P. A. T. Y. v Praze

23. 4. 2024 / Soňa Svobodová

čas čtení 10 minut
 
Není tomu tak dlouho, co ve Strašnickém divadle na Praze 10, proběhla výstava obrazů pocházejících z malířského ateliéru brněnské rodačky Petry Tkadlčíkové, která vystupuje pod uměleckým pseudonymem P. A. T. Y.. Pokud jste tuto její první pražskou výstavu nestihli, nesmutněte, neboť se vám naskýtá další příležitost. A tou je její druhá výstava,která právě probíhá ve vyhlášeném vršovickém Bistru Moje Místo, takže můžete spojit příjemné s užitečným. Nejen, že si zde pochutnáte na zdejších kulinářských dobrotách, ale ještě k tomu občerstvíte i svou duši tím, že si prohlédnete Petřiny obrazy, které zde vystavuje do 24. května tohoto roku.

Paní Petro, je o vás známo, že jste se až donedávna věnovala pouze zakázkové tvorbě, co vás ale přimělo začít svá díla vystavovat?

Ano, to je pravda. Vše se seběhlo tak, že mi v roce 2020 (pandemie covidu) zavřeli mou hlavní práci. Začala jsem tedy více tvořit, při čemž mi hlavou proběhl nápad spočívající v tom, že úplně od základu změním svůj styl. Proto jsem začala tvorbou super hrdinek do stylu La Muerte, což se ujalo. Přesto mne to táhlo ke kresbě žen, abstraktního pozadí, výrazných linek a pestrých barev. No a na podzim roku 2022 mne oslovila má  kamarádka Lucinka Vojtová, která je herečkou ve Strašnickém divadle, s nabídkou vernisáže. A tak to únor 2023  všechno odstartoval, a já si v duchu řekla, že bych se vernisážím a celkově výstavám chtěla více věnovat. 


Zmínila jste styl La Muerte, kdo vás k němu inspiroval?

Abych pravdu řekla, tak film ,,Mrtvá nevěsta", byl tím, co odstartovalo mou tvorbu na papír, a též značka Iron Fist na textil. Musím ale také k tomuto stylu zmínit, že miluji nejen mexické jídlo, ale i jejich svátek mrtvých. Vše je barevné, infantilní a nic není děsivé. Takže, když to vše shrnu inspirací mi byl Tím Burton, značka Iron Fist a Mexiko.

Když jsem si během té první výstavy vaše obrazy prohlížela, bleskla mi hlavou myšlenka ,,nový Kája Saudek",Co na to říkáte?

Nejste jediná, kdo mi to řekl. K tomu se váže vtipná historka. I když mi je to trapné, absolutně jsem netušila, že Jan Saudek měl bratra, komiksového kreslíře. Při společné cestě s fotografem Janem Russnákem na basketbalový zápas, kde jsem působila jako kompenzační trenér, si Jan Russnák prohlížel mou tvorbu. Po chvilce mi řekl: ,,Ta tvá tvorba, je hodně podobná tvorbě Káji Saudka." Když mi toto řekl, absolutně jsem netušila o koho jde, protože jsem do té doby znala pouze tvorbu Jana Saudka, ale ne jeho bratra Káji, s níž jsem se později seznámila. Dnes se tomu směju, ale je pravda, že mi to říká i píše spousta lidí. Na druhou stranu, proč ne, pokud mám převzít štafetu, převezmu  ji moc ráda, protože ženská krása je fascinující. Jsem poctěna.

Při této zmínce mne napadá otázka, zda také neuvažujete o vytvoření nějakého zajímavého komiksu po vzoru tohoto jedinečného kreslíře?

Jeden komiks jsem dělala pro Podané ruce, v rámci drogové prevence. Měla jsem i nabídky na ilustrace knih, nicméně mé pracovní vytížení mi nedovolilo na nabídky kývnout. Před nedávnem jsem, ale nad vším přemýšlela, že bych jednou mohla sepsat svůj akční život a vše i zilustrovat, ale na to je ještě čas. Pokud by však v budoucnu nějaká nabídka přišla, moc ráda ji příjmu.

Jenom ti zasvěcení vědí o tom, že se z denní fitness trenérky ráda proměňujete v noční umělkyni. Je v té proměně kromě vaší touhy po tvorbě, i ta touha po klidu a odpočinku?

Ano, malba, ať už na plátno nebo skicování, je pro mne taková očista. I když je práce s lidmi naplňující, je také hodně vyčerpávající, poněvadž v mé profesí musím neustále přemýšlet a kontrolovat provedení, kdežto u malby naprosto vypnu, nechávám se vést a naopak mne to nabíjí, tudíž nevnímám čas, pouze plynu a vytvářím veledílo.

Aby obraz diváka oslovil musí mít duši. A vaše obrazy ji mají, což svědčí o tom, že tvoříte srdcem. Mám pravdu?

Naprostou. Veškerá tvorba má duši, tu vkládá malíř svou energií. Proto se řídím pravidlem, že nikdy netvořím ve špatné náladě, protože chci, aby má tvorba byla plná krásné, pozitivní a hravé energie, což věřím, že plním.

Na všech vašich obrazech převládají ženy a lebky, jak to jde dohromady?

Když to řeknu upřímně, tak k lebkám mne to táhne už odmala, protože jsem je nikdy nevnímala jako něco děsivého, spíše naopak, jako symbol síly, stability, znovuzrození a moudrosti.Tohle vše vidím v ženách, pánové se jistě neurazí. Ženská energie je vášnivá. Proto jsem všechny tyto aspekty propojila, čímž vznikla má originální tvorba, ženy a lebky.

Mimo to, jsou vaše obrazy plné pestrých barev, což dokazuje, že svou tvorbou ráda vnášíte divákům do jejich životů radost. Souhlasíte se mnou? 

Je to tak. Miluji barvy jak na platně, tak i v oblečení, u malby ráda zpívám, tančím, vnáším jen radost. V rámci tvorby  volím spíše pastelový podklad, aby vynikly ostré linky. Každé pozadí má svůj příběh a věřím, že si přitáhne toho   pravého zákazníka, kterému bude dělat radost a při pohledu na obraz přinese tu pravou energii, to znamená radost,  lehkost, lásku, pohodu, vitalitu, vášeň.

Jak jste již v jedné z odpovědí zmínila, vaší tvorbu odstartoval film ,,Mrtvá nevěsta" od Tima Burtona, jehož dílo jste si oblíbila. Co se vám ale na jeho tvorbě líbí nejvíce? 

Miluji jeho Mrtvou nevěstu, jsem vášnivou sběratelkou jeho figurek. Líbí se mi, jak vnáší do rádoby mrtvého stylu  živost, barvu, lásku a dobro. To stejné vidím já, pakliže tvořím. Vždy mne fascinovala jeho originalita, ať už  v kresbě, tak ve filmu. Za mne mohu říci, že odstartoval mou cestu tvorby na plátno. Do té doby, myslím do roku 2015, jsem pouze skicovala a používala pastelky. Tento rok bude mít v Praze výstavu, budu tam!  

Jestli se nemýlím, tak by se měla konat v Obecním domě začátkem května?

Ano, máte pravdu. Od 1. května a myslím, že až do září. Neskutečně se těším, jelikož naposledy byl v Praze v roce 2014, tedy 10 let čekání 😁Samozřejmě bych si moc přála, vidět svou Múzu naživo, takový splněný sen, budu však ráda i za ukázku jeho tvorby.  

Když jsme u těch figurek, kolik jich už máte?

Sbírám zejména ,,Mrtvou nevěstu", tu mám ve všech možných velikostech. Pak Jacka Skellingtona, přesný počet je 8 plus a samozřejmě drobnosti v podobě hrníčků, klíčenek a knih.

Jack Skellington je vlastně postavou z dalšího Burtonova filmu, jenž nese název Ukradené Vánoce Tima Burtona, že?

Ano, máte pravdu. Film je starší nežli Mrtvá nevěsta a nese v sobě krásný milostný příběh o snaze přinést do světa "Halloweenu" také Vánoce, nemluvě o dojemném songu mezi Jackem a Sally. Tady musím přiznat, že hudbu, kterou pro tento film zkomponoval Danny Elfman, jehož tělo zdobí také tetování s motivem lebek - zbožňuji.

A co figurka Cable Guye, která je kompatibilní s mnoha typy chytrých telefonů. Neláká vás?

Abych pravdu řekla, neláká. Mám v oblibě klasické figurky, které si mohu vystavit do své vitríny 😄

Do vašeho tvůrčího světa patří krásné ženy, sladkosti a umění, ale přece jen, kdybyste vlastnila kouzelný prsten, je něco, co byste s velkou chutí, ať již v uměleckém světě či ve společnosti ráda změnila?


Zajímavá otázka. Je tu jedna věc, co bych ráda změnila a to vnímání nahoty jako něčeho pohoršujícího. Stále se setkávám s názorem, že některá má tvorba je už moc. Ráda bych, aby ji lidé vnímali jako přirozenost života a v uměleckém světě ji nespojovali s pornem nebo nějakou provokací.

Když se ještě pozastavím nad vaším malířským uměním, tak se domnívám, že je darem od Pána Boha. Souhlasíte se mnou?

Dar to určitě je. Vždy říkám, že s darem se má pracovat a také se má předávat lidem, proto tvořím. 

Přiznám se, že mne nikdy nelákalo chodit do výtvarného kroužku nebo studovat umění. Jako dítě jsem ráda kreslila disneyovky,v "-nácti" skicovala významné osobnosti a nyní kreslím to, co mám v hlavě. Věřte, že je tam plno nápadů 😁  

To vám věřím, a proto se vás musím zeptat, kdy zase se svou tvorbou do Strašnického divadla zavítáte?

Vůbec netuším. Je však pravda, že nedávno jsem kamarádku Lucinku a paní ředitelku Alenku navštívila v rámci premiéry představení a blesklo mi hlavou, že by bylo fajn zase něco vymyslet. Vernisáž v divadle se mi moc líbila. Atmosféra tohoto divadla je velmi krásná, lidé tam jsou přátelští a vřelí, tedy do budoucna bych moc ráda spolupracovala skrz další vernisáž a případnou výstavu.
A mohu ještě něco dodat závěrem?

Ano. Můžete.

Takže milí čtenáři Britských listů, neváhejte a běžte se všichni podívat na krásné dámy se sladkostmi a k tomu si můžete dát i něco dobrého k snědku. Děkuji.

A já děkuji za celou naši redakci i za naše milé čtenáře za takové přátelské pozvání.




   


































































































































































































































































 









0
Vytisknout
1158

Diskuse

Obsah vydání | 25. 4. 2024