Haaretz: Proč je Izraelcům naprosto jedno, že jejich osadníci zabíjejí Palestince

19. 4. 2024

čas čtení 12 minut
Foto: Izraelci vypálená palestinská auta v městě Huwara na Západním břehu

Po léta byli radikální izraelští osadníci, kteří se dopouštěli žhářství, fyzických útoků nebo dokonce pogromů na Palestince, považováni za okrajové extremisty a široce odsuzováni. Jak se však kdysi okrajový mstitelský teror stává smrtící rutinou, Izraelci na něj nereagují


Od sobotního večera jsou všechny oči upřeny na makabrózní vojenský tanec Izraele a Íránu. Páteční ráno však  působí jako jiný svět - ale neméně nebezpečný.

Toho dne kolem půl sedmé ráno odvedl čtrnáctiletý izraelský pastevecký osadník Binyamin Ahimeir své stádo z výspy v oblasti Samaří na Západním břehu Jordánu zvané Malachei Hashalom - "andělé míru", což je termín převzatý z tradiční písně vítající šabat - na pastvu. Ahimeir putoval k palestinským vesnicím severně od Ramalláhu. O několik hodin později se jeho stádo vrátilo bez něj.

 
Zpravodajské bulletiny po celý den informovaly o pátrání s tím, že armáda a bezpečnostní služba Šin Bet zvažují všechny možnosti - zranění, dehydrataci -, přičemž v tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o útok. Do okolních palestinských vesnic se však sjely skupiny osadníků, zapojila se armáda a střety se vystupňovaly. Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí popsal, co se stalo:

Po chlapcově zmizení vtrhly 12. a 13. dubna velké skupiny izraelských osadníků do nejméně 17 palestinských vesnic a obcí v guvernorátech Ramalláh, Nábulus a Jeruzalém... "V noci z 12. na 13. dubna došlo k nájezdům na palestinské vesnice a obce. V Al-Mughayyiru a Beitinu byli zabiti dva Palestinci, včetně sedmnáctiletého chlapce, a nejméně 45 jich bylo zraněno. Přibližně 40 % (18) zraněných bylo postřeleno ostrými náboji.

"Dvacet domácností bylo vysídleno, když byly jejich domy zapáleny, a desítky domů a vozidel byly zničeny nebo [poškozeny]. Kromě toho bylo poškozeno několik zemědělských objektů, přičemž podle prvních informací bylo ve vesnici Al-Mughayyir zabito 50 kusů hospodářských zvířat a dalších 120 ovcí bylo ukradeno."

V sobotu ve 13 hodin bylo nalezeno Ahimeirovo tělo, které pravděpodobně zabili Palestinci z této oblasti. K velké části násilností a nejméně jednomu úmrtí Palestinců již došlo.

Tyto události jsou téměř úplným opakováním událostí z února 2023, kdy Palestinci poblíž Nábulusu zabili dva bratry, Hillela a Yagela Yanivovy. Tyto vraždy vyvolaly násilné útoky mstitelů z řad osadníků na celé město Hawara. Když bylo po všem, byl zabit jeden Palestinec a dlouhá řada ohořelých aut vypadala podobně jako řady ohořelých izraelských vozidel později 7. října. Mnozí Izraelci okamžitě označili události v Hawaře za pogrom.

Mezi oběma událostmi byly některé zásadní rozdíly. Loni v únoru se Izraelci vzpamatovávali z nárůstu smrtících palestinských útoků na civilisty a stupňujících se nájezdů Izraelských obranných sil na celém Západním břehu, ale přesto byli šokováni kolektivní pomstou a davovým násilím páchaným na obyvatelích Hawary. Došlo k zúčtování, rozhovoru a určitému odsouzení ze strany několika politických představitelů.

V současnosti, ve dnech následujících po Ahimeirově vraždě a teroru mstitelů v palestinských vesnicích, tyto události ve veřejném diskurzu téměř nezazněly.

Je tu však ještě jeden rozdíl - a únor byl jeho předzvěstí. Po útocích na Hawaru izraelský extremistický ministr pro osídlení a finance Bezalel Smotrich de facto otevřeně prohlásil, že podporuje zničení Hawary, ale doufá, že to udělá stát, a ne domobrany. Jeho příznivci to zjevně slyšeli selektivně a považovali to za svolení; v pátek útočníci nečekali, až se dozvědí, co se stalo s Ahimeirem.

Ani osadníci nečekali na další zabití, než zaútočili znovu. V neděli byli v Jordánském údolí zastřeleni dva Palestinci v nové vlně střetů mezi osadníky, armádou a Palestinci. Jednotka mluvčího IDF později uvedla, že obdržela hlášení o "podezření, že Palestinec napadl pastevce", a přijela boje rozehnat. Palestinci však uvedli, že desítky osadníků vtrhly na jejich pozemek a napadly je.

Armáda popřela, že by na někoho střílela, a kanál 13 uvedl, že podle zdroje IDF osadníci zabili dva Palestince. I zde byla pozornost médií mezi pochopitelnou lavinou reportáží a zběsilých spekulací o Íránu minimální.

Západní břeh Jordánu je samozřejmě další nejistou frontou izraelských válek. Po celá léta vyvolávala každá nová eskalace obavy, že tentokrát by pojistka mohla vybuchnout. Stejně tak je tomu i nyní.

Ale všední zacházení s vraždami o tomto víkendu - navzdory oprávněné pozornosti věnované Íránu - vyvolává stejně znepokojivou vyhlídku. Válka v Gaze se zpočátku zdála být extrémní, ale spíše se dostává do normálu, než aby formálně skončila. Na Západním břehu Jordánu se palestinské útoky a izraelské státní (nebo státem podporované) násilí před 7. říjnem i po něm drasticky vystupňovaly - ale to vše se zdá být hlukem v pozadí.

Na izraelské straně se izraelské davové a mstitelské násilí, mimosoudní zabíjení nebo čirý terorismus stávají rutinou a zapomíná se na ně?

Špatná jablka, nebo součást stáda?


Hadassu Fromanovou, osadnici z Tekoa, bolí obrat k násilí mezi tím, co nazývá mládeží z kopců (název se vžil, ačkoli ranče a zemědělství na rozlehlém Západním břehu jsou pro mladé židovské extremisty stejně oblíbené jako kopce).

Sama Fromanová je v osadách anomálií: je známou mírovou aktivistkou prosazující izraelsko-palestinské soužití a vdovou po charismatickém rabínovi Menachemu Fromanovi, který této práci zasvětil život, stejně jako ona. Jako osadnice však cítí odpovědnost za extremistické chování, jak řekla v rozhovoru, a snaží se s těmito komunitami mluvit a jednat.

Fromanová se domnívá, že tato skupina osadníků je většinou velmi mladá a "velmi, velmi ideologická". Jsou mnohem více protiarabští než původní osadnické hnutí Guš Emunim, které považuje za umírněné, pokud jde o nálady vůči Arabům.

Sekulární Izraelci nikdy nepovažovali Guš Emunim za umírněný, ale rozlišení z pohledu osadníků je zajímavé. Některé z extremistů oživuje zápal pro svou věc, naznačuje, stejně jako pocity pomsty při každém palestinském útoku. Jiní mohou být ohroženou mládeží, která nezvládá dobře běžné školní rámce a našla svou vášeň v násilných útocích.

Nejsou to jen školní rámce, které jim nevyhovují. Jedním z nejsilnějších narativů v radikálních osadnických komunitách, který osadníci posilují na platformách sociálních médií, je pojem hafkara - opuštění. Tím jsou myšleny izraelské úřady, včetně armády.

Videa ukazují karavany outpostů demolované ve zpomalených záběrech za doprovodu kvílivé hudby, truchlivé makety osadníků schoulených a spoutaných v "kobkách Šin Bet" nenáviděné "židovské divize" bezpečnostní služby. Kritizují vlastní ultranacionalistické strany za to, že tolerují administrativní zadržování osadníků, nebo armádu za to, že nezakročila tvrději proti palestinským lidem, majetku a půdě.

Známý krajně pravicový osadnický aktivista Elisha Yered na svém kanálu na Telegramu napsal: "Děsivá vražda [Ahimeira] není naším osudem, je to záležitost pokračujícího opuštění!!!" tučným písmem. Tučným písmem je rovněž napsáno: "Všichni jsme se stali obětí vraždy: "Ti, kteří po léta dělali z oběti agresora, z jeho bratra nepřítele a z vesnických nacistů přátele systému, nemohou ... popřít prolití této krve!". V tomto světle vypadá Smotrichovo středeční prohlášení, že už armádě nevěří, jako kupčení a podněcování.

Fromanová si myslí, že osadníci, kteří útočí po palestinských vesnicích, si mohou namlouvat, že vytvářejí odstrašující atmosféru. Ale "mezi odstrašováním a narušováním pořádku je propast," říká a používá hebrejský výraz pro "vaření z vody". Myslí si, že přebírají odpovědnost za svou bezpečnost. Podle ní "je to hloupé a velmi nebezpečné" a jejich jednání je "nezodpovědné a nemorální". Ale podle ní je to jen okrajový extremismus.

Ale jsou? Izraelci už léta mluví o margináliích, výjimkách a špatných jablkách - přinejmenším od Jigala Amira, který v roce 1995 zavraždil Jicchaka Rabina. Toto téma se opakovalo, když izraelští Židé v roce 2014 unesli a upálili mladíka z východního Jeruzaléma Mohammeda Abu Khdeira; když osadníci v roce 2015 upálili zaživa ve spánku rodinu Dawabshehových; když Elor Azaria v roce 2016 popravil neschopného Palestince, který pobodal vojáky.

Těmto incidentům Izrael alespoň ještě věnoval pozornost, ale to se těžko dalo očekávat, když byl obětí židovský premiér. A pozornost věnovaná Azariovi do značné míry vyvolala odpor k úřadům, které ho stíhaly, což generovalo podporu Azariovi. Kolik dalších Azariových vražd nebylo od té doby zachyceno na filmový pás?

Nový zvrácený normál

Je těžké určit, kdy kdysi výjimečné násilí na okraji společnosti překročí Rubikon a stane se normálním. Ale jeho rutinizace v každé společnosti - Izraelci nejsou výjimeční - může být tím nejnebezpečnějším procesem ze všech.

Neurovědec Tali Sharot a profesor práva Cass Sunstein nedávno ve strhujícím komentáři v New York Times psali o lidské schopnosti habituace, definované jako "naše tendence reagovat stále méně na věci, které jsou stálé nebo se mění pomalu".

Tvrdili, že návyk vysvětluje některé z nejhorších hrůz způsobených lidmi. Při replikaci nebo postupném vystavování se kdysi novým podnětům "neurony přestávají pálit". V překladu: náš mozek a možná i naše kolektivní svědomí se znecitliví, nezalekne se hrůzných činů. Stojí za úvahu, že Palestinci žili po generace v násilném, potlačujícím režimu a co to mohlo způsobit, že se násilí ve společnosti cestou normalizovalo.

Autoři připomínají - jako by někdo mohl zapomenout - experimenty Stanleyho Milgrama, které ukázaly notoricky známou vysokou míru dodržování pokynů k aplikaci sadistických elektrických šoků (falešných, o nichž pokusné osoby nevěděly) ve jménu poslušnosti. Milgram chtěl zjistit, zda by Američané mohli propadnout chování na úrovni nacistů, protože Němci byli kdysi považováni za jedinečně konformní.

Jak však promyšleně zdokumentoval časopis Behavioral Scientist, Milgram zjistil, že téměř dvě třetiny jeho amerických subjektů dostávaly šoky o nejvyšším napětí. Francouzi by se asi zděsili, kdyby zjistili, že podobná studie ve Francii zjistila ještě vyšší míru poddajnosti než americký experiment.

Co to všechno má společného s fanatickou, násilnickou tříští osadnických hrdlořezů? Nikdo by se neměl domnívat, že jsme jako společnost nad věcí, zvláště když je naše společnost příliš rozptýlená - dokonce i válkou - na to, aby se nad tím pohoršovala.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2325

Diskuse

Obsah vydání | 23. 4. 2024