Nový futurismus: Co by mohlo znamenat pro Evropu spojenectví Muska s Meloniovou?

27. 11. 2024

Minulý týden dostal Elon Musk facku od italského prezidenta Sergia Mattarelly poté, co podpořil politiku italské premiérky Georgie Meloniové týkající se zadržování zahraničních migrantů v Albánii. Musk řekl, že někteří italští soudci "musí odejít", protože zpochybňují zákonnost politiky zadržování. Podpora Meloniové ze strany amerického podnikatele roste od té doby, co se loni zúčastnil jejího výročního večírku v Římě. V září Musk udělil Meloniové v New Yorku cenu Global Citizen udělovanou Atlantickou radou, čímž znovu potvrdil jejich vzájemnou úctu.

Musk se zase stal kulturním referenčním bodem pro italskou pravici, zejména pod vedením Meloniové. Italští konzervativci se po léta snažili najít intelektuální a kulturní prubířské kameny, které by se vyrovnaly vlivu levicových myslitelů a hnutí. Musk jim poskytuje postavu, která ztělesňuje nový druh "kulturního futurismu". Jeho příklon k technologiím, průzkumu vesmíru a neomezené svobodě projevu nabízí italské pravici intelektuální lesk, o který dlouho usilovala.

Ikona italské pravice

V některých ohledech Musk odráží Filippa Tommasa Marinettiho, italského básníka z počátku 20. století a zakladatele futuristického sociálního hnutí. Oběma postavám se podařilo zaujmout představivost svých ér odvážnými vizemi technologického pokroku a společenského rozvratu. Marinettiho futurismus byl bojovým voláním po rychlosti, inovaci a rozchodu s minulostí – ideály, které se úzce shodovaly s touhou raného fašistického hnutí po radikální transformaci. Podobně Muskovy podniky v oblasti elektromobilů, průzkumu vesmíru a sociálních médií z něj udělaly nového nositele standardů technologického pokroku, který osloví ty, kdo vidí budoucnost jako říši neomezeného potenciálu. Stejně jako Marinettiho futurismus poskytl raným fašistům kulturní rámec pro jejich revoluční zápal, Muskova hypertechnologická vize nabízí Meloniové a jejím spojencům plán pro jejich vlastní aspirace.

Musk by mohl být pro italskou krajní pravici přítěží i přínosem. Na jedné straně by jeho zaměření na inovace mohlo přispět k posílení evropské technologické suverenity. Jeho společnost Tesla vyrábějící elektromobily jedná s Římem o značných investicích v Itálii, zejména do energetiky a automobilových technologií, které jsou v souladu se zaměřením Meloniové na posílení průmyslové základny země. Na druhou stranu by jeho nepředvídatelná povaha mohla způsobit nestabilitu, zejména proto, že jeho názory se rozcházejí s hlavním proudem evropské politiky.

Důsledky pro zahraniční politiku

Osobní vztah mezi Muskem a Meloniovou by mohl mít významné důsledky pro italskou zahraniční politiku. Obě země sdílejí tvrdé migrační postoje a považují nekontrolovanou migraci za destabilizující sílu. Muskova sociální média by mohla zesílit názory, které jsou v souladu s rétorikou Meloniové, což by potenciálně ovlivnilo veřejné mínění v Itálii i jinde. To by mohlo přimět Evropskou unii k přijetí ještě přísnější hraniční politiky, což je klíčový cíl vlády Meloniové.

Jednou z nejnaléhavějších obav je, jak by Muskův vliv mohl ovlivnit italský postoj k válce na Ukrajině. Meloniová je neochvějnou zastánkyní Ukrajiny, ale Musk vyvolal kontroverzi návrhem na postoupení území Rusku v rámci mírového plánu. Jeho návrh by mohl rezonovat s částí základny Meloniové, která je skeptická k dlouhodobému zapojení do konfliktu. Pokud by Musk prosazoval izolacionističtější přístup, například pozastavením satelitních internetových služeb na Ukrajině, aby povzbudil Kyjev k dosažení dohody, mohlo by to povzbudit frakce v Itálii, které si přejí snížit podporu Ukrajině. Bez italské podpory by Evropa byla v ještě slabší pozici.

Vztah Meloniové a Muska by také mohl formovat vazby Itálie se Spojenými státy. S Donaldem Trumpem v Bílém domě by se úzký vztah Říma s Muskem mohl stát dvousečnou zbraní. Meloniová by mohla využít svého vztahu s Muskem a Trumpem k zajištění výhodných bilaterálních dohod, jako je snížení cel na italský vývoz. Existuje však riziko, že by se mohla příliš opírat o tyto osobní vztahy a zaujmout spíše vypočítavý transakční přístup, než aby prosazovala jednotnou evropskou frontu.

Moudřejší kurz

Chytřejší strategií pro Meloniovou by bylo využít svého vlivu k vybudování silného evropského konsensu, zejména v obranné a technologické politice. Namísto uzavírání bilaterálních dohod s USA, které by mohly roztříštit vyjednávací sílu EU, by se například Itálie mohla ujmout vedení při formování evropské reakce na příští administrativu ve Washingtonu. To by zahrnovalo koordinaci s Francií a Německem s cílem vytvořit soudržnou strategii v otázkách sahajících od Číny po digitální suverenitu. Nacionalistické sklony Meloniové jí však mohou ztížit upřednostnění evropské jednoty před okamžitými národními zisky. Je pravděpodobnější, že bude bojovat za italské produkty než za Evropu. V dobách populismu by pro ni byla jakákoli americká cla na Parmigiano Reggiano domácím selháním.

Z těchto důvodů by předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová měla s Meloniovou spolupracovat na americké politice – právě kvůli úzkým vazbám italské premiérky na Muska a americké republikány. Pokud by se Meloniová, Ursula von der Leyenová a generální tajemník NATO Mark Rutte spojili, EU by byla v silnější pozici. Tyto tři nelevicové osobnosti by si mohly získat Trumpovu důvěru a usnadnit spolupráci s novou americkou administrativou. Současně by jim jednotná evropská fronta mohla poskytnout výhodu při vyjednávání s Washingtonem.

Partnerství Meloniové a Muska symbolizuje pro italskou pravici nový druh futurismu, který se snaží předefinovat pokrok optikou technologie a národní síly. Aby se však tato vize přetavila v hmatatelné přínosy, bude Meloniová muset vyvážit své domácí priority s širšími evropskými cíli. Pokud se tak nestane, mohlo by dojít k izolaci Itálie v rámci EU, čímž by se potenciální strategická výhoda změnila v promarněnou příležitost.

Zdroj v angličtině: ZDE