Všechno, co se v Palestině děje, jako například zacházení s těmito dětmi, se stane i v dalších oblastech světa

15. 7. 2025

čas čtení 20 minut
WCNSF - “wounded child, no surviving family.”
"zraněné dítě žádní přeživší příbuzní".

Často jsou příliš malí na to, aby pochopili, že jejich rodiče jsou mrtví.

"Všechno, co se v Palestině děje, jako například zacházení s těmito dětmi, se stane i v dalších oblastech světa." -- Tarek LOUBANI

AMY GOODMAN: Stejně jako všichni ostatní lékaři, kteří pracovali v Gaze, jste léčil děti. Od izraelské blokády území se objevila v této souvislosti nová zkratka „WCNSF“, což znamená „zraněné dítě, žádní přeživší příbuzní“. Můžete nám na závěr povědět některé z příběhů těchto dětí?


 
Tohle je naprosto otřesné a stejně otřesné je, že žádný český lékař - kromě Lékařů bez hranic - se proti tomuto sadistickému běsnění izraelsko-americké teroristické mašinerie smrti (GHF+ IOF), postihující stejnou měrou děti i zdravotníky, nevyjádřil. Zlovůle GHF a IOF překračuje veškeré myslitelné etické hranice. Tohle mlčení je naší spoluvinou. Jsme spoluviníky!!! Za pár měsíců se za toto mlčení budeme všichni do hloubi duše stydět! Čtěte tohle vyjádření kanadského lékaře Tareka Loubaniho. A bouřete se!

„Každý den představuje novou lekci o hloubce lidské zvrácenosti, pokud jde o útoky na muže, chlapce, ženy a děti, a zejména na ty nejmladší. Myslím, že každý lékař, který operuje a pracuje v Palestině, vám řekne, že nejotřesnější a nejstrašnější částí naší práce je právě válka proti dětem a to na všech úrovních.“ --- Dr. Tarek LOUBANI

„VÁLKA PROTI DĚTEM": LÉKAŘ V GAZE O MASAKRECH, HLADOVĚNÍ A IZRAELSKÉM PLÁNU NA ZŘÍZENÍI KONCENTRAČNÍICH TÁBORU

DEMOCRACY NOW! / July 14, 2025

Oficiální počet obětí v Gaze přesáhl 58 000, izraelské síly pokračují v ostřelování Palestinců hledajících pomoc a jednání o dohodě o příměří v Dauhá uvízla na mrtvém bodě. Dnešní ranní zranění byli převezeni do nemocnice Nasser, největší fungující nemocnice v Gaze, která čelí nedostatku paliva a rozšiřující se izraelské ofenzivě v oblasti. Democracy Now! hovořilo živě z Gazy s Dr. Tarekem Loubanim, lékařem pohotovosti, který od června dobrovolně pracuje v nemocnici Nasser v Gaze.

--- „Každý den se zdá být novou lekcí z hlubin lidské zvrácenosti, pokud jde o útoky na muže, chlapce, ženy a děti, zejména na ty nejmladší,“ říká Loubani. „Myslím, že každý lékař, který operuje a pracuje v Palestině, vám řekne, že nejotřesnější a nejstrašnější částí naší práce je právě válka proti dětem na všech úrovních.“

--- Oficiální počet obětí v Gaze přesáhl 58 000, ale očekává se, že bude mnohem vyšší, protože lidé jsou pohřbeni v troskách a izraelské síly pokračují v útocích na Palestince, kteří hledají pomoc. V neděli zabil izraelský raketový útok nejméně 10 Palestinců, včetně šesti dětí, v distribučním centru vody v uprchlickém táboře Nuseirat. Nejméně 17 dalších bylo při výbuchu zraněno. Izrael také v neděli zaútočil na trh v Gaze, kde zabil nejméně 17 lidí.

--- Podle vysokého komisaře OSN pro lidská práva bylo v Gaze od konce května, kdy americko- izraelská takzvaná Humanitární nadace pro Gazu (GHF) převzala většinu míst pro distribuci humanitární pomoci, zabito téměř 800 lidí při pokusu o přístup k ní. V sobotu bylo zabito nejméně 27 Palestinců a více než 180 jich bylo zraněno, když izraelské síly zahájily palbu na lidi čekající na humanitární pomoc v distribučním centru poblíž Rafahu. Tady je palestinský zdravotník Hassan Omran.
HASSAN OMRAN: Dnes je kolem center pro distribuci „humanitární pomoci“ (GHF) více než 150 zraněných a více než 20 mrtvých. Většina střelných zranění, která vidíme, se nachází na hlavě nebo na trupu. Izraelská okupace lidi úmyslně zabíjí a ničí. Okupace využívá tuto politiku humanitární pomoci k provádění masových vražd tím, že lidi vyzývá, aby si přišli pro každodenní jídlo. Když se tam tito lidé dostanou, jsou chladnokrevně zabiti. …

AMY GOODMAN: Dnešní ranní zranění byli převezeni do Násirovy nemocnice, největší fungující nemocnice v Gaze, která čelí nedostatku paliva a sílící izraelské ofenzivě.

--- Nyní se přesuneme do Násirovy nemocnicev Gaze, kde budeme hovořit s doktorem Tarekem Loubanim, lékařem na pohotovosti, který od června dobrovolně pracuje v nemocnici Nasser v Gaze. Je lékařským ředitelem organizace Glia Project, která vytváří open-source lékařské přístroje pro komunity s omezenými zdroji. V roce 2018 byl doktor Loubani jedním z 19 zdravotníků, kteří byli postřeleni v Gaze izraelskou armádou. V říjnu 2023 byl zatčen za nenásilný protest, při kterém volal po příměří v Gaze. Je také palestinským uprchlíkem.

--- Dr. Loubani, vítejte zpět v pořadu Democracy Now!, dnes z Nasserovy nemocnice. Můžete popsat zranění a úmrtí, která kolem sebe vidíte?

DR. TAREK LOUBANI: Jsou to všechno druhy zranění, které může lékař vidět. Jednou z věcí, na kterou jsme si velmi zvykli, jsou například zranění z bombardování, způsobená obrovským tlakem po výbuchu v Gaze. Pracuji zde již 15 let. Každý den však přináší nový typ těžkých a strašných zranění. Například včera jsme měli pacienty se střelnými ranami do hlavy. Před dvěma nebo třemi dny jsme zaznamenali, že zejména mladí muži a chlapci byli postřeleni do rozkroku. Každý den tak představuje novou lekci o hloubce lidské zvrácenosti, pokud jde o útoky na muže, chlapce, ženy a děti, a zejména na ty nejmladší. Myslím, že každý lékař, který operuje a pracuje v Palestině, vám řekne, že nejotřesnější a nejstrašnější částí naší práce je právě válka proti dětem a to na všech úrovních.

AMY GOODMAN: Můžete nám říct něco o zraněních, která vidíte u lidí, kteří stojí ve frontách na pomoc od takzvané Gazské humanitární nadace (GHF), temné izraelsko-americké takzvané humanitární organizace, kterou mnoho mezinárodních humanitárních organizací odsoudilo? Povězte nám, co jste tam viděl, a co říká vyšetřování AP, které zveřejnilo video, které zachycuje střelbu na lidi, kteří čekají na pomoc.

DR. TAREK LOUBANI: Když jsem viděl video AP, nebylo pro mě žádným překvapením. Bylo to přesně to, co mi pacienti a Palestinci říkali a co nám říkali poslední měsíc a půl, od doby, kdy GHF začala fungovat. Téměř okamžitě po zahájení své činnosti začalo GHF masakrovat civilisty.

--- Ta zranění lze rozdělit do dvou hlavních typů. Jedním z nich jsou střelné rány, které jasně ukazují, že lidé byli záměrně stříleni do hlavy nebo do jiných částí těla, například do rozkroku. Druhým typem jsou výstřely z poloautomatických nebo automatických zbraní, jako jsou kulomety nebo lehké kulomety, do davu lidí, kdy v podstatě střílejí do hustě shromážděných skupin lidí a zabíjejí a zraňují nejen lidi, kteří hledají pomoc, ale i lidi až kilometr daleko od místa střelby, zejména když používají těžší zbraně.

--- Na masakrech se také jasně podílí izraelská armáda. Mnoho masakrů páchají Izraelci a mnoho z nich páchají žoldáci, kteří se vydávají za humanitární pracovníky GHF. Izraelská armáda také střílí na skupiny Palestinců a pálí na stany v jejich blízkosti. Vidíme tedy všechny tyto typy zranění. Například lidé, kteří leží pozdě v noci nebo brzy ráno v posteli jsou zastřeleni kvůli nekontrolované a bezohledné střelbě.

--- Jak jsem již řekl, nakonec vidím spoustu poranění hlavy, lidi, kteří přicházejí v podstatě v mozkové smrti. I při nejlepší péči nemusí přežít. Kvůli masivnímu nedostatku však máme v nemocnici nedostatek paliva, což znamená, že máme nedostatek kyslíku. Máme také nedostatek vybavení, což znamená, že nemáme základní prostředky k léčbě našich pacientů.

--- Včera, když došlo k jednomu z těchto masakrů, ne masakru v místě „humanitární pomoci“ GHF, ale masakru ve stanech, což je další nová forma zvrácenosti, kterou jsme před touto válkou neznali – a já jsem přitom byl na místě a snažil se pacienta intubovat, abych mu poskytl pokročilou pomoc, zatímco jsem ležel na břiše na podlaze a pacient ležel na zádech. Vidíme tedy tyto bezohledné typy zranění, kromě specificky cílených a odstřelovačských zranění, která způsobují každý den doslova desítky, ne-li stovky úmrtí, a také stovky dalších zranění, která velmi těžko ošetřujeme kvůli vážnému nedostatku vybavení.

AMY GOODMAN: Chtěla jsem se vás zeptat, doktore Tareku Loubani, na izraelské síly, které se zaměřují na palestinský zdravotnický personál. Mám na mysli zadržené lékaře, jako je doktor Abu Safiya. Doslechl jste se někde, kde se nachází? A pak jsme dostali nejnovější zprávy o výhrůžkách zdravotnickému personálu v Nasseru, kde se nacházíte vy, e-maily a výhružné textové zprávy, které zde dostává zdravotnický personál. Víte o tom něco?

DR. TAREK LOUBANI: Ano, ano, samozřejmě. Jakožto zdravotnický personál jsme pro izraelskou armádu veřejným nepřítelem číslo jedna. To víme. Je to jasné od samého začátku a palestinští zdravotníci to říkají. Za poslední dva roky bylo v Palestině zabito přes 1 500 zdravotníků. Nejméně 350 jich je dodnes v izraelském zajetí. Mnoho dalších lidí je pohřešováno. Je jasné, že jde o válku proti celému zdravotnickému systému.

--- V nejlepším případě dostáváme jen zlomky zdravotnického vybavení. Včera jsem procházel inventář, abychom se pokusili určit, co je nejdůležitější dovézt. Realita je taková, že více než 80 % všech základních léků je zcela vyprodáno. A to jsou čísla, která vidím každý den. Jsou to čísla, která zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví i Světová zdravotnická organizace. Není to žádné tajemství. A samozřejmě, když jsem přijel do Gazy a když sem přijíždějí další lékařské týmy, pokud má někdo z nich cokoli, co připomíná lékařské vybavení, které by mohlo být použito pro jiné, je to na hranicích hned Izraelci zabaveno.

--- Takže ano, my jako zdravotnický systém jsme terčem útoků. Textové zprávy, o kterých mluvíte, jsou zprávy, které včera obdrželi všichni v Nasser Medical Complex, kteří měli mobilní telefon, zejména zdravotnický tým, a které jim sdělovaly, že jsou de facto terčem izraelské armády a že pokud se nevzdají a nevydají kdoví koho, budou považováni za nepřátele.

AMY GOODMAN: Mluvíme tedy o masivních zraněních, o mrtvých. Jaký je stav lidí, kteří hladoví?

DR. TAREK LOUBANI: Každý pacient, kterého vidím, je v tuto chvíli ve stavu hladovění. A já hladovění znám. Viděl jsem lidi, kteří drželi hladovku a podobné věci. Sám jsem držel hladovku. Viděl jsem lidi, kteří nebyli schopni jíst týden, dva nebo tři. To ale není to, co vidím tady. Tady vidím lidi, kteří zcela vyčerpali všechny své zásoby bílkovin, všechny své tukové zásoby, kteří jsou doslova kost a kůže, jaké jsem viděl jen v učebnicích a v historických videích.

--- A když přijdou, víte, když se jich někdy ze zvědavosti zeptám: „Co vás přivedlo na místo, kde se rozdává pomoc?“, vyprávějí mi, jak jsou hladoví. Vyprávějí mi, jak jsou hladové jejich rodiny. Například jeden muž, kterého před dvěma nebo třemi dny střelili do hlavy, byl v bezvědomí, když ho ke mně přivezli. A když jsem se jeho rodiny zeptal, proč tam šel, řekli mi: „Protože jeho čtyři děti byly tak hladové, že se nakonec rozhodl to risknout“ – a samozřejmě ho to stálo život.

--- Hlad postihuje 100 % obyvatel Gazy. Nikdo jej není ušetřen. Každý zde má hlad. A nejneuvěřitelnější pro mě bylo, jak rychle se to projevilo, dokonce i u lidí jako jsem já, kteří přijeli dobře najezení a zdraví a hned od prvního dne jsme začali pociťovat vážný nedostatek kalorií. Nejenom že nedostáváme jídlo, že nedostáváme dostatek kalorií, ale jídlo, které dostáváme, není výživné. Můžeme jíst rýži. Někdy můžeme jíst čočku. Z toho ale nemůžete vyživit a podporovat dětiv jejich rozvoji. Neexistuje žádná politika, která by ospravedlňovala zákaz dovozu kojenecké výživy do místa, jako je Gaza. A přesto jsem navštívil pediatrické oddělení pro podvyživené děti. Je to hrůzostrašná podívaná na malé děti, které by měly vzkvétat, ale místo toho chřadnou každým okamžikem, zatímco jejich rodiče nevědí, co mají dělat a někdy jsou ochotni proto podstoupit riziko a jít do oněch center „humanitární pomoci“ GHF, aby se je pokusili nakrmit.

AMY GOODMAN: Můžete nám říct něco o snaze přesunout na jih lidi, kteří byli opakovaně vysídleni? Právě jsme se dozvěděli, že bývalí izraelští premiéři Ehud Olmert a Jair Lapid odsoudili návrh Netanjahuovy vlády na nucené přesídlení Palestinců z Gazy do takzvaného humanitárního města, které má být postaveno na troskách Rafáhu. Oba ho označili za koncentrační tábor. Jair Lapid řekl, že pokud lidi nemohou odejít, je to koncentrační tábor. A povězte nám o tomto pochodu lidstva na jih.

DR. TAREK LOUBANI: Ano, jsem rád, že izraelští politici konečně dospěli ke stejnému poznání, o kterém palestinští zdravotníci a aktivisté mluví už více než dva měsíce. Není to nová myšlenka. Je jasné, že se Izraelci snaží uvěznit Palestince v koncentračních táborech. Gaza byla před válkou ve všech ohledech vězením pod širým nebem a Palestinci varovali, že se může kdykoli proměnit v koncentrační tábor. Takže ano, jsem rád, že k tomuto závěru konečně došli. Jsem rád, že západní svět bere nyní varování Palestinců o koncentračním táboře vážně.

--- To, co Izraelci navrhují udělat, alespoň posledních šest měsíců, je pokusit se všechny Palestince soustředit do malé oblasti, kde nad nimi budou mít plnou kontrolu, kde budou moci rozhodovat o životě a smrti a kde budou moci diktovat všechny podmínky, za nichž se bude o životě a smrti každého z nich rozhodovat. A jak z provozní filozofie GHF vidíme, budou samozřejmě moci zabít kohokoli, koho budou chtít a kdykoliv se jim zachce. Myslím tím, že v současné době přijímá GHF lidi, které podrobuje všem těmto bezpečnostním kontrolám, a přesto je vraždí, bezohledně je střílí.

--- Myslím si tedy, že tato myšlenka koncentračního tábora je založena na vyhnání lidí – není na tom nic dobrovolného, jak tvrdí někteří izraelští politici – tím, že lidem odeberou všechny životní potřeby. Viděli jsme, jak jim odebrali čistou vodu. V Gaze není čistá voda prakticky vůbec. Nikde není žádné jídlo. A situace se každým dnem zhoršuje. Není palivo. Nedostatek paliva, o kterém jsem se zmínil dříve, je ještě horší než kdykoli dřív.

--- A to vše má za následek stovky dalších úmrtí každý den. Vidím pacienty, kteří jsou každý den postřeleni. Vidím pacienty, kteří jsou každý den vyhozeni do vzduchu. Ale novinkou za poslední měsíc je, že nyní vidím také pacienty, kteří umírají hlady nebo už hlady zemřeli. Vidím malé děti, o kterých se často píše, ale někdy také ne. Vidím též staré lidi, lidi s oslabenou imunitou, lidi s chronickými nemocemi. Na to Izraelci spoléhají, aby lidi donutili jít do koncentračních táborů. Jsou však tak neschopní, že nedokážou ani na chvíli předstírat, že by s někým z nich zacházeli humánně, takže si na základě toho, co vidíme z „humanitární pomoci“ GHF, myslím, že jim Palestinci na tuto past neskočí.

AMY GOODMAN: Stejně jako všichni ostatní lékaři, kteří pracovali v Gaze, jste léčil děti. Od izraelské blokády území se objevila v této souvislosti nová zkratka „WCNSF“, což znamená „zraněné dítě, žádní přeživší příbuzní“. Můžete nám na závěr povědět některé z příběhů těchto dětí?

DR. TAREK LOUBANI: Ano, rád. Vždycky jsem si myslel, že Palestina je něco, co musím pochopit, abych pochopil, co se děje ve světě. Díky příběhům jako „zraněné dítě, žádní přeživší příbuzní“ jsem pochopil a uviděl, že Palestina představuje ústřední problém nejen naší doby, ale i ústřední problém posledních sto let. Všechno, co se v Palestině děje, jako například zacházení s těmito dětmi, se stane i v dalších oblastech světa. A to není můj nápad, ale myšlenka, o které už delší dobu hovoří talentovaní analytici a historici, jako například Dr. Gucciardo nebo Dr. Podur, kteří tyto jevy analyzují a kteří o nich diskutují.

--- Pokud jde o zraněné děti, v podstatě to, co většinu času vidíme, a co jsem už před několika měsíci přestal dělat, je to, že se už žádného dítěte, které vidím, neptám jestli je tam s někým nebo jestli tam má někoho, kdo se o něj postará. Víte, je tam taková zácpa lidí, že kvůli těm masakrům máme doslova desítky pacientů najednou. A tak někdy potřebujeme, aby někdo přinesl krev pro dvouleté nebo jednoleté dítě, které leží na podlaze. A když se zeptám: „Kde je rodina tohoto chlapce?“ „Kde je rodina této holčičky?“, často dostanu stejnou krátkou odpověď: „Doktore Tareku, toto je zraněné dítě, nemá žádné přeživší příbuzné.“

--- A tak se je snažíme ošetřit. Často jsou příliš malí na to, aby pochopili, že jejich rodiče jsou mrtví. Ale sedí tam a zranění bojují o život. Viděli jsme toho tolik. Viděli jsme spoustu videí. Například před dvěma dny jsem viděl dítě, které mělo více než polovinu těla popálenou, a hledal jsem někoho, kdo by jej utěšil, ale nikdo tam nebyl, tak jsem vzal dítě do náruče a držel ho několik minut, než přišel někdo jiný, kdo ho mohl převzít, abych se mohl vrátit k ošetřování dalších pacientů. Jediné, na co jsem mohl myslet, bylo, že v tuto chvíli jsou v Gaze desítky tisíc lidí – tedy dětí –, které přišly o jednoho nebo o oba své rodiče. Pochopit, co se s nimi děje, znamená pochopit válku tak, jak je dnes navrhována pro zbytek světa.

AMY GOODMAN: Dr. Tareku Loubani, děkuji vám, že jste byl s námi.

-1
Vytisknout
886

Diskuse

Obsah vydání | 16. 7. 2025