Channel 4 News: Izrael: Žádný hladomor v Gaze není

23. 7. 2025

čas čtení 16 minut
Moderátor, Channel 4 News, středa 23. července 2025, 19 hodin: Uprostřed vlny odsuzování ze strany vlád a humanitárních organizací ohledně hladomoru v Gaze Izrael popírá veškerou odpovědnost a viní Hamás a OSN.

Palestinský zástupce v OSN: „Co jste dělali během tohoto genocidia? Ne, co jste říkali nebo co jste zvažovali, ale co jste skutečně udělali? Historie si nás všechny bude pamatovat za životy, které jsme nedokázali zachránit.“

Dobrý večer. Více než 100 humanitárních organizací varuje před masovým hladomorem, který se šíří po celé Gaze. Podle zprávy ministerstva zdravotnictví zemřelo dalších 10 lidí hladem. Několik vlád se připojilo k ostré kritice izraelské humanitární operace, při které bylo zastřeleno asi 1000 lidí, kteří se pokoušeli dostat k jídlu. Izrael to vše odmítl jako propagandu Hamásu a tvrdil, že u hranic Gazy čekají stovky nákladních vozů s humanitární pomocí, které má převzít OSN. Izrael zostřil spor s humanitárními agenturami OSN, odmítl vydat víza klíčovým představitelům a obvinil je z předpojatosti.

Děti i dospělí omdlévají na ulicích, lékaři jsou příliš slabí, aby mohli léčit pacienty. Humanitární organizace upozorňují, že v Gaze se šíří masový hladomor, přičemž mezi umírajícími jsou i jejich vlastní zaměstnanci, zatímco tuny pomoci leží nedotčené a nemohou být distribuovány. Izrael však z hladomoru viní Hamás a ze zpoždění pomoci OSN. Harry Fawcett začíná naše zpravodajství a upozorňujeme, že od samého začátku reportáže se objevují znepokojivé podrobnosti a záběry.


 


Reportér: Představte si sílu výbuchu, který zničil tento dům v Gaze. Hluk, násilí, a pak ticho o několik hodin později. Ticho, když opatrně vyhrabávají  tělo desetiletého chlapce. Jeho bratranec se snaží zvednout i přes malou váhu dítěte.



„Bylo mu 10 let. Vytáhli jsme ho z trosek. Byl to malý chlapec, který se ničeho nedopustil. Zasáhla ho raketa.“

 
    

Podle svědků zde zahynula celá rodina, osm lidí, a i přes šok a smutek je všudypřítomným tématem hlad.

„Děti spaly minulou noc bez jídla. Někteří lidé šli pro pomoc. Někteří pomoc dostali, ale někteří zůstali tady a potkal je osud. To je náš osud, který nám určil Bůh.“

Více než 100 humanitárních organizací nyní varuje před šířením masového hladomoru a obviňuje Izrael, že brání vstupu pomoci nebo znemožňuje organizacím přístup k zásobám v skladech v Gaze.

Humanitární pracovnice:  „V Gaze doslova není dost jídla a my jsme svědky exponenciálního nárůstu počtu dětí, těhotných žen a kojících žen v naší klinice, které jsou nyní podvyživené, a zdá se, že došlo k bodu zlomu. Všechny mechanismy, které rodiny zavedly, aby se s touto situací vyrovnaly, jsou nyní na pokraji kolapsu."

Izraelská armáda dnes zveřejnila tyto snímky s tím, že stovky nákladních vozů s humanitární pomocí uvízly na straně Gazy u hraničních přechodů. A že mezi humanitární pomocí dodanou od poloviny května bylo dva a půl tisíce tun kojenecké výživy a kaloricky vydatných potravin pro děti. Izrael obviňuje OSN, že ji nerozdělila. 

Izraelský mluvčí: „Myšlenka hladomoru a hladovění nám byla neustále předkládána každý týden po dobu posledních dvou let, ale nikdy se nenaplnila, takže se jedná o falešné varování ze strany humanitárních organizací. Řekl bych také, že pokud v Gaze panuje hlad, je to hlad vyvolaný hnutím Hamás.“

Reportér: Izrael zároveň tvrdí, že se mu daří obcházet Hamás pomocí kontroverzního mechanismu Gazské humanitární nadace, ale při pokusech o přístup k těmto místům byly zabity stovky lidí a mnoho lidí zadržuje nákladní vozy OSN, což ještě zhoršuje problém s distribucí pomoci.

„Když vaše dítě několik dní nejedlo, jste ochotni udělat cokoli, abyste se k jídlu dostali. Chápu tedy, že distribuce může být velmi obtížná, ale také víme, že hranice jsou uzavřeny a že se jedná o situaci podvýživy, která nemá nic společného se špatnou úrodou. Jen pár kilometrů ode mě je jídlo pro všechny, kteří chtějí jíst, a proto je tak rozčilující pracovat v těchto podmínkách, kdy jsou lidé záměrně podrobováni hladomoru.“

Na dnešním zasedání Rady bezpečnosti OSN palestinský zástupce vyzval členské státy po společném odsouzení Izraele 28 zeměmi, včetně Británie, které se odehrálo tento týden:

„Co jste udělali během tohoto genocidia? Ne, co jste řekli nebo co jste zvažovali udělat, ale co jste skutečně udělali? Historie si nás všechny zapamatuje. Za životy, které jsme nedokázali zachránit. Ale je třeba zachránit ještě mnoho dalších životů. Nesmíme je zklamat.“

Izraelský mluvčí: „50 nevinných lidí je stále drženo jako rukojmí. Izrael neúnavně pracuje na jejich návratu domů, ale Hamas odmítl všechny nabídky. Utrpení vlastního lidu je jeho největší zbraní. Čím déle utrpení trvá, tím déle ho mohou využívat ve své propagandě.“

Reportér: Ale hlad, který nutí děti soutěžit o uloupenou pomoc a který je stále více vyhání do podvýživy, je až příliš reálný. Stejně jako izraelské bomby, které každý den zabíjejí, zatímco jednání o příměří zůstávají v patové situaci.
Moderátor: Promluvme si o tom se Samem Rosem, který je zastupujícím ředitelem UNRWA v Gaze. UNRWA je agentura OSN pro palestinské uprchlíky, která je Izraelem zakázána. Sam Rose, existuje mnoho různých agentur OSN. Můžete nám pomoci s těmito obviněními Izraele, že to je OSN, která nedokáže vyzvednout stovky nákladních vozidel, která překročila hraniční přechod Kerem Shalom do Gazy a která tam jen tak stojí a hnijí?

Sam Rose: Ano, samozřejmě. Krishnane, podívejte, do Gazy se nedostane nic bez souhlasu izraelských úřadů. Tak to v Gaze funguje už více než 20 let, jak víte, máme 6000 nákladních vozů s humanitární pomocí před hranicemi Gazy. Nemáme povoleno dovézt žádné z těchto zásob. V Gaze je dostatek jídla pro všechny na tři měsíce, jsou zde distribuční mechanismy, Community Trust, který zajišťuje bezpečné rozdělení potravin. Jak jsme ukázali během příměří a jak jsme ostatně ukazovali nepřetržitě po dobu 75 let uvnitř pásma Gazy, viděl jsem ty obrázky nákladních aut v Keremu na palestinské straně hraničního přechodu. Mohu vám říct, že agentury OSN, které mají za úkol tato nákladní auta převzít, se mohou dostat do pohraniční oblasti pouze s výslovným souhlasem izraelských úřadů, které jim navigují cestu.

Moderátor: Izrael tvrdí, že těmto nákladním vozidlům nabídl doprovod, ale že to agentury OSN odmítly. Je to pravda?

Sam Rose: Bombardují centrum Gazy, kde se v současné době nachází drtivá většina kapacit OSN. Personál OSN nemá doslova žádnou možnost se z této oblasti dostat. Takže ne, není to pravda. Není to vůbec pravda.

Moderátor: Jaké je tedy řešení této konkrétní patové situace? Protože Izrael, víte, to jsou dvě zcela protichůdná tvrzení o tom, co je pravda.

Sam Rose:  Ano. Podívejte, myslím si, že pokud jde o pravdu, jednoduchá odpověď, jak jste sám řekl v tomto pořadu, je nechat mezinárodní novináře, aby podali zprávu tak, jak to vidí oni. Situace ohledně potravinové pomoci byla nařízena Mezinárodním soudním dvorem. Nejvyšší orgán mezinárodního právního systému ukládá Izraeli povinnost pustit dovnitř zásoby. Máme dostatek pomoci mimo Gazu, abychom zastavili hladomor, než se již tak neuvěřitelně katastrofální situace ještě mnohem zhorší. A jak řekl jeden z vašich předchozích řečníků, právě teď jsme dosáhli bodu zlomu, takže tyto dodávky opravdu potřebujeme dostat dovnitř. Je to neodpustitelné. A je neomluvitelné, že tyto dodávky čekají mimo Gazu. A my, jako Organizace spojených národů, jako humanitární společenství, nemůžeme bez souhlasu izraelských úřadů udělat absolutně nic, abychom je dostali dovnitř. A oni nám to nedovolí.

Moderátor: Můžete nám vysvětlit, o jakém bodě zlomu se mluví, když už měsíce dochází k nedostatku potravin? To má kumulativní dopad na tamní obyvatelstvo a zdá se, že každý den přicházejí nové zprávy o lidech, kteří umírají. Co tedy znamená bod zlomu?

Sam Rose:  V posledních 18 měsících jsme se hodně dohadovali, zda jde o hladomor, nebo ne. Vždy jsme říkali, že v okamžiku, kdy bude hladomor vyhlášen, bude už příliš pozdě pro tyto děti, které vidíme na záběrech. Bohužel jsme předpovídali, že k tomu dojde. Je to kombinace několika faktorů. Je to kombinace blokády, která trvá již více než 100 dní. Je to kombinace 20 měsíců intenzivního konfliktu, který zničil imunitní systém a snížil osobní pohodu na minimum, takže schopnost lidí odolávat nemocem je zcela zničena. Palivo je omezené, takže není k dispozici voda, a jen od poloviny března jsme měli opět přes 750 000 vysídlených lidí, což znamená, že tito lidé nemají přístup k zdravotní péči, kterou potřebují, i kdyby ji chtěli, protože každý týden žijí na jiném místě a snaží se dostat do zdravotních klinik, které také trpí nedostatkem léků. Moje kliniky provozují největší síť primární zdravotní péče v Gaze. 60 % našich základních léků je nyní vyprodáno a existuje jediná organizace, která brání dodávkám těchto léků. Je to situace, která trvá už velmi dlouho. A skutečnost, že systém podpory lidí se hroutí a více než kdy jindy se hroutí i lékaři, sestry a můj personál. Jsou unavení, hladoví, dehydratovaní, padají z nohou, zatímco se snaží pomáhat obyvatelstvu.

Moderátor: Děkujeme vám. Požádali jsme o rozhovor s izraelskou vládou, ale dnes večer nebyl nikdo k dispozici. Pojďme si   promluvit s poslankyní za labouristickou stranu Sarah Champion, která je předsedkyní Výboru pro mezinárodní rozvoj a je s námi z Rotherhamu. V reakci na palestinského zástupce v OSN. Víte, co jste udělali? Ne, co jste řekli? Co jste udělali? Jaká je odpověď Británie?

Sarah Champion: Musím říct, že jsme udělali hodně. Jednou z věcí bylo obnovení financování UNRWA, která, jak právě řekl Sam, poskytuje veškerou základní zdravotní péči. Poskytuje také veškeré vzdělání. Uvalili jsme také sankce na některé vysoké politiky a některé osadníky, kteří se dopouštějí opravdu ohavných činů na Západním břehu. Ale po 650 dnech si myslím, že je třeba se ptát, čeho jsme dosáhli. 60 000 mrtvých. Celá populace Gazy nyní hladoví. Je jasné, že to nestačí. A je jasné, že musíme dělat víc. Nechci být za den znovu ve vašem pořadu. Za týden. Kdy budeme stále mluvit o příměří, místo aby bylo příměří skutečně uzavřeno, protože jediné, co může zastavit hladomor, je příliv humanitární pomoci, a Izrael tomu brání.

Moderátor: Británie by mohla udělat i jiné věci, které jsou sice kritizovány jako symbolické, ale měla by například Británie uznat stát Palestina? Jaký by to mělo význam?

Sarah Champion: Symbolika je ve skutečnosti velmi důležitá. Minulý týden jsme měli před naším výborem britského ministra zahraničí, který nám řekl, že si myslí, že je to jen symbolika. Tak jaký to má smysl? Smysl to má v tom, že pokud skutečně věříme v řešení dvou států a pokud skutečně věříme, že existuje cesta, jak toho dosáhnout, nemůže o tom vyjednávat okupovaný s okupantem, a taková je situace od roku 1967. Proto říkáme ano, uznejme Palestinu. Je to symbolické a je to dobré, protože tím Izraeli dáváme najevo, že stojíme na straně Palestiny a že se budeme aktivně snažit na mezinárodní scéně dosáhnout trvalého míru, který zajistí bezpečnost obou národů.

Moderátor:  Měla by Británie nazvat tuto situaci genocidou?

Sarah Champion: Již více než rok ICJ tvrdí, že se jedná o pravděpodobnou genocidu. Je to virálně šířené varování. Stále jsme na to nereagovali. Nevidím v tom nic jiného než genocidu. Chápu, že se jedná o právní definici, ale měli bychom se tím zabývat v rámci mezinárodního práva a našich závazků vůči mezinárodnímu právu. Kdykoli existuje riziko genocidy, a já jsem neviděla nic, co by mě přesvědčilo, že tam žádné riziko genocidy nehrozí. Spojené království proto musí využít všechny prostředky, které má k dispozici. To pro mě znamená mnohem agresivnější program sankcí, například spolupráci s našimi mezinárodními partnery, aby Izrael byl hnán k odpovědnosti. A ano, uznání státu Palestina, všechno, co můžeme udělat, musíme udělat hned teď, protože jinak riskujeme, že podle mezinárodního humanitárního práva neuděláme dost. I jen v našem vlastním zájmu, musíme udělat víc.

Moderátor:  Palestinský velvyslanec poukazuje na to, že bychom mohli dělat mnohem víc, než jen tato politická opatření. Mohli bychom zorganizovat koalici ochotných, podobně jako v případě Ukrajiny, mohli bychom jednat o vyslání mírových sil do Gazy, aby zastavily zabíjení a zabránily dalším úmrtím, jako jsme to udělali v jiných konfliktech. Proč se tyto věci ani neobjevují na pořadu dne?

Sarah Champion: To se budete muset zeptat ministra zahraničí. Můj výbor před šesti týdny zveřejnil zprávu o tom, jak by Spojené království mělo dodržovat mezinárodní humanitární právo, a vláda na ni dosud nereagovala. Je mnoho dalších věcí, které bychom mohli a měli dělat, a jsem pevně přesvědčena, že bychom měli zkusit všechno. Jak špatné to ještě musí být? Raději budu kritizována u soudu za to, že se snažíme udělat příliš mnoho, než že neděláme nic. Kolik hrůzných příběhů ještě musíme vidět, kolik britských chirurgů se ještě vrátí a bude nám vyprávět o zvěrstvech, s nimiž se setkávají? Kolik lidí ještě musí hladovět? Co bude spouštěčem, než se pokusíme udělat vše pro to, abychom zabránili izraelským politikům ve snaze vyhladit celý národ?

Moderátor:   Sarah Champion, moc vám děkuji.

0
Vytisknout
448

Diskuse

Obsah vydání | 24. 7. 2025