Krajina po divadelní bitvě!

6. 3. 2023 / Pavel Veleman

Já viděl v minulém týdnu stále stejnou mocenskost a aroganci ve všech politických stranách a hnutích. Všichni poslanci hrají dlouhodobě svojí zvykovou, politickou hru.

Andrej Babiš nikdy úplně nepochopil demokracii, on řídí v životě vše jako firmu a hraje svoji hru současných oligarchů v politice, kteří se stávají naprosto absurdně zoufalým symbolem a mnohdy i nadějí úplně opačné skupiny občanů a hlavně jejich životů, jelikož jejich životy všechny demokratické strany opouštějí a ještě se jim vysmívají.

Tomio Okamura zase velmi nebezpečně fašizuje společnost (projekt strany jako byznys plán je odpudivý). Já ho pamatuji ještě jako celkem sympatického podnikatele a liberála. V obou partajích hrají velký vliv bývalí členové ODS (například Pokorná Jermanová v hnutí Ano a Radim Fiala v SPD). Jak symbolické.

Nikdy by však neměli tzv. populisté takovou podporu, kdyby nás vláda  opět nevedla do devadesátkových snů všech tehdejších neoliberálů (v čele pelotonu je znovu ODS), což je naprostá katastrofa pro tuto společnost, která je tak stále vklíněná v myšlení dvacátého století.

Vlastně tu není již nikdo, kdo by zastupoval běžné občany. Všichni spíše zastupují zájmy různých společenských oblud, jak nazývám byznysovou oligarchii a její zájmy, která tuto společnost a jejich veškerý život za třicet let zcela vykostila k svému prospěchu. A tak máme nejdražší potraviny, nejdražší zeleninu, nejdražší bydlení a energie vzhledem k našim minimálním mzdám a platům v celé EU. A nikdo z tzv. demokratů neřekne: "Tak dost, pojďme si získat důvěru těchto lidí, jelikož toto jsou přesně ty komodity, které oni potřebují k existenčně snesitelnému životu". Zde vidím naprostou rezignaci.

Lidovci s piráty se stali béčkem a céčkem ODS. TOP 09 STAN jsou z jednoho chovu jako ODS. Takže znovu zažíváme vytěsnění toho primárního důvodu našeho obrovského dluhu. Stovky miliard korun v odcházejících dividendách mimo ČR, exekuce stále dusí celé rodiny, stejně jako "švarcsystém", který má na svědomí nejvíce tzv. OSVČ na počet obyvatel na světě, kteří přispívají minimálně do systému sociálního zabezpečení. Podle vlády není nutné omezit šílené pracovní agentury, prekarizovaná práce je podporována, progresivní zdanění nebo vyšší zdanění právnických osob je tabu.

Zato se zase jako ozvěna devadesátek za obrovské podpory "ODS C", pardon, pirátů, vrací nejen snížení valorizace důchodů, ale do debaty se vracejí i poplatky ve zdravotnictví, tzv. zneužívání sociálních dávek, zrušení odpisu daní u školkovného, stíženi činnosti odborů…

A já mám komentovat, tuto prázdnotu stále stejného a dnes již překonaného diskursu, zastaralého v celé vyspělé Evropě? Už toho proboha bylo za více než třicet let dost a výsledky této cesty vidíme všichni.

Proto se ve svých textech neustále snažím otáčet tento diskurs politického zvyku a mocenskosti. A často při psaní myslím, co by textu řekl můj klient, který v pondělí ráno klepe na sociálním odboru na moji kancelář. A najednou "musíte" myslet a psát úplně jinak.

Všichni přece vidíme jak se většina politiků má finančně velmi dobře, oni nemají existenční starosti, oni žijí ve svém umělém světě, kde se na jedné straně "přivazuje" k řečnickému pultu ve sněmovně za práva důchodců miliardář, jehož holding jim právě zdražuje potraviny. A předsedkyně sněmovny se bezmocně, ale stále arogantně na vše dívá a ani nepředstírá, že nějaké důchodce v Česku vůbec registruje. A jediná, věčná, zvyková hra na důležitost svého ega - je nezničitelná. Stále zůstává primární i během páteční noci, všichni jsou naprosto zbytečně fyzicky a psychicky vyčerpání, záchranka odváží poslance, všechno je však málo - egoismus politika nebo političky jde až za hrob.

Smutně sleduji, jak se politici  předhánějí, kdo je z nich důležitější, pobíhají, křičí, sami sebe natáčí, ale tu opravdovou touhu, bolest, snahu něco změnit, kterou třeba často vidím u svých kolegů a kolegyň v sociální oblasti - zde nevidím u žádného poslance nebo poslankyně. A jelikož každý pracovní den sleduji rozumovou i emoční zoufalost stále větší skupiny obyvatel třeba těch smutných a temných bytů a ubytoven, velmi dobře se naučíte rozeznávat opravdové zoufalství, oproti hrané komedii. A tento pocit se mi velmi brzy potvrzuje i ve sněmovně. Během několika hodin si všichni mimo veřejnost "něco" domluví a v sobotu již vše jde - jak po drátku.

Copak se to tam asi zobchodovalo? Prý se nakonec přece projevila politická kultura, což je výborná zpráva pro občany, jak řekl premiér Fiala v OVM. Svatá prostoto! Zde mimo jiné opět potvrdil, jak moc je řízen svým politickým objevitelem, brněnským kmotrem - "Pablem" Blažkem, kterého bude hájit Fiala až směšně, stejně jako odcházející prezident Zeman svého Mynáře a přicházející prezident Pavel - muže po boku, Petra Koláře.

Znovu zde upozorňuji, že realita života běžných občanů se rychle zhoršuje, což má veliké důsledky v jejich každodenním životě. Lidé jsou na sebe zlí, jsou podráždění, vidím to všude kolem sebe. Politici toto nevidí, oni tu každodenní špatnou funkčnost skoro ve všem potřebném pro mé klienty, nikdy necítí. V jejich sociální bublině vše funguje jak má - perfektní, privátní servis mají vždy a všude.

Přiznávám, že nevím co s tím. V minulém systému jsem to věděl, teď ne, máme přece demokracii, že? Jedno, ale vím přesně, takto formální a ve všem podstatném k životu "obyčejných" občanů vytunelovaná demokracie se postupně vytratí úplně a většina lidí z mé kanceláře si toho ani nevšimne. Dokonce se jim možná existenčně uleví v tzv. neliberální demokracii. A nikdo, kdo trochu zná opravdový život obyvatel této země v březnu 2023, se jim nemůže divit.