Setkání s roztomile znějícím názvem „Děti, technologie a vzdělávání v konfliktu" se uskuteční v době, kdy Spojené státy převezmou rotující předsednictví Rady. Protože když si člověk představí globální bezpečnostní architekturu, právo veta a jaderné napětí, samozřejmě si vybaví... prezentaci o času stráveném u obrazovky.

Bílý dům tento krok označuje za historické vedení. Technicky vzato má pravdu. Historické to je. Jen možná ne tak, jak si to představovala Eleanor Rooseveltová.

Pro připomenutí: Eleanor Rooseveltová pomáhala formulovat Všeobecnou deklaraci lidských práv. Neuváděla však debaty o kyberšikaně mezi stálými členy disponujícími termonukleárními arzenály.

To neznamená, že téma vzdělávání a dětí v konfliktech není vážné. Je. Velmi vážné.

Jen ta představa, že první dáma předsedá orgánu, který obvykle řídí velvyslanci a ministři, působí... netradičně. Americké křeslo v OSN tradičně zastává velvyslanec při OSN — v současnosti Mike Waltz — který zjevně přivítal tuto změnu s nadšením.

Člověk si téměř dokáže představit scénu:

„Spojené státy dávají slovo delegaci Francie."
„Merci."
„A prosím nezapomínejte omezit používání tabletů po 21. hodině."

Zasedací sál Rady bezpečnosti v New Yorku není zrovna aula rodičovského sdružení. Je to jeviště, kde se diskutují války, ukládají sankce a právo veta padá s jemností klavíru shozeného z desátého patra.

Stálí členové — Spojené státy, Rusko, Čína, Spojené království a Francie — se obvykle nescházejí proto, aby řešili rodičovské kontroly.

A přesto jsme tady.

Vytisknout