: „Dva miliony tun potravin a pomoci“, což je jedna tuna na osobu, což odpovídá 3 000 kalorií denně na osobu. „To je ale hladová politika!“ poznamenal sarkasticky.

I to je očividná lež. Izrael Gazu rozhodně vyhladověl – a dokonce se tím chlubil. 2. března vedl premiér diskusi, v níž bylo rozhodnuto zastavit dovoz potravin a pomoci do pásma.

Netanjahu to oznámil před kamerami a jeho nejvyšší partneři rozhodnutí oslavili. „Důležitý krok správným směrem. Propast k ‚branám pekla‘,“ prohlásil tehdy ministr financí Bezalel Smotrich. Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir řekl, že Izrael by měl bombardovat sklady potravin v Gaze a etnicky vyčistit Palestince. Ministr energetiky Eli Cohen, člen Netanjahuovy vlastní strany, také nařídil odpojení elektřiny od poslední fungující odsolovací stanice v pásmu, která zásobovala obyvatele vodou.

Hladomor trval 78 dní, během nichž se zhroutila síť distribuce potravin OSN v Gaze, a když byly dodávky potravin obnoveny, byly minimální a nedokázaly zastavit zhoršující se hlad. Na konci července začala hromadná úmrtí hladem.

K dnešnímu dni zemřelo v pásmu Gázy na podvýživu asi 450 lidí, z toho asi třetina dětí. Jejich smrt byla přímým důsledkem politiky Netanjahua a jeho ministrů. Čísla, která Netanjahu uvádí ohledně množství potravin a pomoci dovezené do Gazy, jsou pravděpodobně přesná, ale zahrnují nejen potraviny, ale vše, co do pásma Gázy vstoupilo – stany, generátory, zdravotnické vybavení, karavany, přenosné toalety a další.

Většina obyvatel žije ve stanech bez elektřiny a tekoucí vody, veškerá infrastruktura je zničena a obyvatelé jsou zcela závislí na věcech dovážených zvenčí – od matrací po léky. S ohledem na tyto skutečnosti se půl tuny na osobu a rok nezdá jako tak velké číslo.

Netanjahuův argument, že množství kalorií dovážených do pásma by mělo být pro obyvatelstvo dostačující, také neodráží realitu v terénu. Skutečnost, že do Gazy vstupuje dostatečné množství kalorií, neznamená, že tam není hlad, zejména poté, co Izrael zrušil systém distribuce pomoci OSN.

V Gaze, stejně jako všude jinde, existují sociální rozdíly – někteří lidé mají přístup k jídlu, jiní ne. Někdy jsou ti, kteří trpí hladem, sirotci, svobodné matky, starší lidé, lidé s chronickými nemocemi atd. Nejčastěji jsou to prostě chudí lidé.

Masový hlad neznamená, že celé obyvatelstvo umírá hlady, ale že určité procento trpí extrémním hladem, což vede k rozšířeným nemocem a úmrtím. Přesně to se stalo v pásmu Gaza. Vláda to v podstatě přiznala a když začal masový hlad, Izrael uvolnil omezení na dovoz potravin a výživová situace se zlepšila. Úmrtí se nyní nadále zaznamenávají mezi těmi, kteří již trpí těžkou podvýživou.

Netanjahu pokračoval další lží, když tvrdil, že Hamás zabavil potraviny vstupující do pásma a profitoval z nich. Pro toto tvrzení neexistují žádné důkazy. Ve skutečnosti každý, kdo zná situaci na místě, ví, že je to nepravděpodobné.

Není pochyb o tom, že Hamás krade potraviny pro své členy a že poslední, kdo v Gaze trpí hladem, jsou ti, kteří mají zbraně. Ale skok od tohoto k ovládání trhu s potravinami je velký. K ovládnutí trhu s potravinami v Gaze by Hamás potřeboval obrovské sklady a flotilu nákladních vozidel.

IDF dosud nezabavila žádný velký sklad potravin Hamásu. New York Times zveřejnil vyšetřování založené na zdrojích uvnitř IDF, které přiznaly, že Hamás neukradl významné množství potravin dovezených OSN.

K stejnému závěru dospěla i americká vládní agentura USAID. Analýza zjistila, že alespoň 44 ze 156 incidentů, při nichž byla nahlášena krádež nebo ztráta humanitární pomoci, bylo „přímo nebo nepřímo“ způsobeno izraelskými vojenskými akcemi, jak vyplývá z prezentace.

Později Netanjahu tvrdil, že OSN přiznala, „že Hamás a další ozbrojené skupiny vyplenily 85 procent nákladních vozů“. Ve skutečnosti OSN tvrdí, že v důsledku politiky hladovění byli obyvatelé Gazy dohnáni k takové zoufalé situaci, že se uchýlili k extrémním činům.

Desítky tisíc obyvatel denně riskovaly své životy, aby získaly jídlo – někteří v nefunkčních distribučních centrech Gazské humanitární nadace (GHF), kterou pomohl založit Netanjahu, a někteří rabováním nákladních vozů s humanitární pomocí. V drtivé většině případů byli lupiči hladoví lidé, kteří kradli pytel jídla pro své rodiny, a neexistují žádné důkazy o tom, že by Hamás ukradl velké množství jídla z OSN.

Na konci svého projevu Netanjahu vyslovil další očividnou lež, když označil Izrael pod svým vedením za „maják pokroku, vynalézavosti a inovace ve prospěch celého lidstva“. Není třeba podrobně vysvětlovat, proč takové tvrzení odráží zkreslené vnímání reality.

Mezi lžemi se objevila i strašná pravda – válka, pokud jde o Netanjahua, bude pokračovat. To lze vyvodit ze skutečnosti, že ve svém projevu nazval město Gaza „poslední baštou Hamásu“ a pak se rychle opravil: „jednou ze dvou posledních bašt“.